Naši čtyřnozí miláčkové IV - Kikinka

.
Toník se neodvratně odebral v létě 2019 do psího nebe po více jak čtrnácti letech svého rošťáckého psího života a zanechal po sobě prázdnotu tak nesnesitelnou, že popisovat toto období ještě teď, po téměř dvou letech je více než těžké.
Další pejsek už nebyl v plánu. Důvodů bylo mnoho, jedním z hlavních a neoddiskutovatelných i ten, že stárneme a malé plemeno, hodící se do menšího městského bytu, se dožívá více let. Měli bychom na to v pozdější době ještě sílu? Ani náhodou.
A tak jsme si s manželem žili sami pro sebe a čas plynul, ale rána po Toníkovi se ne a ne zacelit, i když rozum nad city tentokrát vítězil. Manžel odešel do důchodu a pustil se na jaře 2020 do rekonstrukce kuchyně, kterou si už dávno plánoval.
A pak to přišlo. Pandemie. Otočila nám všem život vzhůru nohama, jak nám v rodině, tak asi většině z vás.
Dcera je kadeřnice a tak si v nuceném volnu s manželem pořídili štěně. Sláva, alespoň nějaký pes v rodině, zajásala jsem a těšila se, jak si pomazlím štěňátko. Fred vypadal jako labrador, ale to jen klamal tělem. Jeho maminka pudlpointr a tatínek bílý švýcarský ovčák zajistili Fredovi zdravé geny, klonící se ke vzhledu toho bílého ovčáka, lásku k vodě a ke svým páníčkům a postupně vzrůst do velikosti kredence. No na mazlení tohle zviřátko opravdu moc není, i když je milé a láskyplné. Pokud se s ním ale staví u nás mladí na kafíčko, je třeba počítat s tím, že servírovat se musí ve výšce dvou metrů.
Nucené omezení práce postihlo i mě a tak jsem trávila více času doma, omezila venkovní aktivity v rámci ochrany před virem a zdokonalovala se v cukrařině, což je můj koníček. Sem tam jsem uvařila něco dobrého a výsledky se brzo dostavily. Zmenšilo se nám ve skříni skoro všechno oblečení a moje dlouho hlodající jediná myšlenka nabyla vrcholu.
Po vánocích jsem přednesla manželovi návrh – měli bychom si pořídit psa. Důvody, proč dalšího psa už nepořizovat smetla změna situace a její dlouhodobé trvání, ale především šlo o obnovení venkovních aktivit. Můj moudrý muž souhlasil téměř okamžitě. Dávno věděl, že za všemi těmi rozumovými argumenty, které jsem mu pomalu předestřela, se skrývá hlavně ten citový – že mi pes strašně moc chybí.
Navrhla jsem čivavu – skladná, nenáročná, lehce transportovatelná, naučí se na záchůdek a pořád je to pes. Vlastně fenka, protože chceme parťačku pro páníčka, který dávno dokončil kuchyni, nechodí do práce a bude se jí přes den moci věnovat.
Vymyslela jsem jméno Kikina a budoucím páníčkem bylo nadšeně akceptováno.
Sehnat štěně dlouhosrsté čivavy v lednu není úplně jednoduché, ale dílem náhody, dílem mé neutuchající snahy se podařilo zamluvit štěňátko za Žďárem nad Sázavou.
Jestli mi Toník jako štěně připadal malinký, tak tahle „drsná holka z Vysočiny“ je úplný trpaslíček. Ale srdnatě si obhlédla nový domov, za pár dnů se zabydlela a nás si úplně otočila okolo prstu. Vlastně tlapky. Loužičky a hovínka vzorně vykonávala na plenu, obsadila celou rohovou sedačku, dva pelíšky a hlavně pánečkovu náruč, kde se přece jen usíná nejlépe.
A pak to přišlo ještě blíž. Covid si našel i nás. Manžel pozitivní, já v karanténě. Bojoval srdnatě, ale horečku nepřepral. Hospitalizace, strach, úzkost.
Jediné stéblo nad vodou Kikinka. To malinkaté stvořeníčko mi dávalo zapomenout na všechna trápení ve dne i v noci. Štěňátko potřebuje řád, výchovu, lásku a péči a díky těmto aktivitám se ty nekonečné dny samoty daly vydržet. Statečně jsme spolu překlenuly jedny z nejhorších dnů mého života a páneček se nám vrátil domů živý. Hodně unavený a pohublý, s balíkem léků a injekcí, ale živý.
O rekonvalescenci se pochopitelně postarala Kikinka. Dnes už s pánečkem podnikají procházky do blízkého okolí, Kikinka nadšeně objevuje venkovní svět a žádná větvička, kamínek, travička ani kytička před ní neobstojí. Miluje seznamování s jinými pejsky, i když ty větší bere s respektem. Je přemýšlivá, miloučká, mazlivá a hlavně ušatá.
A naštěstí taky trochu poťouchlá. Kdybyste totiž doma něco hledali, cokoli od kolíčku na prádlo po lokomotivu, bezpečně to najdete u Kikinky v pelíškovém domečku. Zatím jsme našli účtenku z Alberta, blíže neurčené množství ponožek (jednu mokrou, ukradenou z koše prádla nachystaného na pověšení), pantofel, jiný pantofel, celou roli rozmotaného toaletního papíru, ruličku od jiného toaletního papíru, šroubovák, pracovní rukavici a několik neuvařených čínských rýžových nudlí. Děsím se chvíle, kdy tam najdu i tu lokomotivu.
Kikinka je poklad, který nám seslalo samo nebe, odkud na nás už patnáct let dohlíží moje maminka Květoslava, které nikdo neřekl jinak, než Kikina…
.