Ráno po noci plné lásky

Svítalo.

Nad nedalekými kopci se vyhouplo slunce. Ptáci přestali na okamžik zpívat a vítr se také na malou chvíli utišil. I on zanechal hýbání se záclonou u otevřeného okna v kuchyni. Kdesi zabzučela nevyspaná moucha. Opile se potácela v povětří a hledala nejbližší přistávací plochu. Její otravné bzučení se ozývalo ještě notnou chvíli, než si sedla na okoralý kousek chleba. Vzala za vděk i touto snídaní, když nebylo po ruce nic lepšího.

V kuchyni panoval až nezvyklý nepořádek. Náhodný pozorovatel by řekl, že se tu strhla nejspíš malá výměna názorů. Na zemi, na stole, i na kuchyňské lince se válelo různé náčiní, nádobí, talíře, hrnky, vařečky i nože. V koutě u koše odpočívala otevřená sklenice se zavařeninou. Nejspíš to byly jahody. U okna pod radiátorem tiše ležela zakutálená láhev od šumivého vína. A v krátké chodbičce, směrem k obývacímu pokoji jako dva milenci, byly na zemi o sebe opřeny dvě docela hezké sklenky na vysokých stopkách.

V obýváku to nebylo o nic lepší. Všude po zemi se válely kusy oblečení. Plesové šaty, silonky, kalhotky, podprsenka, sako, kalhoty a sněhobílé sliby. Vše přes sebe - halabala - pohozeno, jako kdyby někdo chystal velké prádlo. Ale kde se nacházeli samotní aktéři této velké hry na lásku? Obývací pokoj byl prázdný, jen na talíři na stole leželo několik nedojedených jednohubek napíchnutých na malých mečících z umělé hmoty. Co by za to dala ona kuchyňská moucha. Televizor u stěny tiše šuměl, nebyl naladěn na žádný kanál, ale mohlo jít o videopřehrávač, jehož kazeta dojena na konec stopáže a pak se převinula na začátek. Ale nebyl zde nikdo, kdo by ji znovu pustil...

Dveře do ložnice byly pootevřené. Žaluzie stažené, a aby toho nebylo málo, těžké rudé závěsy také zakrývaly jinak hezký pohled do malé zahrádky v luxusní čtvrti pro vyšší střední třídu. Postel v ložnici byla rozestlaná, deky i polštáře rozházeny na všechny strany. Malá stojatá lampa u okna ležela pokácená na koberci. Dokonce i povlečení bylo stržené z matrací. Na jedné z nich se rýsovala temně rudá skvrna... Stále však nebylo vidět samotné aktéry. Kam se poděli? Kam až je zavedla jejich touha? Divoký tanec lásky šálivé, který začal (snad) v kuchyni, aby přešel do obývacího pokoje a skončil v ložnici. Pokud vůbec. Na scéně se objevila znovu ona moucha. Unaveně probzučela chodbičkou a zamířila do koupelny.

Koupelna byla společná s toaletou, kterou oddělovala jen malá zástěna. Zrcadlo zdobilo velké srdce namalované rudou šminkou, uprostřed kterého bylo napsáno velkými písmeny: K+K. A pak otisk rtů. Zubní kartáčky spolu s umělohmotnými hrníčky ležely na zemi pod umyvadlem. Vedle vany se povalovala prázdná plechovka od šlehačky. Proč asi? I roztočená rulička toaletního papíru by mohla vyprávět své vlastní příběhy. Mokré ťápoty na kachličkách mířily kamsi zpět do chodbičky. I tato místnost byla prázdná...

Která místnost zbývala? Dětský pokoj? Zatím prázdný... Na koberci vedle postýlky ležela propletená dvě těla. Přikrytá, cudně – jen malou peřinkou. Spojeni spolu v láskyplném obětí tiše si chrupkali do rytmu. Ona něžněji, zatím co on svým hlubším tónem, si procvičovali své hlasivky. I moucha se přiletěla podívat na toto monumentální sousoší ležící na huňatém barevném koberci. On chrápající jí na nahých prsou a ona, něco si brumlající pod nosem, s pánvičkou v ruce. Pokojem se nesl jen vzdálený zpěv ptáků, šumění listí a vtíravé bzučení mouchy, která si sedla na jednu půlku mužova nahého zadku.

Když tu ... se zvedla tiše a rázně ženina ruka (s pánvičkou) a pleskla muže po zadku. Moucha nestačila zareagovat, avšak muž stačil jen bolestně vykřiknout s tichou otázkou v očích, kterou vystřídala jedna malá slzička. Žena jej tiše pohladila a přitáhla si ho k sobě: „Jen spi, miláčku, to byla jen otravná moucha!“

A položila svou pánvičku na dosah pravé ruky, co kdyby tu přeci jen přiletěla další, a dovolila by si rušit ono posvátné ticho po noci plné milování. A dá-li bůh, bude napřesrok pokoj plný mateřské lásky a požehnání... I s tou pánvičkou, po které onomu muži na několik minut zůstal na zadnici růžový otisk s malým krvavým flíčkem, který zbyl po vtíravé mouše. Ano, za lásku se platí a mnohdy i krví...

Tak proč si ji nedopřát?