Opuštěná

Opuštěná
Ležela schoulena do klubíčka a plakala.
Slzy jí stékaly po tvářích a dopadaly na polštář. Nikdo tu s ní ale nebyl, nikdo ji nevzal za ruku, nepohladil po jejích hustých kaštanových vlasech. Byla tu sama! Tu samotu cítila někde hluboko ve svém srdci. Chtělo se jí křičet, ale nemohla. Vždyť vedle v posteli ležela její malá sestra.
Nechala slzy volně skapávat ze své kůže. Měla ji vysušenou tím slaným potůčkem, který se ale pomalu měnil v rozbouřenou řeku. Slzy už netekly v jedné stopě, měla z nich mokrý celý obličej. Už nemohla dál. Tiše ležela bezmocná. Její pláč už nebyl vůbec tichý, vzlykala nahlas! Otřásala se v pravidelných intervalech pláče. Už jí bylo jedno, jestli někoho vzbudí. Chtěla někoho vzbudit!
Přesto k ní nikdo nepřišel. Někdo, komu by ses věřila se svým trápením, neslyšel jí nikdo, kdo by ji miloval. Tohle všechno ale věděla a musela na to stále myslet.
Nakonec usnula vyčerpáním a smutkem. Přepadl ji spánek, ze kterého se už nikdy neměla probudit.