Sonda

 

 

1)

 

Po světě chodí spousta různých bláznů. V našem zařízení se už spoustu let vypráví příběh o tom, jak se to stalo. O tom, jak to dopadlo, jste určitě slyšeli v televizi nebo v rádiu, málo se ale ví, co tomu předcházelo a co byl ten chlap vlastně zač. Vznikla o tom spousta příběhů. Spousta novinářů ten příběh zkusila uchopit a popsat podle svého. Spousta konspiračních teoretiků se na něm chtěla proslavit. Mluvilo se o bláznovi, teroristovi, úchylovi, ufounovi a tak dále. Ale v naší fakultní nemocnici se ví, co byl zač. Lékaři vždycky ví všechno.

 

Když se vás lékař zeptá, řeknete mu cokoliv. Cokoliv, co vám pomůže od té příšerné bolesti, která sužuje vaše tělo. Bez ohledu na to, jak moc je váš příběh pitomý nebo trapný, chcete co nejlepší diagnózu. Nechcete ztrácet čas v případě, že vám něco trhá střeva a každou hodinou to bolí víc a víc a vy máte strach, že zítřek vás nečeká. Malujete si ty nejčernější scénáře, představujete si vnitřní krvácení a otravu dutiny břišní. A nechcete tam umřít. Takže prostě řeknete, co vás trápí. Jen si to možná maličko upravíte.

 

A jasně že se to nese. Lékaři jsou drbny. Nikdo neřekne vaše jméno, ale všichni ví, co máte za problém. Jakmile někdo přijde s penisem v lahvi a nemůže ven, s okurkou v prdeli nebo se přidusí semenem, hned to ví celý ústav. A je to sranda. Samozřejmě funguje horká linka mezi námi a gynekologií, která nám může v bizarnostech konkurovat. Ale na interně se objevují přece jen lepší příběhy.

 

Chlap ani nemusí být homosexuál, aby ho k nám ponižující situace dohnala. Příběhů o masírování prostaty je na internetu spousta a plno lidí to chce zkusit. Ani to nemusí být nezadaní perverzáci, často jsou to otcové od rodin, kteří si ozvláštňují manželské radovánky, aby aspoň v posteli měli pocit, že žijí. Žena do muže něco strčí a už to nejde ven. Svěrač má obrovskou sílu. Ta černá díra pozře a už nepustí.

 

Je až k nevíře, co do sebe lidi dokážou strčit, aby si udělali dobře. Nejrůznější druhy jídla pořád vedou, ale fantazii se meze nekladou. Nacházíme zapalovače, tužky, deodoranty. Čas od času hlodavce nebo drobné ptactvo. Napadlo vás někdy, proč se pořád mezi lidmi vyskytují takové ty staré klasické tlačítkové mobily? Ty se silnými vibracemi?

 

Někdy je to prostě kondom naplněný čímsi. Pískem, broky, vodou. Něco projde, něco ne. A to, co projde, pak z těch lidí dostáváme. Obvykle je potřeba rentgen, abychom zjistili, s čím máme tu čest. Pán řekne, že je to klasický robertek, ale byl to kvetoucí ozdobný kaktus s ostříhanými ostny. A to pak také řešíte, jestli konkrétní druh není nějak jedovatý a nemůže mikrosvětu střev ublížit. Takže si zvete odborníky z Přírodovědecké fakulty, abyste jim ukázali ten barevný voňavý oholený kaktus, který peristaltika střev upravila do podoby abstraktního uměleckého díla. Takže vám je odborník k ničemu, protože to určit nedokáže. Ale na fakultě se šíří další vtipná historka a vy tomu kaktusomilovi přejete, aby se přestěhoval a při příštím podobném incidentu nebojoval s pocitem trapnosti, zda se má u vás zase ukázat. Když nepřijde a nechá si jedovatý kaktus bujet v konečníku, může ho to zabít. Ale nebojte, vy se o tom dozvíte. Patologové jsou taky drbny.

