Na prkně

Nacházíme se na místě známém pod názvem Na prkně nebo taky pod jinými názvy, ale to není důležité. Na scéně je lavička, na které sedí dva lidé. Oba mlčí.

 

dlouhé ticho

 

ÁBEL   Ach jo.

KAIN   Zase vzdycháš?

ÁBEL   Je tu nuda.

KAIN   Ty se nudíš?

ÁBEL   Ne, proč?

KAIN   Vždyť jsi řekl, že je tu nuda.

ÁBEL   To ano.

KAIN   Nechápu.

ÁBEL   Znáš to pořekadlo?

KAIN   Jsou věci a pak jsou jiné věci, ale o těch se nemluví a o těch prvních se mlčí.

ÁBEL   Ne. Myslel jsem: jsou věci a pak jsou jiné věci, ale na ty se nikdo neptá a na ty první nikdo neodpovídá.

KAIN   To je totéž.

ÁBEL   Nikoliv.

KAIN   Máš pravdu.

ticho

KAIN   Pořád nechápu tvoji logiku.

ÁBEL   Někteří lidé nechápou a jiní nikdy nepochopili, ale o ty se nikdo nestará a ti první jsou každému ukradení.

KAIN   To je všechno?

ÁBEL   Ne.

KAIN   Pokračuj.

ÁBEL   A tak dochází k nedorozuměním.

KAIN   To se stává.

ticho

KAIN   Co máš s hlavou?

ÁBEL   Spadl jsem

KAIN   Jak?

ÁBEL   Vzduchem.

ticho 

KAIN   Vzpomínáš na ni?

ÁBEL   Koho?

KAIN   Vždyť víš.

ÁBEL   Ne.

KAIN   Já taky ne.

ÁBEL   Ani nevím, o koho jde.

KAIN   Ty ji neznáš?

ÁBEL   Ne.

KAIN   Ani od vidění.

ÁBEL   Ne.

KAIN   Možná ji znáš, ale nevíš, že je to ona.

ÁBEL   Tak ji tedy znám.

KAIN   Od vidění?

ÁBEL   Ano.

KAIN   A je to ona?

ÁBEL   Pokud ji znám jen od vidění, tak nemůžu jistě vědět, že je to právě ona, koho myslíš.

KAIN   To dá rozum.

ticho 

ÁBEL   Co budeme dělat?

KAIN   Čekat.

ÁBEL   Na koho vůbec čekáme?

KAIN   My čekáme?

ÁBEL   Co jiného bychom dělali.

KAIN   Nic konkrétního.

ÁBEL   To nedělá nikdo.

KAIN   A tak to zbylo na nás.

ÁBEL   Bývaly časy a předtím jiné časy, ale na ty už si nikdo nevzpomíná a na ty první všichni zapomněli.

KAIN   Zase začínáš?

ÁBEL   Nemůžu si pomoct.

KAIN   To se stává.

ticho

KAIN   Někdo by tu měl zamést.

ÁBEL   Ráno zametal.

KAIN   Kdo?

ÁBEL   Nikdo konkrétní.

KAIN   Náhodný chodec?

ÁBEL   To jsem neřekl.

KAIN   Znáš ho dobře?

ÁBEL   Jen od vidění.

KAIN   Co ty listy?

ÁBEL   Nevím, asi ze stromu.

KAIN   Myslím proč jsou tady.

ÁBEL   Nevím, asi ze stromu.

KAIN   Vždyť není podzim.

ÁBEL   On není podzim?

KAIN   Ne.

ÁBEL   Jak se to pozná?

KAIN   Podle listí.

ÁBEL   Nejsou tu žádné stromy.

KAIN   Máš pravdu.

ticho

KAIN   Určitě dnes zametal?

ÁBEL   Říkal to, když odcházel.

KAIN   Jen jestli nelhal.

ÁBEL   Za první proč by lhal, to za druhé a za třetí k tomu neměl důvod.

KAIN   Jak to?

ÁBEL   Nikdo ho přeci nekontroluje.

KAIN   Na to nemáme čas.

ÁBEL   Vždyť nic neděláme.

KAIN   Nic neděláme?

ÁBEL   Nic konkrétního.

KAIN   To je totéž.

ÁBEL   Nikoliv.

KAIN   Máš pravdu.

 

dlouhé ticho

 

ÁBEL   Už je noc?

KAIN   Ne.

ÁBEL   Tedy je den.

KAIN   Ne.

ÁBEL   Nic jiného není.

KAIN   Ještě je doba, ve které se nyní nacházíme.

ÁBEL   A to jaká?

KAIN   Mezidobí.

ÁBEL   Mezi čím?

KAIN   Nocí a dnem.

ÁBEL   Snad to někdy vysvětlíš tak, aby to chápal i někdo jiný, než ty.

