YU YU Hakusho 15-Nezbedný bratr

Mokuro je schovaný v zásvětí, věděl jak kluci dopadli,informace měl vždy. Zajimalo ho co se bude dít, a jak se stím porvou. Překvapilo ho jak jsou silní. Jeho malej braška byl pro něj trnem v oku od narození. Sice skončili jako novorozenci stejně, ale Mokuro se dostal kté nejhorší zběři co v zásvětí byla. Hiei si prošel tou svou častí velice lehce. Když zjistil že mu matka poslala rodinou dýku rozčílilo ho to. Měl na ni právo on,jako starší ,a taky si ji vzal. Další věc co chtěl bylo aby Hiei dostal lekci , tu díky Renovi dostal velice tvrdou,takže už ho nic nezajímalo. To co přišlo o měsíc později bylo daleko horší, matka vše zjistila a dala mu přikazem že dýku musí vratit Hieovi ,omluvit se mu, a ještě říct kdo je. To se mu opravdu nechtělo. Navíc byl problem ten zarputilec Shinji. Asi si nevzpoměl,ale v jednom z utoků mu těžce zranil bratrance a měl hodně velké tendence zabít ho měl ktomu své důvody. Utrpně se usměje. Takovej mazanek duchovního světa. Odfrkne si,přemýšli jak celou situaci pořešit. Že by se tam vkradl v noci, hodil ji oknem a zmizel, jenže omluva atd se k matce dostane že neřekl. Sakra asi mu nezbyde nic jineho nez tam nakračet s omluvou a vysvětlením. Vytahne z kapsy lahvičku, dokaze uz vydrzet hodinu v lidskem svetě normalne ,vice podobny človeku, s ušima,vlčim ocasem a drapy by asi nesklidil ovace.
Pamatoval si kde bydli,okno uz bylo horší ale asi tušil. Nebo má přijit dveřmi? Ne v noci to bude nejlepší. Vezme to vtípkem ,našel si lano v bedně co měl schovanou pod postelí. Jeho plán byl oba je svázat,pohrát si ,at maj nervy,a pak to na ně vyklopit. Aspon bude sranda.
Připraví se na cestu, sice se mu nechce,ale ví že musí. Vezme sebou nake oblečení co se mu povedlo při ceste s Renem získat. Rifle, ty mu vyhovovali nejvic, tričko,mikinu s kapucí-to kdyby se proměnil dokazala skryt uši ,ocas byl horší, na ruce si nasadil rukavice ktere upravil ,takze mel prsty venku,uz 2x se mu stalo ze drapy se prořizly tak bylo zbytečné to tak mít a botasky. Na záda hodi batoh,s věcmi co potřebuje a dýkou,jeden pas mu chybí ,tak ho ma hozeny přes jedno rameno. Narazí si kapuci tak aby překrývala i jeho žluté oči, ty změnit nedokaže. A s ampulkou vyrazí na cestu ma jen hodinu co mu proměna vydrží. Dorazí k domu přes střechy a 1skokem přistane na stromu v zahradě. Kouká na okna,které to dokelu bylo? jsou tu 4 a 2 jsou otevřená vleze tedy do toho druhého z leva. Najde tam spící postavu,lehce vskočí dovnitř,v pokoji je tma, takto pravděpodobně bude Hiei,vždy miloval tmu,asi spí odděleně. Vskočí do postele svaže osobu lanem a vrazí ji do ust roubík. Osoba se probudí a mrská sebou na posteli, Mukuro sedí obkročmo na židli a směje se
"Tak co jak je " Osoba cosi prská skrz roubík."No jo ,ja zapoměl. Ale to nevadí ,hele sorač za to minule, Reno byl kreten, tu maš dýku zpatky. " hodi ji na postel. Osoba na posteli ztuhne, pak cosi zachroptí. Mokuro se směje víc,zvedne se přesune k posteli a posadí se na osobu obkročmo."Divej jsem tvuj bracha tak sory fakt. Ale byla to sranda." placne ho po zadku. Najednou se rozletí dveře a stoji vnich Kurama a Hiei. Mokuro kmitá pohledem znich na osobu v posteli a zpátky na ně." A doprdele"
Hiei na Mokura vejrá jak kdyby ho viděl poprvé. "Ty jsi můj bracha???" "Jo" odkašle si Mokuro, "Ale co dělal Reno stim nemam nic společnýho,"mácha u toho divoce rukama " nelibilo se mi co děla a proto sem varoval Hlavniho šefa Duchovního světa." Ted si uvědomí koho vlastně sakra teda svazal a pleskl po zadku? Sjede pohledem zpět na osobu pod sebou, vidi jen ořiškove oči, a svetle hnede vlasy. Dokelu kdo to je?? Vynda mu roubík a ozve se hlas Koenmy "CO ty seš za idiota? slez ze mě a nahned." Mukuro chce slezt,kdyz dojde čas.změní se vto co je a na klině tak sedí už proměnen,ocasem mrská ze strany na stranu. Kubawara nakoukne a jen zavřešti "tvl on ma ocas? " Mukuro se pod kapucí zaksíchtí "Se neposer ", a začne jednat rychle. vytasi drapy a bliží se ke Koenmovi,ten zůstane pod ním strnule ležet. "Klid ,jen to rozvažu a padám ", přesekne drapy lano a zvedne se,kapuce mu spadne z hlavy a ted jsou vidět i uši. Mokuro kouká ,to už mu došel čas? Takle ven nemůže.A ampuli bude moct použít znovu nejdřiv za 3 hodiny. Co ted? Koenma se zvedne a tře si zadek " Nikam hošánku nekoukej na to vokno ani nahodou. Hiei zavři ho." Hiei přeběhne pokoj a rychle zabouchne okno a zůstane před nim stát s rukou na kataně. Kurama se usmívá toto fakt nečekal a blokuje dveře na chodbu. Kubawara zatím stihne dotahnout zbytek osazenstva. Mokuro kouká kudy pryč. Ale v cestě mu stojí všichni.Rezignovaně si sedne na postel, "No ok, a co ted jako?" Koenma přejde k němu a střelí mu facku, Hieiovi podá dyku. Vyžene všechny ven. Yukina seběhne dolů a během chviličky klepe a nese na tacu čaj a nake jidlo. Koenma si to odebere a položí na stůl. A začne " Vím o tobě že si měl dorazit. Vaše matka mi psala. Asi mysliš že to byl trest celé ale ten začne. Máš tu stravit další 2 měsice snami." Mokuro zavrčí skrz tesáky a zatne pěsti s drapy " Ani nahodou" "No to teda ano, je to součast tvého trestu, tak to tak bude. Respektuji velice vaši matku, apokud neco řekne tak to splním."pochoduje u toho z jedné strany pokoje na druhý. Mokuro na něj kouká jestli si děla srandu. "Kam sem to vlezl proboha,a kde maj pokoj teda ti 2? " "Společný maj vedle mě, a Hieiův je na druhé straně domu. Na konci chodby,ted jsou tam, Kurama ma ještě popáleniny a Hieiův pokoj je tmavý " " Hmm klasika vždy miloval tmu " " To je jedno, co to mělo byt vubec za přichod toto? dveřma to nešlo?" " Nebyla by to sranda." " Jo aha a ze jsou ted 2 rano,celej barak je kvuli tobe vzhůru je ok,a koukám ze stejne nemůžeš ven. Jak dlouho ti to vydrží?" "Zatím to zvladnu udržet maximalne hodinu " Koenma k nemu přistoupí "A fakt te nenapadlo přijit normalně?"kouká u toho na jeho uši ,přemahá potřebu ho za ně vytahat. Nakonec neodola nakloní se a začne ho za uši jemne tahat, " Jsou fakt pravý?" Mokuro zarazene sedí ,co to doprdele děla?? " jo Jsou" zavrčí. Koenma přestane, hrozne semu libi, a jsou mekkoučké. "Jaktoze si takto a Hiei ne? To je jediné co nechapu?"
