Kern

                Dávný obdivovatel mi psal, že jsem jeho múza. Psal mi o mé neobyčejnosti: „Stojíš mi modelem a zároveň tvoříš. Máš větší tendenci rozumět tomu, co je podle Tebe tvořeno. Jsi jako o modelka, která je zároveň fotografkou.“

                Fotografkou jsem se stala tak, že na jsem na fotografické fórum umísťovala své autofotografie, které byly díky komentářům ostatních fotografů a důvěře, kterou jsem k nim pociťovala, stále odvážnější.

                Když jsem si prohlížela fotografie ostatních, začala chápat princip tohoto konání. Bylo to promítání jejich choulostivých problémů a tužeb na intimní partie modelek. Pokud to tak bylo, tak jsem si své problémy a touhy promítala sama na sebe.

                Rozhodla jsem se udělat další krok. Otevřela jsem si školu focení, ve které jsem byla modelkou a učitelkou zároveň. Připadala jsem si jako herečka, která zároveň režíruje film, který se točí podle scénáře žáka. Ukázalo se, že se hlásí žáci většinou mladší než já. I díky tomu jsem si připadala i jako zkušená žena, která otevírá mladíkům brány do světa sexuality.

                Vše šlo hladce až do doby, kdy se přihlásil Kern. Byl mladý jako ostatní, štíhlý. Jeho tvář zakrývaly vousy a vroubily delší, tmavé, kudrnaté vlasy.

                Začala jsem jako vždy. Nejprve jsem fotila já jeho. Když jsem si potom fotografie prohlížela, nalézala na jeho intimních patiích své problémy, které jsem dosud neznala. Potom fotografoval Kern mě a já jsem na fotografiích hledala, co tíží Kerna. Kernův otisk mi ale naopak připadal nesrozumitelný.

                Lámala jsem si hlavu. Procházela jsem do omrzení čtvercovou sítí ulic, které obklopovaly mé studio. Všechny cesty vedly k prohození rolí. Potřebovala jsem místo svého sloužení jemu, aby on posloužil mně. Měl mi zkusit otevřeně popsat své problémy a skryté touhy. Měl se svléknout, jako já jsem se svlékala před ním. Slibovala jsem si od toho, že porozumím, co je promítáno na mé tělo. Podle toho bych třeba pochopila, co vidím na něm.

                Kern souhlasil. Vyprávěl mi o své lásce k nějaké slečně. Řekl mi, že se z ní chce focením vyléčit. Mému problému to nijak nepomohlo. Nevěděla jsem, jak dál. Jako poslední šance se mi jevilo naše problémy zkombinovat. To by znamenalo dát pohlaví vedle sebe, do sebe.

                Mezitím se Kern měnil. Projevovalo se to na jeho fotografiích. Mládla jsem na nich. Stával se do mě zamilovaný. Čím víc mi tvrdil opak, tím víc mi to bylo jasné. Měl v krvi mnoho látek vyplavených láskou. Díky nim neviděl, jak ve skutečnosti vypadám. Viděl mě mnohem krásnější.

                Věděla jsem, že to musím zastavit. Kdyby se naše pohlaví setkala, znamenalo by to prudké zhoršení nemoci, ze které se Kern potřeboval vystonat.