Povánoční dárek

1. ledna

Je po vánocích, sněhu napadlo docela dost, aspoň se člověk nenudí. Není nad to odházet sníh z cestičky a příjezdové cesty. Sněhu je po pás, mrzne až praští, konečně po letech pořádná zima. V rádiu hlásili nějaké nové onemocnění. Prý nějaký vir nebo co, ale já v to nevěřím. Že prý se šíří krví, slinami a dalšími tělními tekutinami. Co tím mysleli? Moc tu stanici nesleduji, čert ví, co je na tom pravdy. Na hlouposti není čas, musím přiložit do krbu…

2. ledna

Už o tom viru mluvili i v televizi. Ale prej šlo o ojedinělé případy. I tak lidem nedoporučili srocování, jako například kina či divadla. Přepnul jsem kanál, žiju doma sám, manželka mi umřela před třemi lety. Živím se psaním povídek do zdejšího novinového plátku. Lidé mé povídky docela čtou a noviny jdou na dračku. Stejně by mne zajímalo co je to za virus…

3. ledna

Chtěl jsem jít do obchodu, ale začalo hustě sněžit. Naštěstí ještě nějaký den vydržím ze starých zásob, tak nemusím do té sloty. Až přestane z nebe padat sníh, proházím si cestu k místní komunikaci. Pokud sněžný pluh přijede a protáhne naši ulici, v poslední době se mi zdá, že na to lidi od komunikací docela házejí bobek. O tom viru moc nehovoří, objevily se prý další případy. Začali mluvit o tom, že by lidé neměli chodit ven, prej se to může i šířit vzduchem jako chřipka, nebo co. Kdy já měl chřipku, už ani nepamatuju.

4. ledna

Byl jsem v obchodě, nebylo tam moc lidí. Jen co jsem se proházel na cestu, kterou v noci protáhli, vydal jsem se do našeho místního smíšeného zboží. Moc jich v obchodě nebylo. Viděl jsem lidi s rouškami přes obličej. Začíná to vypadat vážně. Uvažoval jsem, že si také koupím něco podobného, ale roušky prej došly. Že prý pomůže i šátek přes obličej namočený v octě. Babské rady, to se na to můžu vykašlat a jít normálně bez ochrany. Nakoupil jsem a vydal jsem se domů.

5. ledna

Znovu jsem odházel sníh. V noci nasněžilo. Sousedi od naproti sníh neodhrnuli, možná je jim špatně a nevylézají ven. Možná jde jen o obyčejnou chřipku, přeci by se ten virus nedostal tak rychle až k nám do zapadákova, pár baráků, dvě hospody, obchod a nádraží. Už jsem neslyšel vlak pěkně dlouho. Že by přestaly jezdit i vlaky? A taky autobusy? Ani automobily jsem neviděl už pár dní. Lidé sedí doma a třesou se strachy před tím virem?

6. ledna

Obchod je také zavřený, stejně jako hospody. Ani do kostela nikdo nepřišel. Byl jsem tam sám s našim pastorem. Vypadal, že má také nahnáno. Nějaký malý virus přeci nemůže zdecimovat všechno obyvatelstvo. Prej je to všechno za naše hříchy. Málo chodíme do kostela a málo se modlíme k Pánubohu. Ale já myslím, že za to může příroda. Rozloučil jsem se a šel jsem domů.

7. ledna

Venku zase sněžilo. Ale silnici nikdo neprotáhl. Večer sněžilo také a mně bylo jasné, že s takovou nás to zasype až po střechy domů. Mrzlo až praštělo a když nemrzlo, tak padal sníh. Copak může nějaký vir vydržet v takové slotě? Vyloučeno, ani obyčejná chřipka neměla šanci. Večer mi zavolal pastor, že ten vir asi chytil, že jej bolí hlava, pokašlává a má rýmu, prej mu teče z nosu jako ženichovi před svatbou. Takže je to pravda, ten virus existuje a je už za humny. Měl bych se začít pomalu bát. Na druhé straně jsem se cítil docela dobře, takže mne to možná mine.

8. ledna

Sousedi od vedle vylezli ven, na to, jaká byla kosa nebyli příliš oblečení. Vypadalo to, že je jim to šumafuk. Prostě se potáceli po pás ve sněhu a s nadlidskou silou se vydali bůh ví kam. Začal jsem myslet na to, že zatluču okna i dveře. Jeden z bubáků zamířil ke mně domů. Zamkl jsem a zmizel v zadní části domů. Chvíli jsem slyšel bušení na dveře a pak ticho. Vypadalo to, že je jich víc, jestli mi rozbijou okna, asi tu umrznu doma u krbu. Večer byla ulice plná blízkých i vzdálených sousedů, kdyby se teď někdo pokusil protáhnout silnici, nejspíš by je všechny shrnul na hromadu. Začal jsem mít nahnáno, raději jsem ani nerozsvěcel, abych na sebe neupozorňoval.

9. ledna

Od rána mne bolí hlava, mám rýmu a slabě kašlu. Jsem trochu vyděšený, ale klidně může jít o nachlazení, protože ani netopím, aby můj dům vypadal jako všechny ostatní. Sousedi se potulují po ulici celí od sněhu, jak je možné že nezmrznou? Díval jsem se pokradmo z okna. Když tu se před oknem mihl stín a já na okamžik spatřil našedlý obličej s černýma očima. Lekl jsem se a takřka jsem spadl na konferenční stolek. Rychle jsem vyzkoušel, jestli je zamčeno a odešel jsem do ložnice v patře.

10. ledna

Je mi stále hůře. Bolí mě snad všechny svaly na rukou a na nohou. Hlava mi třeští a sotva dýchám. Kašlu, kape mi z nosu a mám závrať. Tak přeci mne ten vir dostal. Budu další z jeho obětí, otázkou bylo zdali mi to bude nakonec šumafuk. Do večera všechny symptomy ustaly a já se cítil o něco lépe, jen jsem měl pocit, jako kdybych měl nějakou tu nemoc mozku, ani nevím jak se to vyslovuje. Prostě jsem se cítil jako po pořádné opici a nezdálo se, že se to zlepší… Šel jsem si lehnout v domnění, že to přejde.

11. ledna

Budím se ze spaní. Spíše nemůžu usnout. Něco není v pořádku. Nohy ruce mám jako loutka, už mě nebolí, ale těžko se mi s nima pohybuje. I hlava se zdá být v pořádku ale pomalu začínám ztrácet souvislosti. Netuším, jak dlouho ještě budu schopen psát…

12. ledna

V hlavě mám prázdno. Píšu už silou vůle. Dá to děsnou práci napsat aspoň slovo, zkusím něco napsat později.

13. ledna

Ne-mů-žu… Ne-vím… proč psát?

14. ledna

grrrrrrauhaaaa ulaaaaamuuuu bleeeeee grrrrrrrrr

15. ledna

aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaghuuuuuuuuuuh

16. ledna

a?