Mokuro polkne, jak mu tahal za uši libilo semuto. " Hiei stravil mezi lidmi daleko víc času, je zvyklý se pohybovat takto a měl skvěleho učitele vpodobe Kuramy. Tuhle proměnu vůbec nepoužívá. Ani nevím zda ji cvičil." Koenma ho sleduje a přemýšli co snim. Kam ho prozatím vrazí. Jedine ho napada pokoj Hieie, ale ten je obsazen a do jejich společneho jej davat nechce. "Dobra zůstaneš tu, vmém pokoji."ukaže na postel " tady budeš spát." CHytne ho za ruku a tahne ke dveřim na boku pokoje. "tady je koupelna jestli chceš,ale kdoví jestli se vůbec koupeš " Mokuro se mu vyškubne " To si dělaš srandu? Nehodlam tu zůstat déle než je nutné a to jsou 3 hodiny, kdy budu moct vypít svůj lektvar a mizim. " Sáhne do kapsy a hleda ampulku.Propatrava celou mikinu,rifle. Nemůže ji najit. Pak se podívá na Koenmu a žhnou mu žlutě oči,kdy to ten parchant stihl. Koenma mu před nosem zamavá ampulkou, "mysliš tuhle?"
Mokuro po něm skoči ve snaze ji chytit ,Koenma ale mrštně uskočí "tu dostaneš až za 2 měsice jak bylo dojednano " "To mám být jako zavřeny 2 měsice vtomto baraku, bez pohybu venku? Nato ti fakt seru " Koenma se zarazí vtom ma pravdu. " Dobra to pořeším za par dni až budu mít jistotu že nezdrhneš ,můj otec by si tě našel a vratil tě zpět " Odchazí směrem ke dveřím , Mokuro se na něj díva "Kam jako ted hodláš jit ty? " " Dolů do obyvaku " otevře dveře a chce odejít ,kdyz mu dveře rukou přirazí Mokuro před nosem "tak to teda ne, lehnu si klidne na zem ale nebudu ti brat pokoj." Koenma zlostně na něj kouká ,je stejně drzý jako Hiei.Prohledne si ho od hlavy k patě. Vypada zajimavě jak čekal. Do týmu by se velice hodil. "Dobra tedy,ale jen dneska." "Ne" ozve se drze. Koenma povzdychne "Vem si jidlo a mlč!" přejde k oknu zablokuje ho magii,to stejné uděla s dveřmi, vytahne ze skřine polštař a deku a hodi ji na jednu stranu postele." Az se najiš lehneš tam kde to lezi a budeš spát a ticho ", lehne si na druhou pulku postele a namačkne se co nejvic na kraj, přetahne si deku az k hlavě a začne usínat. Mokuro nervozně přeslapuje na mistě,pak si sedne , hladove se pustí do jidla a vypije čaj. Zkusi to jednou a uvidí.Dojde k oknu a prsty se zkusi dotknout okna, velice prudka bolest ho vratí do reality ze tudy to opravdu nepude. Tře si ruku, sakra nezbyde mu nic jineho,proč sem lezl dokelu ,ted tu bude muset stvrdnout 2 mesice?
Sedne si na kraj postele,a jeste pod dohledem tohohle tatínkového rozmazleného paka ,odfrkne si.Lehne a začne usínat. Poloha mu ale nevyhovuje tak se otočí na zada, kdyz vidi ze se Koenma velice naklaní a spadne brzo z postele. To je tak odporný? nevi zda ho nechat spadnout at si namlati,nebo ho chytit. kdyz vidi ze uz se podezřele převrací vymrští ruku a stahne ho na postel zpet a přimačkne bliz k sobe. Koenma otevře oko a praskne mu facku "co dělaš" "nic debile přiste te necham spadnout " nastvane se Mukuro otoči na břicho a kouká na okno ,rukou si tře tvář. vůl druha facka, to mu nedaruje. Koenma sedi na posteli a kouká na něj.Takze takove pako nebude. "tak promin no " lehne si zpet na kraj. " to zase hodlaš spat na kraji? ja te fakt chytat nebudu." Koenma zarazene popoleze do pulky postele ,jak vi ze tam zase lehl kdyz je otočeny na druhou stranu?
To uz ale slyši vedle sebe tiche a klidne oddechovaní. Usnul. Koenma se uvelebí a usne taky.Rano se Mokuro probudí divnou bolesti,doprčic co to je? otevře oko a podiva se ,Koenma je obličejem těsně u něj,pootevřené rty svádějící k polibku,prsty ho drží za jedno ucho ,zmoula mu ho, je namačkly na nem a spí mu na ruce, nohu ma přehozenou přes něj. Mokuro lehce zasténá když si uvědomí že ho sám drží za pás a tiskne ho k sobě, ruku ma pod jeho trikem,cití jeho kůži jak je teplá. Prdele jak to spí?Koenma se podním pohne a přitiskne se blíž,Mokuro zalapá po dechu,je tak teplý,měkký,přemáhájí ho zvláštni pocity, povzdechne, nesmí.Koenma něco pod ním zahuhle ,Mokuro stuhne a raději se nehýbe.Proč takto spí jeziši.si připada jak plyšova hračka na hrani. zavře oči a děla ze spí.toto si vylize chlapec sám. Koenma se probere a zarazene kouká proč taha Mokura za ucho,je namačkly na nem a nohu přes nej.Cítí na svém těle že je samý sval,Koenma vzdychne a zrudne, přestane mu tahat ucho a přemyšli jak se vymanit ze sevření, protože Mokuho ho drží za pas,jeho prsty jsou horké a něžné,cítí na kuži jak ho propalují.Neví jak to udělat,kdyby sem někdo vlezl špatně by se to vysvětlovalo. Opatrně prsty sjede na jeho hrud,že se od něj odtahne,když se otevřou najednou dveře a do pokoje vpadne Hiei.Něco řekne a zase vyletí z pokoje pryč. Koenma vyjekne "Sakra", Mokuro přemahajích pocity,když má Koenma ruku na jeho hrudi otevře oči a zavrčí "Doprdele" "ty jsi vzhůru? " "jo, a slez ze me " "tak me pust " Mokuro zvedne ruku a Koenma se odsune. Koukají na sebe. "Dneska spím dole, a bude,vubec nechapu co se na me takto cpeš " "Jáá? ja seprobral a ty ses mě drzel jak kliště " Koenma ho prašti potřeti ,to uz Mokurovi dojde trpelivost ,chytne ho za ruku a zakroutí mu ji pod zada, tesaky mu miři na krk " jeste jednou na me hrabni a seru ti na nakou dohodu,celou noc se tu po mě valíš,tahaš me za uši a ja zato budu mlacenej? ANi hovno mladej pane, to si zkoušej s tatikem ne semnou "když vidi jak je podním bezbranný,chce udělat něco jiné,nakonec mrskne s Koenmou na jeho pulku postele "rek sem jasne zeti pokoj brat nebudu, budu spat na zemi."
