Dětenická hospoda

S kamarádem Honzou již tejden objíždíme pamětihodnosti, a dnes už od samýho rána, a tak kolem poledne nám hlad a žízeň vnukli myšlenku zastavit se někde na nějakou kulinářskou specialitu a samozřejmě i dobrý pivo. A jelikož jsme jeli právě z Jičína do Poděbrad a v Kopidlně jsme byli od Dětenic coby kamenem dohodil, odbočili jsme z dvaatřicítky na dvěstěosmdesátku, abychom navštívili nejroztodivnějšími historkami opředenou zámeckou hospodu.
" .. tyvole.. to zažiješ co jsi ještě nezažil.." začal Honza zasvěceně opisovat zvyky panující v týhle hospodě.
" .. jenom jestli nekecáš.. Návštěvníky to neodradí ?! " zněla má otázka po vyslechnutí si opisu atmosféry v tý hospodě panující.
Ona tam prej je užívána mluva a zvyky spřed staletí, žádná slušárna. Když jsme odstavili naše fáro na malým parkovišti, bez prodlení jsme zamířili do několik desítek metrů vzdálený zámecký hospody. A já pak koukal a nechtěl věřit svejm očím a uším..
Vstoupili jsme do temný místnosti. Elektrický osvětlení nahrazovaly svíce a kahany, na podlaze byla rozhozena sláma a veškerý zařízení ze dřeva mělo daleko k jakýkoliv moderně, nýbrž bylo stylově středověký. Když naše oči uvykly šeru, vyhlídli jsme si volnej stůl v koutě, usedli k němu a čekali, co se bude dít. A nečekali jsme dlouho.
" Tak co ?.. panstvo má hlad ..? " zeptala se libým hlasem mladá hezká servírka ohozena do dobovýho šatu.
" Jo..jo.. hlad máme, ale nejdřív něco k pití.." odpověděli jsme téměř unisono.
Dívka se otočila směrem k výčepu a luskla prsty.
" Baruno.. tady panstvo chce něco k chlastu.." zvolala hlasitě, pak koukla na nás a zeptala se, ".. a kterej z vás kočíruje..? "
" Já.." hlesl Honza, ".. ale my se tu zdržíme.. tak nám přineste pivo pro oba.."
" Černý nebo světlý..? "
" Svělý.. "
" Baruno.. tady těm kořalům dvě světlý.. jo ? " zařvala, pak se otočila k nám,".. a ctěný huby maj na co chuť, co..?"
" Jaká je nabídka ? " zeptal se Honza nevzrušeně.
Dívka jedním dechem vyjmenovala názvy snad dvaceti jídel a byla by pokračovala, kdyby ji ale kamarád nebyl bejval přerušil.
".. jojojo.. tak tu pečeni.. dva krát.."
Dívka se obrátila a odkráčela parádním kroke, házeje přitom zadkem jako kobylka.
".. tyvole.. " ulevil jsem si, ".. to se tady tak smí..? " zeptal jsem se, maje na mysli poněkud vulgární způsob jednání.
" Jo.. " přitakal Honza a hodil přede mne jakýsi lajstro, na kterým bylo vyčerpávající vysvětlení,
".. tady tohle si přečti.. já se jdu zatím vyčůrat.."
Když se po chvíli vracel, blízko našeho stolu mu jaksi na slámě uklouzla noha.
" Hele sedláku.. dávej si majzla, ať si hnáty nedolámeš.. " uslyšeli jsme dívku, přinášející nám pivo.
" Jakej sedláku.. děvečko ?!.. on je urozenej pán.. " neodepřel jsem si napomenutí.
".. jó ?.. tak to se uvidí při placení.. jestli on není náhodou držgrešle.." nedala se Baruna, ".. co ty myslíš, Božka ? " tahle otázka už patřila přicházející první dívce.
" Nó.. já si taky myslím, že se to ukáže.. Pán nepán.. to je mi fuk, platit bude muset.. A že sem tak smělá.. jakože který pánové to ste ..? "
" Tady tenhle je urozenej pan Jan z Nemánic.." začal jsem vážně, ale holky se rozřehtaly, " jo.. a vy ste urozenej pan Milouš z Nedánic.. že jo..? "
Řek bych, že holky byly inteligentní, jejich asertivita mi začala bejt sympatická.
Když se vzdálily, pustili jsme se nedočkavě do piva. Bylo skvělý, ze zámeckýho pivovaru, supr!!
Po krátký chvíli nám Božka donesla objednanou pečeni. Nacvičeným pohybem hodila mísy před nás.
" Doufám, že urození pánové nebudou žrát jako sprostá chasa a nezadáví se.. "
Teď jsme se rozřehtali my a řehtali jsme se po každý hlášce, která se k naším uším díky hlasitý mluvě dívek, obsluhujících další návštěvníky, donesla. A vůbec, tohle pojetí nás dostalo. Při placení jsme to ocenili. No a já osobně se těším, že se mi zanedlouho opět naskytne možnost Dětenice navštívit. To víte, že dobrý jídlo a dobrý pití a s originální obsluhou si nenechám utýct.