Vysněný závod

Skončila hodina. Podívala se ven z okna na školní dvůr, který byl obehnán plotem a velkými vraty za kterými ležel atletický stadion. Její milovaný stadion. Tolik potu a slz tam nechala, že se to nedalo spočítat na prstech jedné ruky. A zítra konečně měl nastat ten den, kdy se její úsilí mělo dovršit.Všichni nejlepší atleti měli přijet na stadion a změřit si svoje síly. Už od prvního ročníku chodila na atletiku a trenér do ní vkládal velké naděje. Uměla skákat do písku, vrhat koulí, ale nakonec se ji zalíbil běh přes překážky. Ze začátku nebyl nikdo, kdo by jí v okrese konkuroval, než nastoupila do jejich třídy Linda.
Linda byla stejně stará a přestoupila k nim do třídy z jiného města. Kromě toho, že byla výborná atletka, měla celkem dobré známky. Také měla houf obdivovatelů, kteří oceňovali její vzhled a vtipné poznámky na hodinách. Dokázala odpovědět vtipně na každou učitelovu otázku. Zadívala se k lavici, kde seděla, a uviděla, že si zrovna nanáší mejkap. Nechápala, jak mohla tahle navoněná, drzá holka být lepší než ona. Před měsícem na školním závodě ji předběhla o pět sekund, ale teď šlo o víc, šlo o postup. Kéž by vyhrála a postoupila. Mohla by pak soutěžit i celorepublikově a potom, kdo ví. Jejím velkým snem bylo vítězství na olympiádě, ale uvědomovala si, že k tomu ji čeká ještě hodně dřiny. Teď musí ten závod vyhrát, nejen kvůli sobě, ale i kvůli tátovi, který před rokem umřel a chtěl aby z ní byla atletka. Její táta byl vyučený instalatér a bývalý vzpěrač. Musel s tím skončit kvůli nemoci zad a dost mu to vzalo chuť do života. Všechny naděje vkládal do ní, než před rokem zemřel.
Balila si věci do batohu a všimla si, že k Lindině lavici přistoupil Mirek. Byl to vždy její nejlepší kamarád, její vrba, které mohla říct úplně všechno. Zatím nic víc. Ale když přišla do třídy Linda, zdálo se ji, že jejich vztah začínal vadnout jako přelitá květina. O důvod víc, aby ten závod vyhrála a získala zpět jeho pozornost. Mirek se na ni zadíval svýma hnědýma očima. Rychle uhnula pohledem. Ty jeho oči ji fascinovaly a hypnotizovaly zároveň a nedovedla se do nich dívat dlouho. Mohla jim věřit? Nebyla si tím jistá.
Linda zamířila na toaletu a Mirek stál stále u lavice. Počkala až Linda odejde , dala si batoh na záda a přišla k lavici a obrátila se na Mirka: "Co je Lindě?" "Říkala, že jde na záchod, že ji neni dobře" odpověděl Mirek. Poslední měsíc se ji zdálo, že Linda často navštěvuje toaletu i o hodinách a vždy, když se vrátila, byla rudá jako rak. Ve třídě se již šuškalo, že asi trpí nějakou nemocí nebo je těhotná. Jí to bylo jedno. Šlo ji jen o ten závod.
Rozloučila se s Mirkem, sešla schody a vyšla ven ze školní budovy. Slunce prudce svítilo a ona cítila, jak ji pálí na kůži. Měla ráda léto, ale raději měla jaro, když všechno u nich na zahradě kvetlo. Vedle školy stála kašna, kolem které stály děti a šplouchaly se vzájemně. Záviděla jim tu bezstarostnost. Ona půjde dnes trénovat, a pomáhat matce jako každý den v obchodě. Namočila ruce do vody, aby se aspoň trochu zchladila, když ji dohnali Mirek s Lindou a zastavili se u ní:" Nepůjdeš se vykoupat? Je dost vedro." zeptal se Mirek "Ne, nemůžu"odpověděla a rychle odstoupila do kašny. "Dobře, tak se měj" Dívala se, jak Mirek s Lindou míří směrem ke koupališti. Tak ráda by se šla vykoupat, ale nešlo to. A navíc šla by ráda jenom s Mirkem. Nestála o Lindinu společnost.Trochu na něj žárlila. Mirek se ji začal líbit víc minulý rok, když si všimla, že má podobné oči jako její táta. Zatím si nedokázala představit nějaké intimnosti mezi nimi. Bylo ji čerstvých osmnáct a chtěla být opatrná, ne jak Linda, o které se povídalo, že je vůči klukům dost povolná.