Namáhavě se zvedne se a odpochoduje do koupelny i s batohem,zavře za sebou dveře a opře se o ně,co to sakra bylo? Divoce se mu rojí myšlenky v hlavě,jeho tělo se chvěje pocity které již delší dobu neměl,co to sním sakra dělá? Pustí si studenou sprchu, za chvili vyleze,je převlečeny a vykoupany, ma na sobě mikinu s kapucí přetazenou ,aby nebyly videt uši a oči,které teď žhnou,sprcha mu moc nepomohla,oblékl si i dlouhe volne kalhoty-kvuli ocasu.Hodi batoh do rohu a odpochoduje na chodbu,dveře jsou již odblkovany od magie,kdyz se zarazí ze dum vlastne nezná, Houkne z chodby do pokoje Koenmy " Kam chodite jist?" " Dolu,druhe dveře v pravo " vysouka ze sebe překvapeny Koenma. Mokuro jednim skokem přes zabradli mizi dole a je jen slyšet slaby uder dopadu.
Mokuro sedí v jidelně, Yukina s Keiko už maji vše nachystané a na stole.Mokuro je chvili sleduje,pak se pustí hladově do jídla. Yukina se ho zepta " Ty nepočkáš na ostatní?" "Ani ne" "A můzu se za tebou stavit popovídat si." "Jo"a pokrčí rameny,je mu to jedno. Koenma dojde jako první a sedne si proti němu.
Mukuro je zněj nervozní, nahaže do sebe jidlo a vypochoduje po schodech zpět do jeho pokoje.Po cestě potká Kubawaru a Yusukeho ,2 z týmu které moc nezná a vzapěti se z chodby vzadu hrne jeho bracha a Kurama vyhne se jim a bezeslova zmizí v pokoji Koenmy.Chvili se rozhliží,vidi že vše je upravene,batoh ma postaveny vedle skřině na věci, postel ustlaná. Vezme naštvaně polštař ,deku a hodi je vedle postele na zem. Kvůli takovemu volovi se nenechá mlatit za jeho problem,když nedokaže spat normálně a musí se rozvalovat tak prosím, zavazet mu nebude. Kopne naštvaně do polštaře. Sedne si obkročmo na židli oknu,opře se o opěradlo a kouká ven.Jak tohle to vydrží bude ještě zajímavý.
..........
Následné 3 dny Koenma si o všem popovídá s ostatními ohledně Mokura.Nakonec 3 tí den u snídaně se shodnou natom že srovnávat Rena s Mokurem nemůžou, ač byla jeho chyba co se stalo posléze když Rena oživil,trest je dostatečný takový jaký je. Hiei ač nechcel uznal že nemusí být tak špatný, držel přitom Kuramu za ruku a tiskl ji.Ten se na něj usmíval začína názory konečně dospívat a rozhodovat se spravně a stisk opětuje.Koenma po hovoru neustále přemýšlí jak vyřešit tu situaci kterou i on naznal že je hloupost.
Musi přijít na kompromis, a odcestuje do duchovního světa poddat informace,a zrovna se s otcem domluvit o jiné variantě jeho postihu. Samozřejmě první co dostal byla veliká hádka, s trestem. Posleze i otec uznal že je blbost aby 60 dní byl zavřený v domě , počítali s Genkai, ale ta měla svoji práci a ted plný chrám učenců takže jim prostory nemohla půjčit. Otec Koenmy řek jasně, že jeho trestem bude omezený pohyb, trénink a pokud se zařadí,začne poslouchat a plnit příkazy ,dostane ho Koenma do týmu. Ten si tuto výzvu nechce nechat ujít ani za nic. V momentu kdy se dozvěděl od otce vše, chtěl ho v týmu za každou cenu. Ostatním nic neřekl,nebylo mu polibosti lhát jim, že v podstatě od určitého momentu už snimi Mokuro spolupracoval sám od sebe. A jeho informace byly velmi důležité. To že byl postaven na druhou stranu barikady byl umysl otce, chtěl aby si vybudoval vztah s týmem od začatku, a vše co se stalo ač k nelibosti Koenmy, bylo otcovým plánem jak u nich vybudovat pevnějši vztah. Stím až se později dozví ,daleko později, že vše mohlo skončit daleko tragičtěji. A že právě díky němu žijí. Koenma se po 24 hodinách vrací zpět do lidského světa, vejde do svého pokoje unavený a s bolestmi,Mokura nikde nevidí,utekl? Přejde za postel a najde ho spát pod oknem. Nevěnoval mu pozornost 3 dny a nechal ho zavřeného v pokoji. Drží si záda a přemáha bolest,co ten debil zase děla? Položí všechny věci na stůl a nechá si v rukou jen 2 náramky.Jeden si sám nasadí a tiše se plíží k Mokurovi, nasadí mu ten druhý. Vtu chvíli se ale Mokuro vymrští, jako šelma a srazí ho k zemi mezi postel a stůl, žhnou mu očí, tesáky přibliží k jeho krku, jednou rukou mu miří drapy přimo na hrud a druhou ho pevně svíra za rameno, nohami mu blokuje zbytek těla a s naježeným ocasem mrská ze strany na stranu. Koenma zasípe " Co dělaš ty demente?" " Nic, nemáš se tu tak plížit" a stisk povolí, Koenma ma volné ruce. "Tady ti ale nikdo nic neudělá " "Tss prsk" prskne na nej Mokuro. Koenma se naštve a v duchu si řekne. Tak to ne hochu začíná výchova. A stiskne náramek. Mokuro se nad ním vzepje bolestí ,jsou kolem něj vidět 2 záblesky a zhroutí se mu na hruď. Vtu chvíli si Koenma uvědomí že to byl dementní napad, Mokuro se nemůže hýbat a je na něj strašně těžký.Kouká na obličej který se objevil vedle jeho hlavy ,žlute oči šlehají po něm pohledy nenavisti a skrze tesaky procedí Mokuro sípavě "Co to bylo ty kretene." Koenma chce odpovědět,ale nemůže ze sebe vydat ani hlasek, hrozně ho bolí celé tělo, ted váha bezvládneho Mokura ,sotva dýchá. Mokurovi zatím brni celé tělo,co si to to pako zase vymyslelo? Po chvíli brnění odchazí a Mokuro se může hýbat. Opatrně se zvedne, sedne si a tře si celé tělo, ale procedí skrz zuby "Můžeš mi laskavě řict co to bylo ty pako? " Koenma se s namahou posadí a tře si loket. " Pojistka aby si nezdrhl " Mokuro se zašklebí, ukazuje si rukou na obličej" Copak takto můžu ven ty debile? Co si o mě myslíš? Ne víš co, ani neodpovídej Tatinek ti dal hračky tak si hraješ.Tatův mazanek co."
