smutné kaštany

dělej, pospícháme. nemám čas

já mám času dost a rád pozoruju ty, kdo ho nemají

sedím v šatně medvídků(brumbrumbrum o čem se zdá medvědům)

malou Naomi Vocáskovou občas vyzvedává velká Naomi Vocásková

měří asi 188 a váží asi 32

dělej , pospícháme, nemám čas

telefonuje, chodí chodbou

malá má času dost, projíždí dýchací otvory a poklady utírá do 

růžových punčocháčů,  nespěchá a prohlíží si obrázky na nástěnce

maminka nikdy nezdraví a ani na žádné pozdravy nereaguje

telefonuje

je to krasavice, černočerveně obtažená šelma se ztaženými vlasy

je to šíp,který letí pralesním prostorem

propíchne 2 až 3 opice naráz a padá k zemi

krátce se nadechne a už míří k luku, který je zapřený mezi dvěma silnými

kmeny a tětiva napružená zhruba z deseti  metrové vzdálenosti

vystřeluje sebevědomou Naomi k dalšímu cíli

po minutě vzrušeného telefonování dává mobil na levé rameno

ze kterého jí pořád padá ta zasraná  žlutá kabelka

a z temporomandibulárního kloubu se začíná kouřit

obrací pozornost na dceru, chytá jí za přeloktí a táhne jí v bačkůrkách

k bílému tanku před školkou

s telefonem na rameni odjíždí a než malá stačí sebrat pár kaštanů

velká Naomi razantně couvá

můžeš mi říct, proč si v punčocháčích!

hodí dcerku do tanku a je pryč

smutné kaštany se kutálí po mokré cestě

jdem si je s Vašíkem sebrat