Den ledových dotyků

Den ledových dotyků                       Motto: Jsou dny, které by měly nebejt

František se vyučil instalatérem a žil si svůj klidný život, prostý všech ambicí. Oženil se s Katkou, svojí první láskou a vychovávali spolu dnes už sedmnáctiletou dceru Lucinku. Pracoval už celá léta u jednoho podniku a jeho úkolem bylo kontrolovat plynoměry v rozlehlé části Vršovic.

Ten den, ani ten činžák nebyly ničím vyjímečné. František postupně odepisoval stavy na číselnících, až se dostal do nejvyššího patra. Nalevo podkrovní byt, napravo dveře na půdu. Už když byl na schodech, tak zaslechl nějaký plechový zvuk, ale činžák si žije svým životem, tak tomu nepřikládal žádný význam. Opisoval poslední čísla, když dole někdo vešel do vchodu a průvan otevřel dveře na půdu. Podvědomě se ohlédl doprava a tužka mu vypadla z ruky. Přímo proti dveřím ležel převrácený kýbl a nad ním viselo z trámu dívčí tělo. Objal jí rukama okolo nohou, aby jí mohl nadzvednout a křičel a křičel. Jedna bezvládná ruka mu visela před obličejem, druhá, ohnutá v lokti ho studila na krku.

První dorazil důchodce z bytu o patro níž a snažil se kapesním nožíkem přeřezat provaz. Když se mu to konečně povedlo a bezvládné tělo se zhroutilo Františkovi do náruče, přiběhla mladá žena v zástěře a teplácích. „Tady jí položte a pusťte mě k ní, já jsem zdravotní sestra.“ „Volali jste záchranku?“ „Už jsou na cestě a jedou i policajti.“

Seděl na posledním schodu a ruch pomalu utichal. Podvědomě si kapesníkem utíral krk, jako by mu do něj ty ledové prsty vypálily cejch „To byla Lucinka Wernerová z přízemí, zachránil jste jí život“, přisedla si k němu žena v teplácích. „Pojďte, uvařím vám aspoň kafe ať se uklidníte.“ Na kuchyňském stole voněla káva a policista proti němu si zapisoval poznámky. „Tak mi z toho sepíšeme protokol a vy se zítra zastavíte u nás to podepsat.“

Katka stála u sporáku a míchala guláš. „Sedni si, kolik chceš knedlíků?“ „Kde je Lucka?“ „Ale vždyť jí znáš, přišla, praštila s taškou a už je zase někde u kamarádky.“ „ A představ si, že jsem to povýšení dostala.“ „Blíž do práce, víc peněz.........“ František se rýpal v guláši a vnímal každé páté slovo. „Co je s tebou, tobě nechutná?“ „Promiň miláčku, já jsem dnes nějaký unavený“, nechtěl jí kazit náladu. „Půjdu si radši lehnout.“ „Tak já tu poklidím a přijdu za tebou“.

Seděl na kraji postele a nepřítomně hleděl do prázdna. Pořád měl před očima tu bezvládnou dívčí postavu. Pořád cítil na krku dotek těch chladných prstů.

Katka přišla potichoučku, jen v lehké košilce a tiše zašeptala.„Nechceš si mně zahřát, podívej, jak mám ledové ruce.“

Doktor ze záchranky jen kroutil hlavou. „Máte štěstí mladá paní, že jsme to stihli tak rychle, manžel bude v pořádku, ale fakt to nechápu. Mladý, zdravý chlap a tak rozsáhlý infarkt a z ničeho nic........?“