Malé lesní intermezzo

Nakládal nařezané klády na káru. Zpívajícím ptákům, ani poletujícím žluťáskům, nevěnoval mnoho pozornosti. Když Silvie zaštěkala, myslel si Karel, že jí sedl na čenich některý motýl. Dál nakládal. Práce měl po nedávné vichřici až nad hlavu. Až když Silvie nepřestala štěkat, zbystřil a podíval se na cestu.
Z kopce po ní scházela jakási postava se psem. Ten čokl byl vážně hezký, ovšem kdyby se pustil se Silvií do hrátek… Karel raději myšlenku nedokončil. O štěňátka nestál a proto fenku zavolal. Nemilosrdně ji zavřel do auta a přisedl k ní, aby nevyváděla.
Protože postava svého psa neokřikla, vzbudila mírnou Karlovu nevoli. Co pak neumí mluvit! Pak si všiml, že chytila psa za obojek a dál se klátí směrem k němu. Zvědavě si ji prohlížel skrz okno. Díky odrážejícím se slunečním paprskům to nebylo vidět.
Blížící se postava byla dívka. Mžourala oslněnýma očima, jak se snažila proniknout do auta. Karel se ušklíbl a dál ji nevzrušeně pozoroval.
Polorozpadlé botasky na jejích nohou už lecos pamatovaly. Černé tepláky se žlutým pruhem zvýrazňovaly její výšku. V pase měla uvázanou světlehnědou bundu. Z výstřihu černé mikiny vykukoval vybledlý zelený rolák. Ani vlasy nenarušily její zřejmou zálibu v tmavých barvách. Taky byly černé a slunce v nich házelo červená prasátka.
Ta holka se mu docela líbila, ale byl rád, když přešla a on mohl pokračovat v práci. Silvii se taky v autě moc nelíbilo. Naložil posledních pár klád, otočil auto a rozjel se k domovu.
Zase. Klátivá chůze, lehce shrbená ramena a pěkně prostředkem cesty. Děvče viditelně nikam nechvátalo. Aspoň, že se uhnula. Opatrně ji objel. Chtěl se ohlédnout, ale ošemetný klouzající úsek samá zatáčka Karla plně zaměstnal.
Až když měl nebezpečný úsek za sebou, dovolil si krátký pohled dozadu. Klátivá chůze byla zjevně rychlejší, než si myslel. Holka byla sotva dva metry za károu. Škubla za vodítko a se psem zabočila do smrkové houštiny. Karel si dobře všiml lehkého úsměvu na její tváři.
Vyjel z lesa. Silnici lemovala velká louka. Karel si již nevšiml dívčí postavy, kráčející přes louku, a ona si nevšimla jeho. To setkání na lesní cestě bylo jen malým intermezzem v uspěchaných životech aktérů. Intermezzem, na něž oba zapomněli ještě dříve, než došli domů.