Zhrzená láska

Ležím na posteli a přemýšlím.Proč něco takového potkalo právě mě? Proč mi to udělal?Co mám já teď dělat?Tyhle otázky se mi honí hlavou.Ani si neuvědomím,že mi slzy tečou po tvářích a kapou do polštáře,který už je jimi nasáklý.

Slezu z postele,abych si osušila slzy,jelikož za chvíli dorazí kamarádka.Podívám se do zrcadla a co nevidím, jsem to opravdu já?Ta lidská troska s rozmazanýma červenýma očima a zoufalstvím ve tváři!Koukám a divím se,co je schopné s člověkem udělat zjištění, že je KONEC!

Ano konec,mezi námi to skončilo,teda on to skončil.Byla jsem s ním tak šťastná! Já ho přece tak milovala, tak sakra proč? A je to tu znova, zase brečím. :(Najednou mi pípne mobil, svitne mi naděje, že je to ON.Není, je to kamarádka, že nepřijde..Další člověk co se na mě vykašlal..

Začala jsem očima bloumat po stole a můj pohled padnul na fotku,na tu fotku, kde se objímáme.Na té fotce jsme byli ještě šťastní,ale to už je pryč.V návalu zlosti a smutku fotku roztrhám na kousky a pak se znova rozbrečím.A najednou vím, že bez něj nedokážu žít.Úplně bezmyšlenkovitě se zvednu a jdu si do lékárny pro prášky, v lékárně najdu platíčko ibalginů a platíčko paralenů a protože nevím kolik je toho potřeba začnu pochybovat zda to bude stačit.Tak si ještě dojdu do kuchyně pro nůž.Se vším se posadím do obýváku na zem.

Potom si do ruky nasypu prášky, hodím si je do úst a polykám..Hned nato beru do ruky nůž a s velkým váháním udělám první řez a s překvapením zjišťuji,že mi to nepřináší bolest,ale velkou úlevu..Už oblblá prášky řežu znova a znova.Všude je krev,teče mi po rukou,po těle,kape na koberec...

Když zavírám oči,poslední co vidím je krev,kaluž krve ve které ležím. Ležím na koberci a přemýšlím,mělo tohle vážně cenu?Je správné řešení umřít?A to kvůli jedinému klukovi?Myšlenky mi zaběhnou k rodině,přátelům a známým.Bylo tolik lidí na kterých mi záleželo a už je neuvidím.Proč jsem jim to jen udělala?Možná by se to nestalo, kdybych se někomu svěřila, s někým si o tom popovídala.Proč jsem si myslela, že to zvládnu sama?

Najednou jsem si uvědomila důležitou věc,JÁ PŘECE NECHCI UMŘÍT,ale už je pozdě, je tu poslední výdech a já umírám..