 

Vy to z toho člověka vytáhnete a tváříte se profesionálně. Někdy se vám to podaří hned v ordinaci, jindy je potřeba zamluvit sál a využít chirurgického náčiní. Případ od případu, objekt od objektu. Hlavně to tam nesmí zůstat. Chirurgové v takovém případě nemají roušky jen z hygienických důvodů, ale i z psychologických. Abyste neviděli, jak moc se vám všichni smějí, když z vás vyleze bárbína vaší dcery. Je to srovnatelné z interrupcí. Přivedete na svět něco, co jste si hřáli v břiše a už nikdy to nechcete vidět. A rozhodně o tom nechcete mluvit s rodinou. Rozdíl mezi potratem a naším odšpuntováním konečníku je v tom, že zdechlého akvarijního úhoře na výzkum kmenových buněk nevyužijete. A navždy už pak máte v kartě poznámku, že vám byla „z rekta vyňata ryba, druh polypterus palmas“.

 

2)

 

 

Přišel za námi pán. Takový tuctový, jakých je všude kolem spousta. Obyčejný nezajímavý a normální pán. V obyčejném nezajímavém a normálním oblečení. S neobyčejným zajímavým a paranormálním problémem v konečníku. Zapomněl jsem vám říct, že to nejsou jen přírodovědci, s kým čas od času musíte spolupracovat. Někdy musíte zavolat psychologa. Někdy nemusíte, ale chcete. Prostě vás zajímá, jestli to ten člověk ještě udělá a jestli je jinak normální. Nebo máte pocit, že by to na něm mohlo zanechat následky. Nebo vám intuice říká, že je ten případ tak kuriózní, že by to váš kamarád z psychologie chtěl zmínit ve své nové knize.

 

U tohohle pána byla návštěva psychologa na místě. Ten pán se normálně objednal na běžnou kontrolu. Nic ho nebolelo, s ničím neměl problém, a to, co se zapsalo do dějin, řekl jen tak mezi řečí. Řekl, že ho navštívili mimozemšťané. Že si ho odnesli na svou loď a dělali na něm pokusy. A že mu zavedli anální sondu.

 

Pan doktor nejdřív nevěděl, jak na to reagovat. Já to slyšel skrze pootevřené dveře a dostal jsem záchvat smíchu, který jsem dost neohrabaně tlumil manžetou na měření krevního tlaku. Pan doktor udržel téměř kamennou tvář a řekl mi, ať zavolám na rentgen, že je potřeba pána nafotit. Mezitím se ho vyptával, jak se mu to přihodilo. A pán povídal:

 

„Sedím si předevčírem večer na zahradě a dívám se na hvězdy. Hledím si svýho. Myslím na svoji ženu, která tady v nemocnici před půl rokem umřela při porodu. Ani dítě to nepřežilo. Tak jsem zůstal sám a vzpomínal. No a zničehonic se snese takovej létající talíř. Šedivej. Mělo to tvar jak vzducholoď a dole blikalo takový zelený světlo. Bylo to naprosto tichý. Zvedl jsem hlavu, chvilku na to koukal a najednou mě praštil do očí záblesk světla, po kterym jsem neviděl nic. Vážně, vůbec nic. Pak najednou cítím, jak mě něco chytlo kolem pasu a zvedá mě to do vzduchu. Pluju si takhle vzduchem, jsem úplně slepej a najednou se probouzím na nějakym lehátku, dost podobnym tady tomu vašemu lůžku. Koukám kolem sebe, vypadá to jako laboratoř. Nemůžu se ani hnout. A najednou, nekecám vám, takový divný šedý hlavy. S velkejma vočima. Všude kolem mě. Ufouni. Něco na mě štěbetaji, znělo to jak takový pískání, a pak mi stáhnou kalhoty a něco mi tam hluboko dovnitř zasunou. Myslim jako do zadku. Bolelo to. A pak na mně dělali různý sexuální pokusy. U toho jsem omdlel. Probudil jsem se pak ráno, zase na zahradě na zemi. Ten létající talíř už tam pak nebyl, ale já cejtil, jak mi v břiše něco vrní. Takže to musí bejt sonda.“

 

„Ahaaa,“ řekl pak doktor po náhlém pochopení. „A pil jste něco ten večer?“

 

„No jako měl jsem pár piv a nějakýho panáka doma. To já občas piju, když je mi smutno.“

 

„Asi se vám po ženě opravdu HODNĚ stýská,“ řekl s ironickým úsměvem pan doktor a ani nečekal na odpověď. Chlápek má v řiti nějakou vrnící věc poté, co doma myslí na manželku a chlastá. Jak mimozemské!

