Robinson

Otevřel asi už desátou popelnici a prohrábl holí její obsah. Stále tam bylo to samé, odpadky, špinavé oblečení, které se už nedalo využít a shnilé jídlo. Nic k užitku. Chvíli se tam přehraboval a pak zaklapl víko. Sakra asi nic nenasbírám, pomyslel si a vyrazil k nedalekému bufetu. Měl už hlad, a rád by se něčeho napil. Nocoval pod mostem, a ráno, když se vzbudil pršelo, takže byl celý mokrý. Byla mu už zima, ale musel to vydržet. Neměl ani kam se jít usušit a vykoupat. Nebyl pořád bezdomovcem. Pracoval v tiskárně dvacet let jako pomocný dělník a práce ho docela bavila. Se svou ženou žil patnáct let ve starém pavlačovém bytě, kde byl docela spokojený. Pak ale žena zemřela na rakovinu a on zůstal sám, jako kůl v plotě. Pak zavřeli tiskárnu a on se pokoušel najít jinou práci, jenže bez výsledku. Jenom na chvíli se zaměstnal v bezpečnostní agentuře, ale tam při dlouhých šichtách, začal pít alkohol. Když na to přišli, vyhodili ho a on se dostal do dluhů. Musel prodat byt a zůstal na ulici. Od té doby zanevřel na svoje staré jméno a začal si říkat Robinson.
Přišel ke stánku, kde stáli ostatní bezdomovci a přistoupil k jednomu z nich Igorovi, kterého znal: "Tak co, jak se máš?" "Bída, dnes jsem z automatu na kafe vylovil deset korun. To je všechno co mám. Jo a tuhle láhev rumu, ta je moje,"odpověděl a ukázal na lahev, kterou držel v ruce."Jestli chceš napij se." Robinson vzal lahev a napil se." Já byl prohrabávat popelnice, a taky jsem nic nenašel." Sedli si na lavičku a začali popíjet ten rum. "Kdes vzal ten rum?"zeptal se ho Robinson. "Ale," dostal jsem ho od jedné paničky. Občas ji chodím pomáhat. Je po nemoci a už nemůže nic dělat" Chvíli tam tak seděli a přemýšleli, co budou asi dělat v zimě, když zemi pokryje sníh a oni budou vystavení mrazu. Všechny noclehárny byly většinou hned obsazené, a tak se stalo, že museli trávit čas venku. Někdy se také stalo, že když tam náhodou bylo místo, nemohli za něj zaplatit ani ten symbolický poplatek, za který se tam pronajímala postel. Zastavil se u nich paní středního věku s malým psem. Igor do něj šťouchl loktem. " To je ona." "Igore, zdravím, potřebuji dnes zase
s něčím pomoct" Igor kývl a podal lahev Robinsonovi. "Tak se měj kámo a dopij ji na moje zdraví" Robinson zbledl závistí a zároveň byl naštvaný na Igora, že ho nevzal s sebou. On tady bude muset sedět a spoléhat na zázrak.
Když dopil rum, vydal se na obvyklou trasu kolem popelnic. Z jedné z nich vylovil kelímek na kávu, sedl si na roh a položil kelímek před sebe.Seděl tam asi hodinu, ale nikdo mu nic nedal.Vzpomněl si na tátu s kterým když byl mladý chodil do kostela a táta mu vyprávěl, jak mu Bůh pomáhá. Kdyby byl Bůh, tak by to všechno asi zařídil jinak ne? pomyslel si. Asi by nezavřeli tiskárnu a nevyhodili by ho z práce. On by nemusel být na ulici a žebrat o drobné.
