Schody

Seděl na schodech nepoužívaného letního kina, zahloubán do svých myšlenek. Vítr si pohrával s jeho havraními vlasy, které ho šimrali na jeho bledé tváři. Ale to on nevnímal. Hleděl dolů, na to místo, kde teď rostl mech a vzpomínal. Bylo to dávno, ale jemu připadalo, jako by se to stalo teprve včera...

Toho osudového dne seděl na tom samém místě, zklamaný špínou života a hrál si s větrem. Pocítil lehký dotek na rameni, ohlédl se a za ním stála dívka, která vypadala jako temný přízrak, její dlouhé tmavé vlasy vlály společně s dlouhými černými šaty ve větru. Myslel si, že ho šálí smysly, ale ona tam byla. A byla skutečná. Její pohled byl zasněný, ale sotva si jí všimnul, upřela na něj temně modré oči a na rudých rtech se jí rozlil tajuplný úsměv. Beze slova ho chytla za ruku a vedla ho za sebou výš po kamenných schodech. Uprostřed cesty se zastavil a pohlédl jí do tváře, která byla bledá jako měsíc. Dotkl se jejích vlasů s takovou lehkostí, jako by se bál, že se rozplynou a ona s nimi. Avšak ona s tichým smíchem, který zněl, jako by se rozezvučely tisíce zvonků, běžela výš. Úlně nahoře se zastavila, a on k ní doběhl. "Kdo vůbec jsi?" zeptal se jí tichým hlasem. "A není to snad jedno?" šeptla jemně a objala ho. To se mu ale nelíbilo, chtěl vědět, jak se ta temná dívka jmenuje. "Mě to jedno není!" vykřikl prudčeji, než chtěl. Ona se na něj smutně podívala, otočila se a šla zpět. On, zmatený pocity, za ní vyběhl a chtěl jí zadržet, ona jenom zašeptala "Nech mě jít..." a vytrhla se mu. On za ní běžel, násilím jí držel, ale ona se mu snažila vytrhnout. Popuzený jejím odporem vykřikl "Tak si běž" a silně do ní strčil. Pak už jen viděl, jak její tělo padá dolů... Rozběhl se dolů ze schodů, zakopával, ale to mu nevadilo. Když doběhl dolů, viděl jí. Ležela pod schodama, černé vlasy rozhozené kolem hlavy a z rány na spánku jí pryštěla krev. Věděl, že je mrtvá. Zvedl její tělo a vydal ze sebe zvuk, kteý ani nebyl lidský.

A tak tu seděl a vzpomínal. Byl na místě, které pro něj představovalo nejsmutnější část jeho života...