 

3)

 

 

Podle poslechu fonendoskopem mu v břiše opravdu něco lehce vrnělo. Na rentgen s ním šel můj kamarád sanitář, kterému jsem už do telefonu řekl, že máme další vcucnutý vibrátor. Nic neobvyklého, řekl mi. Když jsem ho ale upozornil, že podle pána je to mimozemská anální sonda, zpozorněl. Tohle tu ještě nebylo. Do dvou minut stál v ordinaci a pan doktor pánovi vysvětlil, že na ten rentgen by neměl jít sám, kdyby se mu udělalo nevolno.

 

Při pohledu na rentgenové snímky jsme zůstali stát s pusou dokořán. Nebyl to robertek. Vůbec to nemělo elegantní hydrodynamický tvar. Ani ten realistický, žilnatě masitý. Na první pohled dokonce nebylo jasné, kde to má vrchní a kde spodní část. Byl to nějaký objekt, který jsme tu ještě neměli. Něco kovového s různými hranami a malými rameny, sem tam pružina a zdálo se, že je tam i malý displej. A skutečně to vrnělo. Snímek ukázal, že je objekt hodně hluboko a bylo by velice náročné a nebezpečné vyjmout ho přirozenou cestou. Bez chirurgického zákroku se to neobejde.

 

Hned jak obrázek vyskočil na monitoru, pan doktor zavolal na rentgen, ať pána v žádném případě nikam neposílají. Okamžitě musí na lůžko a na pozorování. Cizí předmět neznámého charakteru bude potřeba vyndat. Předmět, který bzučí a nevypadá jako klasické dildo. Předmět z jiné planety.

 

Pán nebyl nijak proti. Vtipkoval, měl dobrou náladu a když se ho někdo zeptal, svůj příběh o mimozemšťanech zopakoval. Ano, ihned to věděli všichni. Celá nemocnice. Horká linka se nezastavila a pán, který už teď ležel na pokoji, se stal místní atrakcí. Každý, kdo měl ten den službu, se musel jít „náhodou“ projít po jeho chodbě a podívat se okýnkem ve dveřích na toho muže, který v erární noční košili leží přikryt bílou pokrývkou, spolu s několika pacienty sleduje v televizi „Milionáře“ a v prdeli mu bzučí mimozemská sonda.

 

Všichni lékaři, sestry, zřízenci, uklízečky, recepční i kuchařky si udělali na pár minut čas a přišli se podívat. Není s podivem, že zanedlouho přišel pan primář a ptal se, kdo to zavolal do novin. Kdo zburcoval televizní stanice. Kdo napsal do zpráv. Kdo, pro lásku boží, kontaktoval ufology.

 

Za pár hodin je nemocnice plná lidí, kteří tam nemají co dělat. Sexy moderátorky v kostýmcích zastavují každého, kdo má bílý plášť nebo stetoskop, a říkají tři, dva, jedna do objektivu kamery. Chtějí pecku do večerních zpráv nebo živý stream na zpravodajský server. Chtějí rozhovor se šílencem, který tvrdí, že ho uneslo UFO. Chtějí rozhovor s psychology, kteří se k tomu vyjádří, s doktorem, který to odhalil, dokonce i se mnou, který jsem tomu byl přítomný. Nechtějí vlastně rozhovor, chtějí zaujatý názor. Chtějí slyšet „nikdy jsem nic podobného neviděl“ nebo „celé je to nesmysl“ nebo „anamnéza pacienta dosud nevykazuje známky psychologických abnormalit“. Chtějí slyšet, že je to cvok. Ale zároveň všechny trochu zajímá, co to z něj nakonec vyndáme. Co když to vážně nepochází z naší planety? Všichni chtějí být u toho, až se rozeběhne snaha identifikovat předmět neznámého původu. Anebo až se ukáže, co za zvrhlého úchyla ten pán doopravdy je, že si mastí anál rádiem na baterky.