Koenma ho chytne pod krkem a zavrčí mu přimo do obličeje " Nevím co si myslíš ty kreténe, ale nikdy sem neměl žádné vyhody, žadné protekce a tresty sem dostaval daleko horší než ostatní." Mokuro překvapením otevře oči,on se ho nebojí? Když se najednou Koenma prudce otočí k němu zády a vytáhne halenu aby mu ukazal záda. Mokuro překvapeně vydechne, má je samou jizvu,některé starší již zahojené, par dalších co byly nedávno, všimne si 2 podlitin které se mu začínaji tvořit nyní.Zvedne ruku a lehce je prsty přejede, pak se lehoučce dotkne těch nových.Koenma bolestí ucukne a namáhavě ze sebe vysouká "Tyhle mám za dnešek, že jsem se tě zastal a pozměnil tvůj trest."mrskne hlavou směrem ke stolu. MOkuro tam vidi krabičku . "tam je něco co sem pro tebe dostal, dokaži te udržet v proměně 20 hodin, je jich tam 40, 20 dni zůstaneš vtomto domě,40 s volnějšim pohybem a na trénink.To je celé co ti řeknu." Koenma se namahou postaví a mizí v koupelně kde si provizorně ošetři rány.
Mokuro sedí na zemi a tře si bradu ,toto udělal kvůli němu? Proč? Nikdy pro něj nikdo nic neudělal.Vůl proč to děla? Díva se na dveře koupelny a slyší sténaní,dochazí mu že i on sám něco chce, jen neví co, nikdy se o něj nikdo nestaral a 3 dny co spal jinde, bylo vtom pokoji prázdno. Ve dveřich se objeví Koenma a miří rovnou k posteli,nejde ale jeho klidným krokem spiš plnym bolesti. Kdyz se zarazí,dojde pod okno veme polštař a deku a hodí je na postel. "Tady budeš spát"zakřičí na něj hodně naštvaně a obejde postel na druhou stranu. Lehne si a oddechuje.Dnešek byl moc namahavý. Mokuro se zvedne a sedne si na postel,přes rameno ho sleduje "proč?" Koenma chvili neodpovída pak začne " nevím prostě mi to nepřijde fér. Lehni už." Mokuro se natočí na něj " Proč to vše??"
Koenma se zarazí co chce slyšet ještě? Že mu chce dát šanci? Nebo vyhrat nad otcem jeho pomyslnou valku kdo je lepší? Nebo sázku že ho nedokaže zkrotit? Zarazí se ,nebo prostě to, že co se o něm dozveděl, chce ho k sobě do týmu, dat mu možnosti rozvíjet se, ukazat mu i to dobro a přátelství? Nebo být sobecký a říct mu že ho chce pro sebe? Uvědomil si že ho potřebuje,že se zamiloval?.Zakroutí hlavou, Jak se kněmu sakra tak dostal, řek mu dokonce co ani neví nikdo z týmu.
Posadí se a kouká si na kolena," prostě proto" podíva se do jeho žlutých očí ,proč tak sakra kouká, proč ho sleduje." Chci ti ukázat i druhou stranu toho co si prožil, doufam že me nezklameš. Chci ti ukazat vše,o co si byl připraven a dát ti to." Mokuro na něj hledí jestli si děla srandu " Nic nechci, nejsem rád dlužníkem." Koenma ho praskne do ramene "To to není ty pako, ty si zvyklý že je něco za něco, tady to tak nefunguje prostě. Zde neni že musíš, ale že opravdu ty sám chceš."
Potají mu přitom sebere deku,aby to pochopil přikladem. Lehne si a odpočíva, Mokuro se zarazí ztoho co mu řekl. Takoveto zachazeni nezná. Natáhne se pro deku a neni tu?? Kam ji dal? Začne po ni patrat,kdyz se letmo dotkne jeho ruky,stahne ji. Je celý horký. Kdy to vůbec stihl,nezpustil z něj oči. Koenma se najednou otočí nabok ,s namahou se natáhne do skřinky a předa mu uplně novou deku. " Na tady máš " Mokuro ji k sobě prudce přitiskne "Moje!" Koenma se zasměje "jsi jak ditě. zítra ti koupím hračky" " Nic nechci" "Ale chceš,nevím ještě co ale chceš " "Nechci nic a lehni a spi " " já sem tvuj šef ,tak mi tu nehaž rozkazy a Spi" "hmm to si jen mysliš ty" oba ulehnou a usnou.

Rano se probudí Mukuro zase s divným pocitem, najde Koenu nacpaneho pod svoji dekou, opět ho drzi za jedno ucho a je na něm přitisklý. Sáhne na něj rukou, je pořád celý horký. Mokuro vzdychne uz zase? Přemaha divné pocity v sobě.Co mu to udělal,sleduje jeho obličej a jak přerývaně dýchá.Sakra, proč se kněmu dostal tak blízko. Odtahne se od něj ale Koenma ho ksobě přitahne zpět. Co to doprdele děla?? proběhne Mukurovi hlavou, pocit a myšlenka která se objeví vzapětí ho dostane, touží ho polibit.Pak se uklidní a rozum ho vratí zpět, není přece žadnej plyšovej nesmysl aby se po něm furt valel.Leží tedy bez hnutí a sleduje ho.Na čele má kapky potu,hrozně zněj sála teplo,vlasy mu padli do obličeje a s obtížemi dýchá. Prsty mu jemně oddela vlasy z obličeje, něco je špatně! Mukuro sáhne ač neví co mu to uděla tedy potom co umí,trest si připadně odpiká později.Zavře oči a začne se soustředit,telepaticky se spoji s Hieiem a řekne mu co se tu děje. Chvili nato se rozrazí dveře do pokoje a stojí v nich Kurama a Hiei.
