Procitnutí do Sna

Ve svém zastavení se jsem za posledních pár sekund, hodin, dnů, nebo možná týdnů (kdo ví, když čas je tak relativní pojem), pochopila, že nejsem blázen, ani letadlo. Jsem Pilot. Každý z nás je totiž Pilotem svého života. A každý z nás je zároveň Snílkem. A jen když najdeme střední cestu a dovedem svého Malého prince k souznění s Pilotem, jen když poprvé otevřeme oči a zjistíme, že nejsme ani Bílá, ani Černá, ale jsme My, sami Sebou a se Sebou, jen tehdy… všechno najednou začně dávat smysl. A najednou zjistíte, že nekonečná Osmička, je Nula, ale Jednička zároveň. Protože pravda… Pravda ta skutečná Pravda…ta je navždy jen Jedna. 

Má Pouť pokračuje, tak jako Pouť každého z nás. 

Nevím, co bude zítra a pozítří. Ale Cítím to. A když Cítíme, tak Rozumíme. A když Poznáme, tak Víme. A když Víme, tak Nasloucháme. A Kruh… ten zdánlivě nekonečný Kruh, vlastně najednou nikdy nebyl, protože … řeknu Vám tajemství, které mi prozradila jedna Múza… Kruhy…neexistují. Respektive existují, ale jen v našich myslích, proto se nám jeví tak skutečné, a proto je ostatní vidí, ale když nám o nich říkají, nerozumíme jim, vztekáme se, zpochybňujeme je. Zpochybňujeme všechno, jen ne sebe, protože přece všechno musíme dokázat sami. Protože to nám přece říkali. Musíš být silná. Nesmíš být tak slabý. Víte, ale tak to není. Protože jestli jsem něco ve svém Kruhu díky své Múze pochopila, tak je to pravý opak. Spolu jsme silnější. A potřebujeme pomoc. Každý z nás potřebuje pomoc, protože nikdo z nás nemá být na Všechno sám. A jediné, co je potřeba udělat, aby k nám přišla, je Rozhodnout se. A když se Rozhodneme, ona přijde. Když se Rozhodneme, podá nám Ruku. Přijde v nejrůznějších podobách. Skřítků, Víl, Stromů, Květin, Vody, Slunce, Měsíce, Dne a Noci. Přijde ve Snách, co se tváří jako Noční Můry. Protože překvapení…Můra je přece Noční Motýl hledající své Světlo ve Tmě…. :-) A co když Světlo a Tma jsou vlastně staří dobří Přátelé? Co když pracují Spolu? A trpělivě čekají až všichni, Všichni jednou Procitneme? Tedy alespoň Ti z nás, kteří se tak Rozhodnou. Protože Svoboda není Svoboda, dokud není založená na Svobodné Volbě. A pak jednou…Jednou se probudíme a najednou nám to Dojde. My Jediní známe svoji skutečnou Sílu. My jediní víme a cítíme, kdo doopravdy jsme a když tomu sami Uvěříme, začnou najednou Věřit i ostatní. Ale nejdřív se sami musíme Zachránit. My jediní ve své Jedinečnosti se totiž dokážeme Osvobodit. A abychom to dokázali, musíme se Rozhodnout. A pak to Uděláme, pak se Rozhodneme a začne se zdát, že se všechno bortí, že se všechno sype, že nám mizí půda pod nohama. Začneme mít pocit, že se topíme, že nevíme, co je a co není skutečné. Začneme kopat nohama, chce se nám kričet a brečet, chce se nám utéct. Chceme utéct sami před Sebou, před všemi těmi nočními můrami, do kterých jsme se uvrhli. A až už se zdá, že to nemůžeme snést. Až už se zdá, že to nikdy neskončí…Procitneme. Do Sna. A zjistíme, že Motýli žijí v nás a že jsou nejlepší přátelé s Múrami, které na své Pouti potkali. 

A tak se těším. Protože tu stojím konečně jako Motýl. A těším se, jak já se těším na Duhové barvy vnitřních Motýlů každého z vás. Na náš Svět Kouzel a Duhy…