 

Pan primář rozhodl že operace musí proběhnout zítra. Dnes se nestihne připravit sál a pacient se nezdá být v bezprostředním nebezpečí z prodlení. Nestěžuje si na bolest, cítí se dobře a zdá se, že mu odpočinek prospěje. Zákrok se tedy provede dopoledne. A bez přítomnosti médií, všechny nepovolané osoby musí být vyvedeny z areálu.

 

Pánovi to nevadilo. Vlastně s tím spíš počítal. Bylo mu jasné, že břicho musí zůstat v klidu, a proto dnes nedostane najíst. Jen projevil obavu, že by se mimozemské entity mohly v noci pokusit navázat kontakt. To se mu stalo včera, hodně ho to bolelo a slyšel, jak zařízení v břiše vydává zvláštní akustické signály. Tohle slyšela sestra, která šla do pokoje s doktorem. Ihned to věděli všichni novináři v budově a za žádnou cenu nebyli ochotní opustit přes noc areál.

 

4)

 

Druhý den jsem neměl službu a protože mi bylo jasné, jaký frmol nemocnici čeká, rozhodl jsem se zůstat doma a sledovat to přes internet. Ne tak reportéři a redaktoři z novin, televize, rádia, časopisů o paranormálních jevech a psychologických periodik. Ti zůstali na místě. Před nemocnicí stály dodávky s logy jednotlivých stanic a po podlaze chodeb se táhla spousta kabelů kamer, mikrofonů a dalších zařízení. Personál trval na tom, aby byli všichni novináři vyvedeni policií, ale suma, kterou řediteli nemocnice nabídli majitelé všech přítomných médií, jako argument zvítězila. Šlo jen o pár hodin a bylo přislíbeno, že novináři udělají vše proto, aby co nejméně narušili provoz nemocnice.

 

Operační sál čekal. Pověřený personál čekal. Všichni čekali, až muž s bzučícím střevem přijede na lůžku a bude uveden do umělého spánku. Musel ještě podstoupit řadu testů a rentgenování, aby měli chirurgové co nejpřesnější představu o poloze a tvaru cizorodého předmětu. Těsně před nasazením masky, která ho měla přivést do říše snů, vtipkoval pán se sestřičkami i s lékaři a trval na tom, aby si ho novináři řádně nafotili a natočili. Ředitel nemocnice přikázal, aby žaluzie zakrývající prosklenou stěnu sálu zůstaly roztažené a novináři tak měli dobrý výhled na celý zákrok. Tam, kde běžně stává maximálně deset studentů medicíny a pozorují ruce mistrů chirurgů, se teď mačkalo na třicet novinářů s fotoaparáty a kamerami při živých vstupech a online reportážích.

 

Pacient byl uspán. Lidé s rouškami mu nejprve zavedli dlouhou osvětlenou kameru do střeva v naději, že se před samotným zákrokem podaří přesněji identifikovat předmět uvnitř trávicí soustavy. Kamera se prodrala zbytky potravy a zastavila se o podlouhlou kovovou věc, která dokonale vystlala celý průřez střeva. Bylo tedy rozhodnuto, že se začne řezat.

 

Zkušení chirurgové, kteří měli na svědomí už desítky podobných operací, se pustili do díla. Přesně určili místo. Skalpel se zabořil do tkáně. Novináři fotili a natáčeli. Pomocný personál kmital kolem lůžka. Ředitel dával rozhovor na chodbě.

 

Po několika minutách práce se chirurgům podařilo odhalit střevo. Novináři podle výrazů v očích lidí na sále pochopili, že jsou svědky historického okamžiku. Nikdo nespouštěl oči z profesionálů za sklem. Kameramani přibližovali, fotografové ostřili, reportérky mlčely.

 

Chirurg našel delší stranu předmětu, který i přes střevo vydával lehce bzučivý zvuk a jehož malý zelenkavý displej prosvítal skrze tkáň. Přiložil skalpel. Provedl podélný řez. Střevo se rozestoupilo.

