BALETKA

...a pamatuješ, jak si se chtěla stát baletkou?
...a tys mi tehdy nechal udělat taneční piškoty na míru, ještě dřív než jsem uměla správně vyslovit Demi-plié.
Víš, já si moc přál, mít doma primabalerínu… a jak si byla rozkošná v těch šatičkách.
...ale tatí, kolikrát jsem ti to vysvětlovala, že to nejsou šatičky, ale baletní sukýnka, neboli petite jupe.

...ale francouzština, ta ti šla, viď, četla sis Villona v originále. Dodnes vidím tu knihu, jak leží na tvém nočním stolku.
... no fránina mi šla, ta jo, ale do toho klavíru jsi mě neměl nutit, to byl skutečný očistec.
Já vím, neměl..., však jsem tě tím zas tak dlouho netrápil.

No chvíli mi to trvalo, než jsem se smířil s tím, že s tebe nebude ani baletka, ani klavírní virtuos. To víš rodičovské sny. Proto jsem se tak těžko smiřoval s tím tvým přechodem z baletu na gymnastiku, ale nakonec jsem byl rád, že vůbec něco děláš.

Chvíli jen tak mlčeli.

Už budu muset jít, miláčku můj, ale zase za tebou brzy přijdu, nic se neboj.
Já vím, tati, jen běž, utíkej už za mámou.

Naposledy se shýbl k jejímu hrobu, ještě pootočil vázou s čerstvými květinami a do ticha hřbitova zašeptal: „Miluji tě, holčičko moje.“