Opice

„Tak co?“
„Nežere.“
„Krucinál, opice a nežere banány. Co si vůbec myslí?!“
Opice seděla za sklem výběhu a sledovala hádající se muže, jenž byli tak blízko, že kdyby tam nebyla ta vitrína, mohla by natáhnout ruku a rozplácnout jednomu z nich ten banán na obličej.
„Co civíš!“ vyjel na ubohého primáta jeden z nich, protože mu ta přílišná blízkost nedělala dobře.
„S žádnou opicí nikdy nebylo takovejch problémů. Banány nežereš. A co bys tak místo nich chtěla?! Bůček?“
Opice se, při další představě rozplácnutého banánu, neudržela a rozchechtala se na celý pavilon. Ovšem její smích, zastoupený typicky primátím zvukem, rozčílil muže ještě více. Opice je měla, jak se říká, na háku. Nebo to jen dělala?
Ovšemže to jen dělala.
Tahle Opice se večer, když usínala, děsila rána. Bála se každého vrznutí hlavní brány, které s sebou přinášelo davy návštěvníků s rozplácnutými nosy a bílým kedrem v ruce. Každého kroku, který zaslechla z místnosti ošetřovatelů. Znamenal totiž další lamentace nejen na účet nenáviděných banánů.
Lidé přicházeli a odcházeli. A od Opice chtěli čím dál víc. Něco neobvyklého, nějakou akci.
Nenechala se zahanbit.
„Tak tedy, tady mě máte. Doteď jsem byla jen vaším ‚tvorem‘. I mé pocity za mě vyjadřoval někdo jiný. Já doufala, stále jsem doufala, že se něco změní a vy si začnete všímat mne jako jedince a ne jako drahé hračky, která nefunguje tak, jak má. Ale nakonec jste mě dostali tam, kam jste chtěli. Udělám vám show. A jediné, v co teď věřím, doufám, je, že můj čin ve vás vzbudí něco víc než jen vzrušující nadšení vyjádřené vydechnutím slova: ‚Senzace‘.“
Během tohoto monologu seděla Opice opřená zády o sklo a návštěvníci na ní ťukali, aby se na ně otočila.
Až teď se pohnula. Zvedla hlavu a zadívala se na lano visící ze stropu. Vstala a udělala několik pohybů, při nichž proměnila podobu lana. Uvázala na něm smyčku, akorát tak na hlavu gibona.
„Tak tedy“
Zazněly takové ty cirkusové bubínky; bez fanfáry.
Stačil jediný krok. A lano s Opicí splynuly v jedno nehybné nic. Vyjma houpavého pohybu, nehybné nic.

„Senzace!“ neslo se druhou stranou barikády.