 

Budova se otřásla mohutnou explozí. Výbuch okamžitě zabil všechny lidi v místnosti, prorazil stěnu vedoucí ven a vysklil všechna okna v patře. Pacient se rozletěl do všech stran ve změti masa, krve, kostí a fekálií. Zdravotnickému personálu rázová vlna na místě oddělila končetiny a hlavy od těla. Novináře stojící za sklem pozabíjely kusy těl a drahého vybavení sálu. Okamžitě se sesypal strop a spolu s ním propadlo na operační sál několik lidí, kteří ihned zmizeli v sutinách.

 

Zavládla panika. Pacienti na všech odděleních se zvedli a s křikem se vydali k nouzovým východům. Ti, kteří se nemohli hnout, jen křičeli a prosili sestry, ať je dostanou pryč a zachrání jim život. Personál kmital sem a tam ve snaze vzpomenout si na nouzové evakuační plány. Některé sestry se rozplakaly a zalezly pod stoly. Jiné se vrhaly z oken nižších pater. Nikdo nevěděl, co se stalo.

 

Na místě si výbuch vyžádal 65 lidských životů. Dalších 38 lidí podlehlo zraněním na cestě do okolních nemocnic, které byly rázem přeplněné. Po dvou týdnech od události se celkový počet obětí ustálil na čísle 121. Celé křídlo fakultní nemocnice muselo být strženo kvůli narušené statice. Materiální škoda na budově a vybavení se pohybovala v řádech několika set milionů korun.

 

 

5)

 

Podle prvotních zpráv se jednalo o teroristický útok. K výbuchu se ihned přihlásila skupina „Islámský stát“. Toto podezření se postupně vyvrátilo. Další verzí byl útok mentálně narušeného šílence. Někdo říkal, že viděl za okny balistickou raketu. Podle jiných to byl útok kosmické lodi.

 

Vysvětlení se ukázalo, když policie násilně vnikla do domu pacienta. Pyrotechnici tam zajistili stopové množství trhaviny a třaskaviny, technické pomůcky k výrobě nástražného výbušného systému a plánek k jeho sestrojení. Technici pak přes dekodéry odhalili historii prohlížení stránek, kde mezi nezjištěnými objednávkami z „darknetu“ figurovalo prohlížení diskuzních fór o pyrotechnice a terorismu. Podle rekonstrukce události a pyrotechnických zkoumání na místě činu bylo zjištěno, že předmět uvnitř těla pachatele byla bomba, jejíž roznětka povahy třaskavé rtuti iniciovala detonaci většího množství trhaviny na principu obohaceného pentritu. K iniciaci došlo povolením pružiny, kterou udržovalo střevo v přednapnutém stavu.

 

Především se ale našel dopis na rozloučenou:

 

 

„Vážené svině. Vy kreténi v bílých pláštích. Mojí ženě jste nedokázali zachránit život. Umřela vám pod rukama a zrovna tak můj syn. Za to zaplatíte. Myslíte si, že jste bozi, ale neumíte nic. Nevíte nic o lidech, se kterými se setkáváte, a přesto si troufáte tvrdit, že jim pomáháte. Vaše hraná soustrast mi rodinu nevrátí. A vy, novinářské hyeny, co se přiživujete na bolesti pozůstalých, co vytváříte a posilujete dramata, abyste měli co žrát. Vy, co se chytnete každé senzace, abyste poukázali na chyby a problémy ostatních. Abyste se vysmáli lidem, co jsou jiní. I vy zaplatíte. Vytvořím vám příběh, o kterém budete dlouho psát. Který poslouží vašemu hyenismu. Dám vám zprávu na titulní stránku. Ale nebude to zadarmo. Dám vám příběh chlapa, který ztratil důvod a vůli žít a rozhodl se ukončit život. Senzační příběh, po kterém potečou slzy a který bude mít větší dosah, než by vás kdy napadlo. Ale vezmu vás s sebou. Protože špíny jako vy si nezaslouží žít. Budete slavní. Každý vás bude znát. O to vám přece jde. Tak si to užijte.“