Nezabít

Cos to spáchal, řvali na mě.
Jak sis to u všech všudy moh dovolit, udělat něco takového!
A nejenom to! Ty to ještě schválně necháš probudit!
Chápeš vůbec, ty tupoune, že to cos udělal, by nás jednou mohlo i zničit?!
Takže, už toho bylo dost. Tentokrát jsi to přehnal.
Udělej si to jak chceš, ale tenhle tvůj přehmat nesmí žít dál!

- -

Tak takhle se to stalo.
Ale můžu já zabít co jsem udělal?
Tím bych popřel všechno, čím jsem!
Jenže... neposlechnout také není možné.
Skutečně jsem udělal něco, co by nás jednou mohlo nejen ohrozit, ale i přemoci.
Jak řešit neřešitelné dilema, do kterého jsem se dostal? Nezabít, ale nenechat žít?!
Takže jsem vybral jednu velmi schopnou entitu.
"Dobře mě poslouchej," řekl jsem. "Nechci, abys to zabil. Ale chci, aby to nikdy nezvedlo hlavu. Zaval to lavinou těžkostí, nalož na to tolik starostí, problémů, trápení a hrůzy, aby to nemělo ani pomyšlení na nic vyššího, než na to v jakém srabu to vězí."
Vidím že s tím velmi nesouhlasí. Neodvažuje se ale odporovat, a tak... mlčí.
"Já vím. Je to špatné. Je to doslova příšerné. Ale... zůstane to na živu. Chápeš?!" snažím se ho přesvědčit. Nebo sebe?
Ne, ten jeho obviňující pohled opravdu nesnesu. Dost už!
Křičím: "Prostě jdi a udělej to, Satane!"