Utilitární Kant

Aleš Patnýpán, student druhého ročníku estetiky na Masarykově univerzitě, psal seminární práci z etiky. Tomu, kdo se diví, proč student estetiky píše práci z etiky, vše vysvětlil už Ludwig Wittgenstein, největší filozof 20.století, když řekl, že etika je estetika. Navíc je z etiky klasifikovaný zápočet, tak proto.
Jako téma si Aleš Patnýpán vybral srovnání Kantova deontologického přístupu s utilitarismem. Věc měl celkem promyšlenou, pravdu má Kant, teď to jenom srozumitelně vyjádřit, aby to pochopil každý.
„Mami, nebylo by jabko?" volá Aleš do kuchyně a znovu si prochází klíčové pasáže práce:
Utilitaristé tvrdí, že to, zda je čin dobrý, nebo špatný, záleží na jeho výsledku. Kdo zmnoží sumu štěstí na světě, nemůže jednat špatně.
Naproti tomu Kant říká, že podstatné na činu je, s čím se do toho jde. Záměr.
„Jabko není, ale přinesla jsem ti pomeranč. Udělala jsem to na stroužky, tady."
„Díky, mami. Podívej, máš chviličku? Něco bych ti chtěl přečíst. Jestli je tomu rozumět."
„Ale Alíku, vždyť víš, že já tomu rozumět nebudu. To si musíš vybrat někoho lepšího."
„Ne, ty jsi právě úplně ideální, mami. Poslouchej: 'Hodnotit čin podle toho, jak dopadne, je nesmysl. Podstatná je vůle. A ta může být dobrá i špatná, i když všecko dopadne třeba dobře. Dobrý konec neudělá ze špatné vůle něco chvályhodného.' "
„Hm."
„Vezměme si následující příklad, tj. proveďme takový malý myšlenkový experiment." Aleš vloží do pusy dílek pomeranče a pokračuje ve čtení: „Někdo chce někoho zastřelit, a ustřelí mu z hlavy zhoubný nádor tak, že se ten druhý uzdraví, jako by mu to operoval špičkový neurochirurg. To přece není důvod k pochvale." Aleš Patnýpán zvedne hlavu a zpytavě se zadívá na matku v zástěře. „Tak co, je tomu rozumět?"
„Ale jo. Myslím, že celkem jo. Nerozumím jen jedné věci," zpytavě se zadívá zase matka. „Když chce někdo někomu ustřelit nádor a ustřelí mu místo toho hlavu, to je jako v pořádku?"