Příběh lásky II.

Večer musela Victorie pomoct s večeří, umýt nádobí, uklidit chatu a další povinnosti, které na ní čekali. Byla sice unavená, ale nedalo se nic dělat.
Když už konečně bylo vše hotovo, šla si číst nějaké knížky, které v chatě stály ve starém regálu. Byly docela zajímavé a daly se číst.

Mezitím dole v pokoji vedle sebe seděli Fredrick se Sofií. Oba dva vypadali celkem nejistě. Sofie se na svého muže podívala a čekala nějaký kontakt.
S: ,,Já jsem si myslela, že právě kvůli tomu sem jedeme? Aby jsme oživili naší jiskru." řekla zklamaně jeho žena.
F: ,,Prosím tě. Dlouho jsi nic nechtěla a teď mě tu do něčeho tlačíš." bránil se její manžel. Nikdy nebyla nic jeho chyba.
S: ,,Promiň, ale určitě to nebyla jen moje vina." zamračila se Sofie a zakroutila hlavou.
F: ,,Tak ať už to máme za sebou." pokynul najednou Fredrick. Jejich společné milování nebylo o ničem. Žádná láska, vášeň a ani ta jiskra.

Ráno když vyšla z chaty se projít opět na čerstvý vzduch, všimla si v dálce, že tam sedí zase ten kluk.
,,Victoriee.." ozvalo se z chaty. Ajé. Rodiče. Victorie přidala do kroku, aby unikla dalšímu kázání a rozhodla se, že to s tím klukem zkusí.
V: ,,Ahoj" pozdravila ho sebevědomě. ,,Můžu si přisednout?" nečekala ani na odpověď a hned si sedla. Týpek na ní jen zíral.
,,No nazdar." pozdravil nakonec a prohlížel si ji. ,,No koukám, že povolení už nepotřebuješ." smál se.

Nakonec se docela rozkecali a povídali si o všem možným. Dozvěděla se, že se jmenuje Stephan a bydlí tady v Kaskádách. Rozebírali i své rodiče, zájmy a další různé věci. Utekl s ním čas tak neuvěřitelně rychle.

Abych vám ho taky trochu popsala. Byl to mladý kluk, ve Victorii věku. Stephan měl hnědé trochu delší vlasy. Avšak svou hřívu schovával pod tmavou čepicí. I tak mu díky jeho délce pár vlasů koukalo. Měl na sobě tmavší bundu, černé triko a volné pohodlné kalhoty.

Začali se takto scházet každý den a každý den ji doprovázel k chatě. Ale nikdy nic nebylo. Vždy si jen zamávali a Victorie šla dovnitř kde na ní pokaždé čekalo drama v podobě rodičů.
Po čase, jak už to bývá, přerostlo to v něco víc než jen kamarádství. Uvědomili si to pár dní před odjezdem. Trávili spolu veškerý čas. Najednou se cítila Victorie zase šťastná. Když byla s ním.
Poslední večer když ji vyprovázel zase kousek před chatu, loučili se dlouhým polibkem a slíbili si, že se zase uvidí.
V: ,,Přijedu za tebou jak budu moct!" objala ho a snažila se co nejlépe zapamatovat jeho vůni. Až jí z toho v břiše létaly motýlci.
Stephan k nim nemohl. Neměl tolik peněz na vyskakování a placení různých hotelů. A kdyby ho dovedla Victorie domů, rodiče by vzteky zešedivěli.
S: ,,Jednou přijedu i já slibuji." usmál se a ona mu úsměv oplatila. Ne však na dlouho.
V: ,,Už musím jít." prohlásila smutně. Pohladil jí po tváři a mlčky vášnivě políbil.
S: ,,Mám tě rád.” pošeptal jí do ouška. Victorie ho neochotně pustila a vyrazila do chaty. Několikrát se ještě ohlédla a nakonec zapadla dovnitř.