Mokuro dá prst na rty a pokyne volnou rukou aby šli bliže, oba si sednou na kraj postele, Mokuro opatrně sunda deku, povytahne halenu Koenmovi a ukaže jim jeho záda. V tichosti řekne "Toto mu děla otec," ukazuje na 2 nové ted jiz velke podlitiny. "Tyhle mu udelal včera kvůli mě." sklopí hlavu. "Nikdo pro mě nikdy nic neudělal,vše co sem chcel sem si musel zařidit sám. Nechci at trpí. Můžete mu pomoct? V tomto se moc nevyznám." Oba překvapeně sedi na posteli podívali se na sebe ,Koenmu a Mokura ,netušili co Koenma prožíva a čemu čelí v podobě svého otce, toto hodně vysvětlovalo proč na sebe tolik tlačí. Hiei stiskne Kuramovi ruku a Kurama se mu podíva hluboce do očí,stisk opětuje. Hiei zůstane a Kurama odběhne pro Yukinu. Hiei zatím pomůže Mukurovi stahnout z Koenmy halenu a otočit ho opatrně na břicho. Mokuro si připada jako by dostaval elektrické rany,pokaždé když seho dotkne. Hiei sleduje jk sebou Mokuro škubne pokažde když se ho někde dotkne ,"co je?máš o něj snad strach a zaleží ti na něm? " " Ne "procedí zuby Mokuro ,ale opak je pravdou, začína mu na něm zaležet a strach má.
Jak se mu ten parchant byl schopnej dostat za těch 7 dnů tak pod kůži. To nedovolil nikomu nikdy. Jen jednou a dopadlo to zle.
Yukina docupita s Kuramou za zady, protahne se mezi nimi a prohledne si rany, odbehne ke stolu, napiše co potřebuje, a předa to Kuramovi a tiše řekne "Toto potřebuji, zbytek věci tu mam." Kurama kývne. Mokuro se na něj podíva s prosbou. Kurama se zarazí a tiše řekne "jak chceš jit ven?" Mokuro ukaže na stůl kde leží krabička "Chci být napomocný " šeptne. Kurama vytahne jednu ampuli a prohliží si ji. Přemýšlí, pak ji Mokurovi hodí. "Drž se ale u mě" Mokuro ji chytne a kývne. Protahne se do koupelny a za chvili stoji uplně normalní v pokoji,převlečen , jen kapuci ma vrazenou hluboko do obličeje. Kurama ji nazvedne, jeho žluté oči na něj svítí " Chapu" " Ano jediný problem, ale zvykl sem si " Než se stihne otočit k odchodu zpokoje mizí už Mokuro přes zabradlí dole. Kurama kroutíc hlavou sejde dolů bere tašku ,peníze.Mokura najde u vchodu,opřeného o zed jak si nervozně tuka prsty na zed. "Uz deme?"
Kurama se usměje,otevře dveře a vyrazí na cestu. Zamíří rovnou do lékarny a Kurama tam pobere vše potřebné. Mokuro se zatím rozhlíží, neprochazel nikdy obchody pořadne, bral jen to co potřeboval. Ukazal Kuramovi na nějake věci,jestli by mu je vzal. Kurama kývl,a vše zaplatil. Potom zamířil do bylinkářství,tam se Mokurovi nelibilo nic, ale všiml si obchodu se sušenými věcmi,a prohližel je co se mu hodí. Kurama zaním přišel, a Mokuro opět ukazal co chce. Kurama zakroutil hlavou, nač to asi potřebuje. Pak mu došlo že vlastně nemá nic na oblečení. "Chceš ještě něco koupit? Nějaké oblečení." "Já nevím " pátravě kouká kudy šli,nejraděj by se vrátil už zpět, Kurama ho však vede dál, a zajdou do obchodu s oblečením, Mokuro patrá ,libí se mu víc věcí,ale nechce si nic brát zadarmo. Vybere si jen mikinu s kapucí. Kurama se však díval co ho zaujalo. Nato měl zase postřeh on.V momentu kdy odchazel Mokuro s koupenou mikinou, zamířil zpět a nakoupil čast věci co se Mokurovi líbilo, jako v jednom oblečení tu nemůže chodit 2 měsíce. Boty prozatím řešit nebude. Když vychazí z obchodu s 3 taškami, postřehne že se po něm Mokuro ošklivě podíval a je nervozní,on má o něj strach? Když zavrčel jeho směrem.Kuramovi to docvakne a usměje se,dojde kněmu a podá mu 2 tašky. Mokuro si je naštvaně vezme a procedí skrz zuby "Pohni, at můžeme pomoct,nevím proč sis musel něco kupovat " Kurama se usměje a odpoví "Nevím ani,deme"
Dorazí domů, vyběhnou do pokoje, kde věci které potřebovala Yukina položí na stolek. Kurama položí tašky s oblečením ke skřini a zmizí dolů udělat oběd s Hieiem v patách. Mokuro se snaží pomoct Yukině se všim co potřebuje a oč ho poprosí.Yukina odběhne,Mokuro si vtu chvíli všimne tašek,on si je nevzal? Zvedne je že je odnese Kuramovi. Když si všimne cedulky na jedné z tašek s jeho jménem. Pro něj? Nechápe, to se tu všichni zblaznili? Sedne si na zem a otevře prvni tašku, je vní další mikina,4 trička a nake spodní pradlo. V druhe tašce jsou 3je kalhoty volné a 2 je rifle. Překvapeně nato kouká.
Jsou to vše věci které se mu líbili. Jak to věděl? Zaraženě se zvedne a věci uloží do skřině na misto kam si dal svoje věci co si donesl. Dojde k zabradlí,když se zarazí a sejde normalně po schodech, dojde do kuchyně kde Kurama chysta s brachou jídlo pro všechny, chvili je v tichosti pozoruje,jsou sehraní. "Děkuju za vše" prohodí a zmizí nahoru.
Koenma už lehčeji oddechuje,spokojeně kývne hlavou, posadi se na otočenou židli,opře se bradou o opěradlo a sleduje ho na posteli. Po chvili se ozve zaklepaní. Mokuro se zvedne,za dveřmi stoji Kurama a nese mu taliř s jidlem " Už je mu lip? " " vypada to, segra udělala dobrou praci.Asi si sni promluvím at mi poradí co můžu dělat já." Kurama na něj kývne a odejde. Mokuro si s jidlem sedne, sem tam si vezme sousto a stále Koenmu pozoruje. Pak se stavi Yukina, odejde sni do jejich pokoje,ale nechá si otevřené dveře,aby slyšel kdyby se něco dělo,popovída si sní, ani nepochopil jak ten čas rychle uběhl, ptala se jen na důležité věci, a dokonce mu poradila co může dělat sám aby nemusela chodit pokaždé. Mokuro byl rád. Naučil se něco nového. Vratí se zpět do pokoje ,sedne si na postel a skontroluje obvazy, Koenma už dýchá normalně. Vezme tedy věci co si nechal koupit, a odejde snimi do kuchyně, za chvíli dochazi Yukina a sleduje ho, "Nedělala to matka?" "Ano,naučila mě to jako jedinou věc, mělo by to hojit rany rychleji, a mě to stačilo toto umět" "Jsem ráda že se předava dál" pomůže mu s připravou, Mokuro pak mast odnese do pokoje, sunda opatrně obvazy z Koenmovych ran,záda mu hraji všemi barvami, namaže mu je tedy a obvaže ho novými obvazy. Aspon jednu čast mu takto splati.Za ty dny a takto ho ovlivnují? Nechce to, přestane být opatrný až se vratí a zaplatil by to krutě.
