Pýcha

Říká se, že večer se nemá pavou zabíjet...
---
NIkdy si ovoce nekupoval, zvlášť takzvaně exotické, připadalo mu to jako vyhozené peníze. ,,Je to v podstatě voda, tu mám doma skoro zadarmo z vodovodu,, říkával, a navíc, domácí jablka, hrušky, nějké to lesní ovoce se na zahradě taky najde...
To odpoledne to bylo jinak, něco uvnitř ho popouzelo - KUP SI MĚ, MÁM V SOBĚ HROMADU VITAMÍNŮ A MINERÁLŮ - říkal ten ananas... Když šel potřetí kolem mířeje k pokladně, jeden hodil do košíku k ostatnímu nákupu.
Bylo povečeří, a tak ho napadlo zakrojit ten MLUVÍCÍ kus tropického slunce.
,,Není to tak zlý, to snad ani nesním,, řekl si po polovině té dobroty. Uložil zbytek žlutého pokladu do lednice a šel se dívat na televizi, kde jako obvykle v páteční večer byl mizerný program. Neustále přepínaje programy, usnul.
---
Schůze probíhala vyjímečně v podkroví, na obvyklém místě bylo dost nebezpečno. Starší P. už nějaký čas vyprávěli hrůzné historky o setkání s velkým, nebezpečným cizincem. To mladší jedinci s hrůzou sdělovali, že cizinec dokonce několik druhů zabil, viděli to na vlastí oči! Dokázal prý přemoci i tři naráz!
Tak to pokračovalo po několik zimních měsíců, historky se množily a byly stále naléhavější. Dolů už se odvážili jen ti nejzkušenější, a to jen pokud nebylo zbytí, za účelem opatření nejnutnější potravy. Brzy na jaře už přetekl pohár a společenství P. se zase sešlo, aby situaci konečně vyřešilo.
---
Necítil se dobře, tělo už se částečně probudilo, ale nohy měl stále ještě ztuhlé po dlouhé cestě. A Bůhví v čem ho to před tím vlastně vykoupali. Bylo tam mnohem větší vlhko a chladno, ani za dne se neukázalo Slunce a neohřálo jeho zmohlé tělo, nebyl na to zvyklý a těžce se s tím vyrovnával. Vzpoměl si na svou domovinu, ze které ho tak násilně odvlekli, a bylo mu blaze. Trvalo to sice jen chvilku, ale nalilo to do něj tolik životní síly, že začal nepřízeň osudu pomalu překonávat.
První setkání s domácími obyvateli, byla během následující doby řídká, ale vždy prudká. Vědom si své síly, vždy se snažil boji s místní komunitou vyhnout, ale někdy to zkrátka nešlo, několikrát musel v sebeobraně i zabít. Hladem nestrádal, příležitostí k lovu bylo dost.
---
Dole nejasně hrála hudba a starší P. se scházeli na místě, kde poslední měsíce sněmy probíhaly. Bylo jich zase o něco méně, ale bylo jaro a nová generace je už připravená. Zasedli.
---
Vydal se nahoru do podkroví, po zimě zkontrolovat stav střechy a nového pokoje, který už loni nechal zbudovat. Po schodech stoupal překvapivě bez překážek v podobě mohutných sítí, obvykle utkaných Pavouky. Prostor nad schody, ještě neupravený do obyvatelné podoby, byl jako obvykle bez jediné kapky na podlaze, nebo nějakých známek kapající vody. Byl spokojen. Pohledem přejel na půdě uskladněné věci a překročil první trám.
---
Zjevij se jako duch, malestátně vyšel z rohu, odkud nikdo návštěvu nečekal. Byl tam už mockrát, tajně, a mnoho jejich setkání vyslechl. Věděl o nich vše.
Přišel jsem, abych vám pomohl, ale ne abych bojoval proti vám, rezonovalo prostorem. Pochopili.
---
Druhý trám; ,,Poslední překážka před budoucí novou knihovnou, pracovnou, ateliérem a snad i malým studiem,, liboval si.
---
Nový Vůdce komunity měl strategii hotovou a vypracovat past bylo dílem okamžiku. Sítě byly připraveny bez jediné chyby a protivník se do nich vnořil bez mrknutí oka. Mávaje rukama, motal se do sítí podle plánu. Několik kousnutí do tváře odvedlo jeho pozornost a tehdy přišla Vúdcova chvíle. Divoce vniknul do jeho úst a vpíchnul svůj jedový bodec do patra, do jazyka, a nakonec do rtu...
---
Sněm se vrátil na své staré místo. Prší.