Anorexie

Moje dětství bylo do takových 14ti let stejné a pohodové jako u jiných dětí..Jenže postupem věku,jak začala puberta se začalo zhoršovat moje chování a také i problémy semnou.
Našla jsem si kluka a nikdy jsem nepřemýšlela nad tím,zda-li jsem tlustá nebo ne..Jenže když mě postupně začali všichni kritizovat kvůli mé váze a když a když se semnou rozešel i můj kluk z důvodu,že jsem tlustá,byla jsem na dně..
Přistoupila jsem před zrdcadlo a začala jsem se prohlížet.
Nemohla jsem se na sebe dívat,protože mi bylo na zvracení.
Nechtěla jsem už dál byýt taková,jaká jsem a proto jsem si řekla,že zhubnu..
jenže..kdyby jen zhubnu,bylo to drastické týrání těla..
Začala jsem si odpírat potravu a na mé postavě bylo jasně vidět,že moc trpí.Neustále jsem měla pocit,že nejsem dost štíhlá a tak jsem ai začala kupovat nejmíň o dvě čísla menší oblečení a když mi bylo malé,měla jsem na sebe vztek,že jsem tlustá.Měla jsem zvýšený zájem o jídlo,ale přitom jsem popírala,že mám hlad.Věřila jsem v to,že když zhubnu ještě pár kilo,budu přitažlivější a proto i oblíbenější.Začala jsem cvičit,jenže jsem na sebe brala tak vysoké nároky,že to překračovalo meze zdravého sportování.Kladla jsem velký důraz na počet kalorií,což byla ta největší blbost..
Jenže to už si začali mých změn všímat rodiče.nechtěli vidět,jak trápím své tělo a proto mě poslali do léčebny.
Tam jsem měla pokoj sama pro sebe,jídlo mi nosili do pokoje a nechali mě o samotě,abych ho snědla,protože si mysleli,že to udělám,jak oni chtějí..Jenže to bych nebyla já..
Ve skříni,kde jsem měla oblečení,jsem vyřezala otvor a pak do toho otvoru jsem házela veškeré jídlo,takže to tedy bylo za skříní..
Moje váha byla pouhých 38 kilo..
Když už byla má maminka na pokraji sil přišla za mnou celá zoufalá a unavená..
Začala brečet,klekla si na kolena a prosila mě,abych přestala..
Nechtěla jsem jí takhle vidět..
Bylo mi strašně..
Zkoušela jsem tedy jíst,bylo mi už jedno,jestli jsem tlustá nebo ne..Hlavní je,že budu zdravá a že moje maminka bude šťastná..
Má váha je 58 kilo..
Teď mám vlastní dítě a vím,že tohle bych nikdy jako matka nechtěla zažít..
Byla jsem kousek od smrti..A za to,že teď žiji,vděčím jen jedinému člověku..
Mám Tě ráda mami..