Svatba vyvolala rozvod

Mám mnoho bratranců a sestřenic z matčiny strany. Skoro všichni měli svatbu. Většina ze svateb proběhla ve venkovském prostředí, v těsném sousedství bydliště mých příbuzných. Toto byla jedna z nich, zdaleka ne první.

Bylo ve zvyku na svatbu zvát širokou rodinu. Pozvání přijal i můj otec, přestože byl s celou větví matčina příbuzenstva znepřátelen.

Svítilo slunce, málo se tancovalo, nešlo se na prohlídku hradu a kvantita alkoholu hluboce převyšovala jeho kvalitu. Sedělo se na slunci a alkohol stoupal do hlav oslavenců. Epicentrum se nacházelo na holé chodbě zámku, kde trůnil jen stolek s mnoha levnými kořalkami obklopený bandou sestřenčiných přátel, které se této výzvy nezalekli a od místa se nevzdalovali.

Při nalévání stále méně jistýma rukama se vždy trochu vylilo, což stačilo k tomu, že už zdaleka byl cítit odér. Asi dvakrát jsem prošel kolem. Vždy mě odchytili a napojili. Raději jsem se místu začal vyhýbat. „Jak to banda může zvládnout?“ napadlo mě.

Bratr nevěsty s diabetem, který tvrdý alkohol vůbec nesmí pít, se k nim asi připletl víckrát. Následkem toho se brzy dostal do bezvědomí. Starala se o něj moje mamka, která je doktorka. Nevěděla, zda upadl do bezvědomí kvůli nedostatku nebo přebytku inzulinu, a tak zavolala záchranku.

Aktivně jsem se připletl k únosu nevěsty. Brzy po příjezdu do restaurace přistála před každého účastníka únosu láhev šampaňského. Ať se ukáže, jak si ženich váží své nevěsty. Víno mi rychle stoupalo do hlavy. Po návratu ke svatbě jsem se začal ocitat na obláčku bezstarostné dovádivosti. Ta nějak dokázala způsobit to, že jsem běhal po louce s neposečenou trávou, kde mě naháněla matka s nějakou dívkou. Přidala se k nim i nevěsta s vykasanými svatebními šaty. Poukazovaly na to, že louka končí skalisky a že bych se z nich mohl zřítit.

Bál jsem se spíš o sváteční šaty. Svlékl jsem si sako a kalhoty a držel si je přes ruku. Díky tomu jsem se dokázal velmi hbitě přesouvat po louce. Bavil jsem se tím, že vymyšlená strategie mě činila prakticky nepolapitelným. Tuto nepolapitelnost jsem si do omrzení v praxi ověřoval.

Když i mě to přestalo bavit, všiml jsem si oblohy. Začala nabírat karmínové nádechy a mě napadlo vyrazit se kochat západem slunce nad Středohořím. Vzdálenost vyhlídky čtyři kilometry mě nemohla odradit. Utekl jsem svým pronásledovatelkám a se svátečními šaty přehozenými přes ruku jsem utíkal po silnici směrem k vyhlídce.

Matka mě nechala běžet. S obavami se dozvídala od svatebního řidiče, který přivezl bratra nevěsty, že se bezpečně blížím k vyhlídce.

Matka upřela svoji pozornost na otce, jehož agresivitu se jí stále hůře dařilo držet ve snesitelných mezích.

Byl jsem na tom opačně. Kochal jsem se výhledem a pak jsem se vrátil domů. Houpal jsem se na zápraží pod stromem a překvapoval pár sousedů svým rýmováním. Trvalo to dlouho. Nikdy před tím ani potom se mi nic takového nedělo. Pak mi proud rýmů přece došel. Šel jsem spát.

Ze spaní mě vytrhl příchod rozlíceného otce, který hledal klíče od auta, aby mohl neprodleně odjet. Matka byla ráda, že se dokázala klíčů zmocnit a zabránila tak otcovu řízení pod vlivem.           

Otcovu hledání se nevyhnul ani pokoj, ve kterém jsem spal. Napadlo jej, že o klíčích něco vím, a tak mě surově vzbudil a snažil se ze mě klíče dostat. Brzy mě začal surově mlátit pěstí do obličeje. Nevím, co tím sledoval. Jistě se mu tak dařilo se zbavovat nashromážděné negativní energie. Po krátké úvaze jsem se rozhodl, že se syn s otcem neperou.  Jak do mě bušil, uvědomoval jsem si i jistou ohleduplnost. Byl jako boxer. Snažil se tlouct, ale neublížit. Alespoň tak jsem to četl.

Pokoj měl okno dokořán. Výjevu si všiml přivážený bratranec. Nebyl to ten s cukrovkou. Okamžitě si nechal zastavit a začal se ptát otce, co to dělá. Ptal se ho, proč mě takto ničí. Otec nečekal, rozběhl se a plavmo vyskočil z okna. Při skoku srazil bratrance. Okamžitě se ocitli v klinči divokého zápasu na zemi. Dlouhá létá nevraživosti se projevovala i s úroky. Šel jsem si ošetřit krvácející nos. Mezitím se vybouřili i rváči. Otec se zvedl a odešel pěšky směrem k deset kilometrů vzdálenému městu. Pochopil, že k autu se už nedostane.

Šel jsem si opět lehnout.

Ráno jsme přivolali policii. Policista se nám od začátku smál do očí. Projevil překvapení, že jsem se nebránil. Jen jsem mu zopakoval to, co mi běželo hlavou během incidentu. Dál už jen sepsal hlášení.

Matku to ponouklo k tomu, že se po dlouhém rozhoupávání odhodlala k rozvodu. Sestřenice se brzy také rozvedla. Já jsem nějakou dobu bydlel na venkově. Pak mě zima a nedostatek paliva vyhnaly zpátky domů. Časem jsem k otci pracně opět nalezl cestu. Jedním z mála, kdo snad svatbou prošel bez úhony, byla banda u stolku s kořalkou.