Příběh lásky I.

Menší pobřežní město Brindleton Bay bylo ideální volbou pro rodinu Mayberry. Rodina se zdá šťastná, milující a plné lásky či radosti, ale zdání klame. Jako na každé rodinné fotografii, které patří přepychovým rodinám. 
Hlava rodiny a dominantní pozice patři muži. Černé vlasy s mírným rozcuchem, brýle, které dělaly z Fredrica velmi chytrého geniála. Aby ne, když se věnoval akciím, plno setkání s investory a mnoho služebních cest. Fredrick sice nebyl nijak namakaný čeledín, ale ohánět se uměl. Tedy aspoň slovně.
Jeho manželka Sofie, velmi vkusně upravená žena, kterou jste v kuchyni nepotkali neupravenou a dokonce v žádném případě v teplácích. Měla černé havraní vlasy, které nosila neustále sepnuté. Ofina ji mírně čouhala do obličeje. Sofie měla hezké ženské křivky a tak na ní každé oblečení vypadalo vkusně. Dbala o dokonalý vzhled a perfektní domácnost. Vše muselo být tip ťop. Občas se věnovala umění, malovala obrazy, ale hlavně se starala o svojí rodinu.
A pak tu byla jedna mladá dívka. Jediná dcera v rodině, která se manželům Mayberry, narodila. Victorie. Měla předem naplánovaný život svými rodiči. Mohla si sice koupit co chtěla, protože peněz nebylo nikdy málo, ale co na tom, když nemohla jít za svým snem? Rodiče jí cpali do politiky, protože ve svých představách už ji viděli na křesle prezidenta. Victorie měla černé vlasy po svých rodičích. Sahaly jí skoro až pod lopatky. Dívka to byla drobnější. Asi dědičnost v rodině. Chodila stále upravená v šatech, ale nebála si na sebe vzít třeba i rifle, které by si na sebe v žádném případě nevzala její matka.
A nakonec tu máme tvora, který zdobí dům rodiny. Malou, huňatou britskou kočku, která se jmenuje Princess. Koupili si ji když byla Victorie malá. Aspoň tam není tak prázdno, když je Sofie sama doma. Princess je rozmazlená kočka, které však chytrost opravdu nechybí. Lásku však rozdává svým páničkům velmi ráda, a také je za to velmi chutně odměněna.

Po dlouhé době se vracel konečně Fredrick ze služební cesty, na které strávil asi 14 dní a po cestě volal své ženě, že si mají všichni zabalit. Vyrazí si na společnou dovolenou, do jedné z luxusních chat v přírodě. Sofie z toho nebyla moc nadšená, moc si nedokázala představit chodit v podpatkách někde v blátě, ale nakonec to vyřešila rychlím nákupem bot v nedalekém obchodě v doku. Navíc to brala jako příležitost, kdy s Fredrickem třeba zase najdou onu jisrku šťastného manželství.
Victorie balila ještě posledních pár kousků mezitím co její matka vařila nějaké to jídlo na cestu. Fredrick otevřel dveře a hlasitě pozdravil rodinu. Princess ho hned šla líným krokem přivítat.
F: ,,Už mě zase ta kočka otravuje." bručel si pod nos a škaredě se na ní podíval. Princess jen mňoukla a zdrhla kamsi pryč.
Fredrick se spokojeně usmál. Jakoby mu četla myšlenky. Tak je to správně, aspoň se s ní nemusí zahazovat. ,,Už máte sbaleno?" zeptal se a doufal, že se v domě nebudou dlouho zdržovat.

Konečně dorazili na místo. Hurá. V autě opravdu trpěla. Trávili na cestě několik hodin. Proč musí jezdit tak daleko.
Věci, které si sem přivezli musela vybalit Victorie, protože její matka hned zakotvila v kuchyni a otec se jen poflakoval. Později se šli všichni převléknout do pohodlnějšího oblečení. I když měla pocit, že otec moc žádnou změnu neprovedl. Několik kusů jeho oblečení nebylo vždy nijak rozdílné. Její matka zase vypadala, jakoby měla vyrazit za chvíli do práce. Kostýmové kalhoty a košile. Paráda. Sama si na sebe navlékla šortky a tílko. Pro jistotu si však ovázala okolo pasu i kostkovanou košili. Když už byla připravená, vyrazila z chaty ven.

Zatajil se ji dech když viděla co se skrývá za zadními dveřmi chaty. Tak krásný výhled, tak čistá voda...
Dala se do kroku, že se podívá blíž, když v tom na ní promluvil nějaký hošan, co si opékal cosi na klacku.
Hošan: ,,Kam razíš panenko?" zeptal se jí a usmál se. Victorie nechápala jeho oslovení a v duchu si pomyslela, že to musí být nějaký zoufalí pomatenec, který jí zase otravuje. Ignorovala ho a pokračovala v cestě.
Hošan: ,,Jen jsem ti chtěl nabídnout společnost." pokrčil rameny kluk a už si jí nevšímal. Stejně tak jako ona jeho.

Vánek svěžího vzduchu si opravdu užívala. Konečně klid. Žádné příkazy, poroučení nebo nesmyslné posluhování. Byla tam několik hodin, ale věděla, že se bude muset vrátit. Brzy se však začal ozývat její žaludek a ona věděla, že je čas jít zpět do chaty.
Po cestě zpátky se rozhlédla u ohniště, kde potkala toho kluka, který jí neobvykle oslovil, ale už tam nebyl. Ohniště už bylo uhašené, dým už tolik nekouřil, takže už zmizel asi někdy dříve. Na jednu stranu byla moc ráda, ulevilo se jí, že jí nikdo nebude otravovat a na druhou stranu si uvědomila, že tu vlastně nikoho nezná a celých 14 dní se tu asi unudí k smrti.
Konečně došla k chatě, kde se několikrát před vstupem nadechla a otevřela dveře. Otec tam už netrpělivě postával.
F: ,,Kde se touláš?" mračil se.