Začalo hustě pršet. Schoval se pod přístřešek autobusové zastávky a chvíli pozoroval rodinu s dětmi, kteří čekali na autobus. Děti si hrály s telefonem a rodiče se spokojeně drželi za ruce a vyhlíželi autobus. Autobus přijel a rodina nastoupila a on tam zůstal sám. Povzdychl si a prohrabal igelitku, jestli tam nemá něco k jídlu. Nic tam nebylo. Neměl ani telefon, pomyslel si, a sedl si na lavičku vedle zastávky. Všiml si party mladíků, která se k němu blížila. Bude průšvih, cítil to v kostech. Mladíci se k němu přiblížili a jeden z nich si stoupl přímo před něj:"Hele bezďáku, dáme ti co proto!!" Zadíval se na něj:"Co jsem vám udělal?""Nic seš bezdomovec a špína a my ti dáme co proto!"Jeden z nich mu sebral klobouk a hodil ho do kaluže a ostatní do něj začali kopat. Cítil, jak mu odněkud teče krev. Zacali houkat policejní sirény a bllížilo se k nim policejní auto. "Hele, padáme" řekl jeden z těch kluků a začali utíkat pryč. Policejní auto projelo kolem nich bez povšimnutí, nejspíš jeli úplně někam jinam. Zůstal tam sám. Tady to má. Skončil jako bezdomovec a všichni si myslí, že se k němu můžou chovat, jak se jim líbí. Ani se těm klukům nedivil. Kdyby byl v jejich postavení, udělal by to samý. Kdo by se staral o nějakého bezdomovce? Ještě chvíli tam seděl a pak vstal a šel ulicí. Cítil, jak mu krev stéká z čela, ale neměl ani kapesník, aby ji zastavil. Hustě pršelo a on se třásl zimou. Asi za půl hodiny se mu povedlo vrátit se ke stánku, kde potkal Igora, jak se opírá o lavičku. "Hele, je to bída došel mi rum" zahulákal opile Igor "Co se ti stalo?" ukázal na jeho tvář "Ale upadl jsem," odpověděl. Nechtěl se mu svěřovat s potyčkou."Blbej den," řekl Igor "Až tak blbej neni" odpověděl Robinson a zadíval se na okénko u stánku, které zůstalo otevřené. Byl promoklý a bolavý, ale když se díval na ten stánek něco ho napadlo. Igor ačkoliv byl hodně opilý si toho také všiml."Ty myslíš jako vykrást ten stánek""Jo, jasně nebude problém," odpověděl Robinson."Hele, prr já si s policajty nebudu zahrávat, v kriminále je to děs. Máš sice stravu a postel, ale nemůžeš tam sedět na vzduchu jako teď a chlastat rum." potřásl hlavou Igor."Hele, nebuď křen a pojď mi pomoct" zavolal Robinson, který se začal sunout přes okýnko dovnitř do stánku. Igor mu pomohl a za chvíli mu Robinson podával párky a lahve s alkoholem..
Tu noc měli pod mostem hostinu. Pozvali všechny co tam přebývali a nad ohněm opékali buřty a bylo jim dobře. Jenom Igor se stále bál."Na to přijdou. " "Ale neboj," odpověděl Robinson,"všechno bude v suchu." Dny ubíhaly a nic se nedělo až na to,že se v okénku stánku objevila mříž. Už se jim to nepovede, povzdechl si s určitou nostalgií Robinson, když se díval na mříž.
