Blonďavá Mončí, já a noční rybolov

Noční rybolov s holkou má nádech tajemna a když se přidruží eventualita, že ryba opravdu zabere, tak si povíte, že ta noc nebyla jenom prošukaná, ale i krásná..
Udice byly nahozeny, měsíček svítil, hvězdičky blikaly, ohínek čmudil, prostě romantika jako prase. V ešusu se vařilo víno a my s Mončí koukali na špunty na vodě, jestli nedělají kola a debatili. No, debatili.. to není výstižný, jelikož Mončí držela sólo, mlela pántem skoro bez ustání.
" .. hele bobku, není už to víno svařený..? " zeptala se nečekaně.
Tahle její otázka byla ale aktuální, kouknu proto do ešusu, jestli víno totiž náhodou nezměnilo skupenství, nevypařilo se. Ale ne, ještě něco ho na dně zbylo. Tak sme si dali pro zahřátí a jelikož se nám noc zdála bejt poněkud chladnější, zanedlouho se v ešusu vařil další litřík. V rybníce byl klid, hladina jako zrcadlo, na břehu panovala pohoda.
" Bobku.. já bych se tak milovalááá .." špitla najednou Mončí.. a bylo po pohodě.
" Dej pokoj, Mončí.. šli jsme sem na ryby a ne.. todle.."
" Ty seš ale kruťas.. co by se ti stalo, kdybys mě jakože.. todle.. no řekni, pindíku.. "
Znám Mončí, ta když si něco umane, nedá pokoj, pokud nedosáhne svýho, což se jí obvykle podaří, jelikož jsem dobrotivý nátury. Tentokrát jsem se rozhod odolávat i kdyby nevím co, ale Mončí po mně jela tvrdě. Obranný valy se řítily a nebejt toho šplouchnutí, málem mě zdolala. A to nebylo jen takový šplouchnutí kapřího ocasu, kdepak. A pak další a další. Mončí zječela, vyskočila na rovný a s vytřeštěnejma očima zírala do tmy.
" Sakra Mončo nevyšiluj.. sedni si.. hele, máme tu ještě kapku svařenýho.. " vyzýval sem ji hrdinským hlasem.
No i já vzapětí ztratil řeč, když jsem spatřil na temný hladině, jelikož měsíček musil akorát právě teď někam do prdele zalézt, něco obrovskýho plavat směrem k nám a mrskalo to sebou až hrůza. Byla to vskutku hororová situace a když se ten divnej živočich, kterýmu žlutozeleně plály oči, jakoby chystal pomalu lézt z vody ven, s Mončí to seklo o zem. Malinko se v ichtyologiji vyznám a kapra od sardinky náhodou rozeznám, ale kterýmu tvorovi takhle svítěj oči a to až čtyři ?! Ty vole, čtyřokej krokouš nebo snad nějaká zdejší endemická zoologická anomálije ?.. ptám se sebe sama. Náhle mně hlavou probleskla spásná myšlenka. Pokud vím, všichni tvorové se ohně bojej, tak vemu hořící polínko, mrsknu jím po tý potvoře a koukám, co se bude dít. Jo sakra, a že se dělo ! Ozval se chlupy ježící řev a pak syčení a pak ještě cosi, co mně vyrazilo dech.
" .. kurváá, kterej pitomec.." promluvil ten tvor najednou lidskou řečí a navíc i sprostě.
A tak mi došlo o co kráčí.
" Hele, ty šmíráku.. skočím tam na tebe a takovou ti ubalím, že se posereš.." vyslal jsem jasnou zprávu.
" Jakej šmírák, ty vole..?!.. radši nekecej a poď sem.. sakra dyť tys mi propálil novej suprrafťák a teď mi tu v něm holka tone.. "
Tak jsem šel a vidím nahatýho chlápka s popálenou prdelí a v strašidelně fluorescenčníma barvama pomalovaným člunu ležící nahatou buchtu, která stejně jako Mončí byla z toho bezsebe. Oni v tom člunu, nevnímajíce okolí a kam je zanese proud, zanítěně šukali, což pro ně mohlo skončit hůř než skončilo. Když jsme vytáhli společnejma silama propálenej člun na břeh, cvakli jsme si horkýho vína, já chlápkovi všechno vysvětlil, on mně taky a když už nebylo co pít, šli jsme křísit holky. Z celý tý srandovní příhody plyne ale vážný poučení.. jenže já jaksi zapomněl, který..