Nesmí si je nikdy pustit k tělu.Vezme si z postele deku a polštař,hodí je nazem a sedne si ke zdi,opře se o ni,natáhne si nohy a sleduje Koenmu, po chvíli velice unavený usne. O par hodin později ho vzbudí hluk, Koenma se zvedl z postele a snaží se dostat do koupelny a něco brble.
Mokuro se zvedne a tiše přejde místnost až k němu a podepře ho."Co je?" "Nic ale co to tu hrozně smrdí?A proč si spal dole?" "Kde?" "Sem ti řek že budeš spat na posteli." "Si zraněn potřeboval si místo aby sme tě mohli ošetřit." "Nelži" Mokura to dopaluje a chytne ho za bradu a diva semu do očí "nevim co si pamatuješ,ale byl sem venku s Kuramou ti shanět léky, s Yukinou sme se o tebe starali. Vděk od tebe nečekám, ale řict mi že lžu přehaníš, všichni se snažili ti pomoct." Koenma se mu díva do očí ,nadechne se, ví že nelže ,chce at se braní. Mokuro zatíná pěsti, má chut ho praštit.Koenma natočí hlavu "Udělej to" Mokuro se napřáhne,a lehce ho tukne do brady. "Blbe pitomej "ovládá přitom touhu,chytit ho přitisknout k sobě a polibit. Pomůže Koenmovi do koupelny,ten po něm střelí pohledem aby vypadl. Mokuro vycouve a přivře dveře,čeká v pokoji opřený o zeď. Uslyší klení ,neví jestli jít dovnitř nebo ne. Koenma po chvili zavolá sám "mohl by si sem? co to mam sakra na zadech ,hrozně to smrdí." Mokuro vejde dovnitř a vidi že si Koenma sundava obvazy. "Co máš za problém,bolí tě snad záda? " "To ne,ale ten smrad" "Tak hlavně že to pomohlo,co řešiš toto." Koenma po něm hodí halenu a obvazy "Toto si vypereš sam" Mokuro překvapeně kouká na Koenmu,stojí před ním jen v kalhotách.Nebojí se před ním ukazat.Pohled mu sjede na věci,co stím ma jako dělat? nikdy to neřešil,když neco potřeboval vzal si to, když to nechcel vyhodil to.
Mokuro odnese věci na chodbu, po chvíli patraní najde pootevřené dveře, místnost kde jsou koše s oblečením ,hodí je tedy tam netuší co snimi.Kdyz se vratí stoji Koenma v pokoji osprchovaný a zrovna si donatahl nove kalhoty a nic vic na sobě nemá. Mokuro znovu sleduje jeho záda, ty jizvy byly hrozné,horší nez ma on.Přistoupí kněmu a dotkne se jich, sleduje cesty ktere vytvaří.Cití ze Koenma ztuhl a nehýbe se. Oddali ruku " Promin." Koenma pootočí hlavu a díva se na něj mlčky. Je vidět že s něčím bojuje. Mokuro na něj patravě koukne a nakloní hlavu na bok "Co je?" Koenma se otočí celý, "ted mi došlo, ty jsi byl venku? A vyplacal si jednu ampuli na mě?"
Mokuro kývne. Koenma cosi zavrčí skrz zuby,neni mu rozumět. Napřáhne ruku jako by ho chtěl udeřit, Mokuro zavře oči, po tom předtím raděj strpí cokoliv než ten posranej naramek. Koenma ho ale neudeří.Ruka sice dopadne na jeho hlavu, ale projede mu vlasy ,pak ho chytí za ucho.Mokuro otevře oči,co zase děla??
Koenma ho za ucho táhne k polštaři a dece na zemi."Zvedni si to a dej na postel. Nebudeš sakra spat na zemi." Mokura ucho bolí, tahal ho pěkně. Nasraně zvedne vše a hodi na postel a sedne si na zem. "Stačí spokojenej?" Koenma na něj kouká jakej to je mezek. "A ty nic? padej do ty postele a neser mě už" "Nejdu" Koenma uděla 2 kroky k němu " Co máš za problém? Vysvětliš mi ho?" Mokuro na něj kouká, pak stoupne, nechape proč,ale dostal se k němu hodně blízko, nikdy nikomu neřek co se mu stalo, a on to dokazal za tak kratkou chvili. Zatíná pěsti,pak ale přejde k oknu a rozmluví se "řeknu to takle,jen jednou sem si nechal připustit někoho k tělu,bez ohledu nato co sem cítil,zemřel jen kvůli mě.nedával sem pozor,padl do pasti,a nedokazal sem ho ochranit.Nechci jen toto zažít znovu. Aby kvůli mě někdo zemřel,splatím vše co tu dostanu,ale měnit se nebudu.Tam kam se vratím by to byla jen záruka smrti." odmlčí se.
Koenma si povzdechne,chápe ho, ale nechce aby se vratil zpět. Chce at zůstane snimi, sním a už ne tam kde byl. Sice bral původně sázku jako sázku,ale čím víc ho poznává tím víc chce zabojovat oto aby zůstal zde. Bez ohledu nato jak se to otci bude líbit. I kdyby měl obětovat ten rok, a dostal trest. Přesune ruku na záda. Sice to smrdělo,ale fakt to pomohlo. Pozoruje ho zezadu, rád by věděl vše o něm. Kdo byl ten co zemřel,nikdy nepatral po jeho minulosti.Nyní ho zajíma.
Mokuro cítí jeho pohled. Otočí se k němu stáhne si tričko a pomalu se otačí, na ramenu se mu objeví velká popálenina, na hrudi i zádech ma jizvy. Také si nezažil klidné období. Mokuro se na něj podíva "Stačí to jako odpověd?" Koenma ho sleduje "To vysvětluje to jak se chováš, jak si tvrdohlavý, dělaš vše sám. Neodpovída to na otazku stím kde spíš!" Mokuro pozvedne obočí,co je kreten? Dokazal se mu dostat během pár dní pod kůži, vydolovat z něj informace ktere nikomu neřek. Naboural mu celý osobní prostor.A jestě se ho takhle debilně ptá? Zaprská "Ksss seš fakt blbej,přemejšlej jo " a odpochoduje do koupelny. Zavře dveře a diva se na sebe do zrcadla. Nenavidí ho ,zato tahaní za uši,za to jeho nadřazené chovaní, jak se sním snaží manipulovat, a někam ho zařadit.Zato že pronikl tak blizko k němu a dostava ho do situace že bojuje sám se sebou že sám neví co vlastně chce.
