Olger

Povím vám příběh o jednom bájném tvorovi. Napsalo se o něm hodně legend, ale pouze ta, co vám nyní povím, je pravdivá.
Za dávných časů, za časů Achnatona a Nefertity, bohyně Isis stvořila tvora, které podle ní měl zamíchat lidskými osudy...
Stvořila ho tajně, nikdo z bohů o tom nevěděl. Chtěla nějakého pomocníka a zároveň mazlíčka.
Před tímto činem probděla mnoho nocí, jen aby vymyslela své vysněné zvíře. Až na to konečně přišla...
Smíchala mnoho tajných přísad, dodnes se neví co, a začala odříkávat magická slova. Chvíli se nic nedělo, ale najdenou začala směs prskat a bublat. Až z ní nakonec vylezl Olger, tak totiž pojmenovala.
Byla se svým výtvorem naprosto spokojená. Taky aby ne! Olger měl koňdké tělo, lví hlavu a kočičí ocas.
Nejdříve ho měla pouze jako mazlíčka ve svém sídle, ale potom se rozhodla, že ho využije ke své oblíbené činnosti - zasahování do osudů smrtelníků.
Ale nejdrříve mu musela udělit nějaké schopnosti. Co mu mohla tak dát? Nad tímto také dosti přemýšlela a taky vymyslela!
Rozhodla se ho učinit neodolatelným, s napřirozenou silou, schopností číst lidské myšlenky, sdílet lidské city a proměnit se v nevditelného.
Hned další den ho chtěla vyzkoušet. Dala mu celkem jednoduchý úkol - odloučit Naisí od manžela a přivést ji k Isis.
Olger to zvládl znamenitě. Jednoduše Naisí svedl, přestože byl zvíře, neodolatelnost to nahradila, potom ji nasliboval všechno možné a nalákal ji do paláce bohyně Isis. Zde ji Naisí musela sloužit, ale neztěžovala si, měla se zde jako v bavlnce.
Za několik dní Isis dala Olgerovi další úkol, tentokrát velmi těžký - musel se vetřít do faraonovy přízně a ovládnout ho.
Olger se vydal k paláci, dostal se díky neviditelnosti až do pokoje Nefertity a Achnatoma. Ale co se nestalo! Když spatřil krásu Nefertity, zamiloval se. Nemohl se ani hnout, nemohl se ani proměnit zpět ve viditelného. Nemohl nic, jen na ni dívat.
Isis spatřila, co se stalo a proměnila Olgera v prach, ještě dříve, než se mohl vzpamatovat.
Takto skončil Olger, ten bájný tvor. Zemřel tak rychle, ale přesto ho zná skoro každý a víte proč? Protože prach, co z něj zbyl, utvořil na podlaze dopis, dopis lidem, dopis ve kterém vyprávěl o svém krátkém životě...