Přišla domů, dala si dolu batoh a pozdravila matku, která stála v předsíni. Bydleli v´rodinném domě na kraji města. Z přízemí, její táta, když ještě žil, postavil obchod se zeleninou a ovocem. Pracovali tam společně od rána do večera. Když zemřel, musela pomáhat víc než předtím. Její matka nechtěla mít žádné zaměstnance. Matka položila na zem bednu s jablky a zadívala se na ni:" Pomůžeš mi pak navážit brambory." ,,Zítra ráno mám závod. Přijdeš?" zeptala se ji. Matka zavrtěla hlavou: "Nemůžu, musím být v obchodě." Nevyčítala ji to. Měla hodně práce, a na sebe ani trochu času, natož na její závod. Tušila, že matka dře, aby zapomněla na tátovu smrt. Nechtěla se s ní hádat, ani ji odporovat. Většinou ji poslechla i když někdy s odporem. Poslechla ji i s výběrem školy, do které chodila. Matka chtěla, aby šla na ekonomku, aby po ní mohla převzít obchod a ona ji poslechla. Zavřela se v pokoji, napsala si úkoly a sešla dolů do sklepa navážit brambory. Byl tam příjemný chládek a práce ji šla od ruky.Pak vyrazila na stadion.
Překážky už byli nachystané na zítřejší závod. Protáhla se, připravila se na start a vyběhla. Cítila, jak lehce přeskakuje překážky. V cíli byla za chvíli. Podívala se na hodinky měla dobrý čas. Když takhle poběží zítra, má šanci na vítězství. Zaběhla ještě několikrát a vrátila se domů.
Zle se ji spalo.Ráno se probudila nevyspalá, ale nedočkavá. Oblékla si kraťasy a triko, obula běžecké boty a vyrazila na stadion. Když tam přišla, bylo tam už hodně lidí. Všichni se připravovali na závody a místa pro diváky se zaplňovala. Vyzvedla si od komise svoje číslo a uviděla Lindu, jak zase míří na toaletu. Za chvíli ji zavolal trenér aby se připravila na start.
Ozval se výstřel. Rozběhla se. První překážku přeskočila, běžela dál a pak až byla u druhé, zvedla nohy, když ucítila jak padá na zem. No to snad ne, pomyslela si, když ležela na zemi, ucítila v kotníku palčivou bolest. Hned přiběhli záchranáři s nosítky a odvezli ji do zdravotnického stanu, kde ji prohlédl doktor:,,Máte to asi zlomené musíte hned do nemocnice" Když čekala na sanitku, zavřela oči, aby už nic neviděla ani neslyšela. Byl konec. Konec všem její snům.
Kotník ji dali do sádry a musela zůstat pár dní doma. Horší konec si ani nedovedla představit. Tahle sezóna pro ni byla ztracená. A navíc to všechno viděl Mirek. Už s ním nebude chtít nikdy mluvit.
Vzala housle co ji dal k svátku táta a začala hrát. Docela uměla hrát. Hrála od dětství jen pak od prvního ročníku je vyměnila za běžecké boty.
Matka vešla do jejího pokoje zrovna když odkládala housle: "Máš návštěvu"
Sešla dolů po schodech o berlích a u dveří uviděla Mirka s růží v ruce. Vyrazilo ji to dech."Ahoj, jak se máš" řekl Mirek a podal ji růži. "Děkuju, ale tos nemusel.",,Mám pro tebe zprávu. Sára byla diskvalifikovaná. Její trenér přiznal, že věděl o tom, že bere doping. Vyloučí ji ze všech soutěží." "Mě to je jedno, já letos stejně nevyhraju!" Mirek se usmál: ,,Už si vyhrála. Mám pro tebe trofej z minulého závodu. Linda bere doping už dlouho, a tak první místo získáváš ty." Oči se ji zaleskly. To nečekala. Mirek se na ní dlouze zadíval a ona tentokrát jeho pohled opětovala. Měla pocit, že se vpíjí do jeho očí jako inkoust do papíru.
Mirek pokračoval:"Mám kapelu, slyšel sem, jak hraješ na housle. Nechceš se přidat?" Chvíli váhala s odpovědí, ale pak uviděla jeho oči. Byli stejné jako tátovi, modré a upřimné. Rozhodla se, že to zkusí. Přikývla a padla mu do náruče. Vyhrála, i když úplně jiný závod.