Bouchne pěsti do zrcadla, nenavidí i sebe, zato jaký je,zato že připustil aby se kněmu dostal.Ne takto není sakra,ten parchant, drží se za hlavu jak to to pako dokazalo, Miluje ho.Sklopí hlavu, nechce to zažít znovu. Sunda ze sebe oblečení a zmizi ve sprše a pustí si ledovou vodu a snaží se utřidit si myšlenky.

............
Koenma zaraženě sedne na postel. Co mu tím chtěl říct? Kontaktuje Botan aby zjistil co nejvic informací o něm. Dovídá se tak o jeho partakovi, že padli do pasti a jeho partner uhořel, Mokuro při jeho zachraně utrpěl popáleniny a nedokazal mu ale pomoci.Zjistil taktež že vrahem jeho partnera byl Shinjiho bratranec, ktereho v afektu posleze malem přizabil. A jako trest dostal nejhorší čast zasvětí. Kde se vypracoval tam kde je. Koenma pročíta jeho spis. přemýšli u toho, Mokuro ním 100% pohrdá, myslí si že si prošel všem lehce, ale neni to tak.
Neví jak mu ukazat že nikdo nikdy neměl nic lehké a zadarmo. Podíva se na dveře koupelny , schova spis do šupliku a zamče ho. Přejde k oknu, pozoruje krajinu přemýšlíc co tím vším Mokuro myslel. Nechce si nikoho připustit k tělu to chape, ale proč kope kolem sebe? Vratí se ke stolu,znovu jej otevře vytahne spis a znovu jej pročte. Partner? Znamená to snad? Ne to je blbost, nic neudělal aby si to myslel snažil se své pocity skrýt. Vratí znovu spis zpět. Udělal. Sakra,ted mu dojde co udělal. To že se ho zastal před otcem a za svůj trest zrušil vpodstatě jeho.Udělal něco co pro něj nikdo nikdy neudělal.Mne si bradu, využít to nebo ne? Napadne ho ještě jedna věc, odejde na rychlo z pokoje a zatuka na dveře Yukiny a Kubawary, vytahne si Yukinu ven a odejdou spolu do kuchyně. Zepta se ji na jedinou otazku "Jak reagoval Mokuro když jsem se neprobral?" Yukina si sedne na stůl a kýve nohami ve vzduchu. "Byl zmatený,měl strach a okamžitě použil svoji schopnost a zavolal Hieie." Tak přece proletí Koenmovi hlavou. "Vy tu schopnost mate všichni 3 že? " " Ano. jeho hlas byl velice zoufalý, měl i vhlasu strach, asi netušil co se mu stane pokud ji použije ale udělal to." Koenma ji položí ruku na rameno ,"Děkuji, asi sem otevřel něco co sem neměl. Neměl strach o mě ,ale připomělo mu to jen tu zoufalost,kdyz se mu stalo něco podobného dříve."tak proto se braní,nechce tomu čelit u lidí na kterých mu může zaležet.
Koenma sklopí hlavu, a vrací se zpět na pokoj, proto ho nikdy nedostane, otec měl pravdu, je natolik zlomený že to neuděla, prohral celou sazku i to že ho opravdu chce.Dojde ke dveřim pokoje,uvědomí si sam v sobě,že ten jeho zajem není jen tak že ho opravdu miluje, zaujal ho, a chce ho nejen v týmu,ale i pro sebe.Je tak sobecký,že ani nekouká jestli by vůbec chtěl ON a ještě potom co se mu stalo v minulosti, drží se za hlavu sem odporný sobec nedokažu mu ani přiznat co chci opravdu a co cítím, nechce se mu ani dovnitř,ale nakonec vstoupí.Mokuro k jeho překvapení leží na posteli a oddechuje. Posadi se na postel a diva se na něj, je klidný. Otočí se kněmu zády když ucítí rychlý pohyb za sebou,otočí se sotva napůl,když už na něm sedí obkročmo Mokuro,očí mu svítí a je proměn zpět,tesáky se mu lesknou v odrazu,a drapy ho drží za ramena. Až ted si všimne ze je vylomeny šuplik na stole a papír leží roztrhaný na zemi. Polkne. Mokuro vrčí a zatína mu drapy do ramen. Co si ten parchant myslí. " Co to je!" "To co to je, zajimáš mě to je celé"
"Něco sem řekl, nechci nic,nezajima mě nic." " A?" " Nechápeš nic že? Nebo jsi tupej?" Koenma se na něj zadívá,vidí v jeho očích bolest, nenavist ,strach. Nenavidí ho? Nebo čeho se bojí? "To mě tak nesnašíš? " Mokuro na něj dál vrčí ale neodpovída. "Tak to mame vyřešeno ne? Nenavidiš mě, tak ty 2 měsice nak přežijeme" Mokuro se k němu přibliží a stesáky u jeho rtů zabručí "Nic si nepochopil." Chytne ho drápy za obličej, až mu zůstavají male krvave škrabance na obličeji. A políbi ho. Koenma překvapeně leží a nezmůže se na nic. Bezděčne zvedne ruce a chytne ho za uši a jemně je mne. Nakonec povolí a Mokuro ho políbí víc,pátravě, po chvili zvedne hlavu a přerývaně dýchá " nechapu jak si to dokazal ty zmetku jeden" Koenma popadne dech "Popravdě, zajimáš mě uz delší dobu.Co se stalo sem nečekal." Mokuro se nadechne "Nechci to chapeš? " Koenma odkloní hlavu "Nemusíš se přemahat, ustoupím" Mokuro zatne pěsti na polštařích.Otočí jeho hlavu zpět a díva se mu přimo do očí. "Na to už je pozdě, dokazal si něco co sem nedovolil od smrti Korueho nikomu. Ted už nevycouvaš " Znovu ho políbí.
Koenma je zmatený co tedy chce? Chytne ho za tričko a trefi mu jednu na bradu. Mokuro drzí ,teče mu ze rtů praminek krve a neustale ho sleduje. "Neodpovíš?" Koenma pustí ruku dolů "Co ja ty kretene, ty si dokazal probourat moji zed dohajzlu." Mokuro se zasměje " Takže nepřestaneš ty arogatní spratku že " " Rozhodně ne ty egoistickej drzej zmetku " a oplatí mu polibek. Mokuro vzdychne a Koenma pod ním zabručí " Boli mě záda zase, si těžkej." Mokuro se zvedne a sedne si vedle něj."Kdy si nato přišel? " "Hned první den kdy ses objevil ,víc ti neřeknu, Ano sice sem bral z otcem sazku, ale už po pár dnech sem pochopil ze to tak proste nebude. nechci tě abych vyhral, chci tě tu mit u nich, u sebe."Zmlkne. Mokuro ho pozoruje a kývne.Koenma pozvedne hlavu a diva se na něj "A ty?" "V momentu kdy si mi drze oponoval, to se bál každy, ale ty ne ale když byl problém okamžite si se postaral, pochopil jsem že to není jen tak, to gesto s dekou sem pochopil, zas tupej nejsem. Ale pořad si stojim za svým, bude to problem, nechci to tak" "Chapu takže nic"
Mokuro ho tukne do čela "To jsem neřekl, jen to nechci protože mám strach,že se to zopakuje. Bude to stejné " Koenma ho chápe až moc dobře. Taky ho nechce ztratit,vi co tím vším myslí.