Zase nastaly chudé časy. Prohrabávání popelnic a sezení na rohu už ho přestaly bavit. Začal být z toho zoufalý, když zase potkal Igora ve společnosti nějakýho muže, který nebyl bezdomovcem hned od pohledu. Igor mu zamával a on k nim přišel."Tenhle pán", ukázal na něj Igor, ,,je tak laskavej, že nám zaplatí jídlo v hospodě..""Jo vážně?"zatvářil se nevraživě Robinson, protože se mu to moc nezdálo."Jo," přisvědčil znovu Igor a muž se k Robinsonovi otočil a natáhl k němu ruku. "Já jsem Drobný Michal., říkají mi jenom Drobný" "Robinson," odpověděl trochu nevrle, protože se mu to celé nelíbilo. Začal tomu věřit až když se před ním na stole v hospodě objevila porce svíčkové. Igor se na svou porci vrhnul jak smyslů zbavený a on po chvíli taky, protože už několik dní nejedl. Když dojedl, chtěl poděkovat Drobnému, ale ten se na něj sebejistě obrátil."Vím, co chcete říct, ale nestojím o žádný díky. Je mi líto chudáků jako jste vy, co se o sebe nedokážou postarat" Ucítil, jak se mu vzteky hrne krev do hlavy. Tohle ten Drobný neměl říkat. Pak ho něco napadlo. Počká, až půjde Drobný na záchod a tam ho okrade. Nešlo mu ani tak o peníze, ale o princip. Drobný se nad nimi povyšoval, ukazoval mu, že on na to má. To nesnesl. Radši byl když ho zmlátila ta parta kluků, aspoň to myslela upřímně. Igor usnul na stole. Robinson čekal na příležitost. Za chvíli opravdu Drobný vstal a vydal se na záchod. Robinson šel v závěsu za ním. Když Drobný vyšel z kabinky, vybral si z kapsy nůž a píchl ho do ramene a když si Drobný chytil paži, vybral peněženku z kapsy.Pak vyběhl ven a za sebou slyšel volání o pomoc.
Než se stačili všichni vzpamatovat, byl venku a v ruce držel peněženku a nůž, který vyhodil do křoví. Začal utíkat až se zastavil, posadil se na schody nějakého domu. Jakoby mu teprve teď došlo, co udělal. Teď určitě policie odveze Igora na stanici a budou ho vyslýchat a on jim řekne celý příběh o něm o Robinsonovi. Bylo mu to skoro jedno. Peněženku stále držel. Nějak se mu ji nechtělo otevírat. Začal se toulat po městě a bloudil, aniž by se co jenom do peněženky podíval. Až navečer ho zmohla únava a vrátil se pod most, kde přebýval a hledal Igora, ale nikde ho neviděl. Sedl si na svůj kartón rozložený na mokré zemi a konečně otevřel peněženku. Byly tam nějaký peníze a fotka nějaké holky. Měla černé vlasy, zelené oči a pěkný milý obličej. Stála u stromu a něčemu se smála. Zezadu bylo napsaný: Michalovi jeho Pavla. Vlastně byla docela podobná jeho chudince ženě, když byla ještě mladá. Vrátil fotku zpátky. Proč to vlastně udělal? Proč ho okradl a ještě píchl nožem, když mu bylo jasný,že mu to jen tak neprojde? Věděl proč to udělal. Věděl taky, že si za to půjde za mříže. Ale šlo mu o princip.
Lehl si na svůj kartón, přikryl se starým kabátem a ráno se rozhodl, že půjde na policii K policejní stanici vedla travnatá cesta. Vydal se po ní a zastavil se před policejní stanicí, chvíli váhal a nakonec vešel dovnitř. U přepážky seděl policajt a luštil křížovku.
"Co chcete?" "Jdu se udat," řekl Robinson, " včera v hospodě jsem pobodal Michala Drobnýho" Pak následovalo to, co čekal. Policajt ho hned odvedl vedle do kanceláře, kde mu hned nasadili želízka. V cele se dozvěděl, že Drobný leží v nemocnici. Co měl dělat, kdyby šel a s Igorem nestalo by se to. Cítil jak mu kapky slz padají po tváři. Nikdy nebrečel, ale teď ano. Díval se na dveře cely, kde trčel malý věšák. Měl na sobě už vězeňské oblečení, ale v kalhotech byla navlačená guma. Roztrhl kalhoty, vybral gumu a pověsil jej na věšák a pak si ho dal kolem krku. Slyšel jak venku prší. Vzpomněl si na tátu. Bůh mi pomůže. Slyšel ho, jak říká. On taky chtěl, aby mu Bůh konečně pomohl pochopit, co se děje na tomhle světě, že on Robinson se stal bezdomovcem, málem zabil člověka a zradil kamaráda. Snad se to dozví. Cítil, jak se mu špatně dýchá a pak už necítil nic.