Chytne ho za bradu a tiše šeptne "Já to risknu, nepustím se toho" hladově ho políbí.
Mokuro vzdychne,taky od nej nechce ted když ho našel a zjistil že ho Miluje.Ano sakra jo přizná si to, dostal ho. Koenma vidi lesk v jeho očích,cití to stejné.
Mokuro ho chytne za bradu a líbá ho,zvedne ho k sobě a Koenma ho obejme nohami ,Mokuro ho přenese k oknu a vměsičním svitu prsty hladí jeho rysy tváře, stále nevěří tomu že by někoho mohl jestě milovat a on to dokazal. Koenma cití jak se chvěje.Taky sám je překvapen tím co se stalo. Ale je štastný. Cití jak po něm Mokuro prahne. Ty dotyky jsou tak jemné a přitom plné vášně a cítí i tlak dole jak ho chce.
Zarazí ho prstem a namahavě řekne "Neuspěcháme to...." Mokuro se zachvěje ještě víc,
je tak horký, cítí co chce, po čem touží ale i přesto.Kousek poodstoupí ale drží ho pevně, zadýchaně odpoví "Dobrá počkáme.." Koenma polkne "zatím se to nesmí nikdo dovědět, aby sme byly oba v bezpečí " Mokuro mrská ocasem ze strany na stranu, chce to vykřičet ale ví že by to ted bylo nebezpečné. V zasvětí se děje moc věcí a nechce aby se mu něco stalo. Divoce mu buší srdce neopustí ho nikdy, ochraní ho. Koenma ho pohladí po tváři. Vidí jeho odhodlanost v tváři ,tu bojovnost co zněj ted čiší. Je jako šelma připravená kdykoliv zautočit.
Překvapí ho co se stane ,Mokuro se kněmu prudce přitiskne, roztrhne mu tričko drápy a tesáky se mu bolestně zakousne do ramene, Koenma prudce vykřikne bolestí ,z rány se mu okamžite pustí krev.Mokuro zavyje se zvednutou hlavou a začne mu krev slizavat a drápy ma zaryté v jeho zádech.Koenma prudce oddechuje,bolest pomalu ustupuje, sleduje Mokura přivřenýma očima jak vašnivě slibava tekoucí krev ,jeho oči uplně žhnou žlutě.Ozve se rána a do dveři v padnou Kurama ,Hiei a Yusuke, stojí s otevřený usty všichni 3, Mokuro jejich směrem otočí hlavu, vycení tesaky a očima je nenavistně sjiždí,že ho přerušili. Kurama vycouve první,tahne za limec za sebou Hieie. Podoba Mokura se mu líbí,sjede pohledem na Hieie, chtěl by ho tahle vidět také. Yusuke pochopí že zavazí, a jen zavrči "Nedělejte tu bordel ,tady chcou lidi spát."zmizi a zavře dveře.
Mokuro prudce otočí hlavu na Koenmu a drapy mu sjiždí po krku přes hrud k pasu. Koenma se pod ním chvěje,co to bylo? Nechápe co se ted stalo. Mokuro sjede prsty k raně na ramenu a drapy začne spojovat otvory po tesácích a vytvařet znaky. znovu krvacejici rany sliže jazykem a pevně ho drží přitisknutého k sobě. Bolest opět ustupuje,Mokuro ho zvedne do naruče, přejde ke své tašce, a vytahne ampuli co ji ma ukrytou uplně na dně. Do ran vlije tmavě modrou tekutinu. Když skonči, je na Koenmove rameni vidět obrazec,který vytvořil. Oddechuje a dostava se už do klidu. "Jsi v pořádku?" Koenma popadne dech," Co to bylo? proč? " " Jen sem si tě označil.Že jsi můj" Koenma se vymaní z jeho naruče a malátně na chvějících se nohou přejde do koupelny k zrcadlu a zkoumá rameno. Obrazec je perfektní nechape jak to udělal, je vněm Mokurovo jméno a znaky. Pohladí si rameno, označil? Pohledem sjede na Mokura který stoji ve dveřích opřený o rám a usmívá se.
" Označil?" Mokuro se zasměje "Ano jsi můj. Kdokoliv to uvidí bude vědět že stojí proti mě." Koenma se narovná a jde směrem k němu ,má chut mu vrazit, ale zaroven ho děla štastným že jsi ho označil. Kdyz přijde k němu chytne ho a tahne k posteli. Žduchne ho do ní, až se Mokurovy dlouhe černé vlasy rozletí kolem. Sedne na něj obkročmo " Tak tohle jsme si nedomluvili,víš jak to bolelo?" Mokuri opět žhnou oči, líbi se mu že se ho nebojí. A jeho chut opět stoupá. Koenma to pod sebou ucítí i to jak se na něj dívá. Mokuro polkne "Je to prozatím jediné čim tě mohu ochranit.Ten znak znamená že jsi můj,patřiš ke mě,a pokud na tebe někdo šáhne bude mit co dočinění semnou."
Koenma zabručí " Hladovče" Mokuro se usmívá,šileně ho chce ale přemáha se dokud si neřekne sám, zhluboka se nadechne ve snaze uklidnit hlas " Nemáš bejt k sežraní pako" Koenma nakloní hlavu na bok,chvili ho pozoruje,líbí se mu jak bojuje sám se sebou jak se snaží vše utlumit ,ty jiskry v jeho očích kdykoliv se schvalně pohne aby ho vzrušil. Nakonec zněj opatrně sleze a lehne si. "Chápu" Mokuro se přiblble usmívá ,Koenma ho praští polštařem do obličeje "Přestan se tak dívat, de se spát"
Mokuro se uchichtne. Bude se snažit aby mohl zůstat u něj. Ty dva měsice budou hodně težké. Počíta si prsty kolik jim zbýva času, aby dokazal se zapojit a zůstat sním.
Koenma se na něj podívá, taky musí do toho dát vše a bojovat o něj. Mokuro si lehne a přitiskne ho k sobě, zašeptá mu do ucha "Dobrou noc, Miluju tě " Koenma zalapá po dechu a radostně odpoví "Taky tě Miluju" Cití přitom,že Mokuro spokojeně vedle něj oddechuje a klidně, už usnul a na zádech cítí tlak jak moc ho chce. Zakryje je společně jednou dekou a usíná štastný.