KAIN   zhluboka se nadechne a vydechne (pro sebe) Jen klid, jen klid.

 

dlouhé ticho

 

ÁBEL   Ach jo.

KAIN   Nech si toho.

ÁBEL   Už mě to unavuje.

KAIN   Jsi unavený?

ÁBEL   Ano.

KAIN   To se stává.

ticho

KAIN   Jsi unavený až tak, že by tě to unavovalo?

ÁBEL   Spíše mě unavuje, jak jsem unavený.

KAIN   To je totéž.

ÁBEL   Nikoliv.

KAIN   Máš pravdu.

ticho

KAIN   Co máš s hlavou?

ÁBEL   Spadl jsem

KAIN   Jak?

ÁBEL   Na zem.

ticho

hlas odnikud   Jdu si pro vás.

ÁBEL   Jde si pro nás.

KAIN   Kdo?

ÁBEL   Nevím.

KAIN   Někdo konkrétní?

ÁBEL   Neřekl bych.

KAIN   Nikdo konkrétní?

ÁBEL   Ten má na starosti zametání.

KAIN   Jako bych to nevěděl.

hlas odnikud   Propadli jste smrti.

ÁBEL   Řekl, že jsme propadli smrti.

KAIN   Už dávno.

hlas odnikud   Tak nic.

ÁBEL   Řekl tak nic.

KAIN   Co to znamená?

ÁBEL   Nevím.

KAIN   Možná to ani nic nemá znamenat.

ÁBEL   Nic nebo nic konkrétního.

KAIN   To je totéž.

ÁBEL   Nikoliv.

KAIN   Máš pravdu.

ticho

KAIN   Co říkal?

ÁBEL   Koho myslíš?

hlas odnikud   Myslí mě.

ÁBEL   Že někam jde nebo co.

KAIN   Na nějaké konkrétní místo?

ÁBEL   Znáš snad i nekonkrétní?

KAIN   Spoustu.

ÁBEL   Asi to řekl, jen aby něco řekl.

KAIN   Můžu na něj zapomenout?

hlas odnikud   Samozřejmě.

ÁBEL   Koho myslíš?

KAIN   Už nevím.

ÁBEL   Asi nebyl důležitý.

KAIN   To se stává.

ticho

KAIN   Proč jen tu lavičku postavili do stínu?

ÁBEL   Nepostavili.

KAIN   Určitě jej vrhá nějaký strom.

ÁBEL   Žádný tu není.

KAIN   Možná kdybychom ji posunuli.

ÁBEL   Je vytesaná do skály.

KAIN   (chvíli se zamyslí) Neříkal jsi něco o skále a něco úplně mimo.

ÁBEL   Skála vrhá stín.

KAIN   To dá rozum.

ticho

ÁBEL   Proč sem nikdy nikdo nepřijde?

KAIN   Nemůže.

ÁBEL   Proč?

KAIN   Rušil by nás.

ÁBEL   Od čeho? Vždyť nic neděláme.

KAIN   Nic neděláme?

ÁBEL   Nic konkrétního.

KAIN   To je totéž.

ÁBEL   Nikoliv.

KAIN   Máš pravdu.

 

dlouhé ticho

 

ÁBEL   Už je konec mezidobí?

KAIN   Je den.

ÁBEL   Potom bude noc?

KAIN   Ne.

ÁBEL   Co tedy?

KAIN   Mezidobí.

ÁBEL   Mezi čím?

KAIN   Dnem a nocí.

ÁBEL   Víc mi k tomu nepovíš?

KAIN   Víc toho není.

ÁBEL   Možná kdyby ses trochu víc snažil.

KAIN   Trochu? Trochu?! Já dělám všechno naplno. (pro sebe) Na rozdíl od některých.

 

dlouhé ticho

 

ÁBEL   Ach jo.

KAIN   Zase vzdycháš?

ÁBEL   Kdyby tu tak byli nějací lidé.

KAIN   Lidem nerozumím.

ÁBEL   Sám si člověk.

KAIN   Člověku rozumím, ale lidem ne.

ÁBEL   Lidé jsou rozumem obdařené bytosti, a i když rozum ztratí, jsou pořád bráni jako rozumem obdaření v porovnání s ostatními zvířaty.

KAIN   Máš pravdu.

ticho

KAIN   To jakože nad ostatními zvířaty vyhráli?

ÁBEL   Vítězové jsou ti, co se nikdy nevzdávají, ale často odcházejí s tím, že už všechno vyhráli.

KAIN   To je všechno?

ÁBEL   Ne.

KAIN   Pokračuj.

ÁBEL   A tak vznikají hrdinové.

KAIN   To se stává.

ticho

KAIN   Co máš s hlavou?

ÁBEL   Spadl jsem

KAIN   Jak?

ÁBEL   Uhodil jsi mě.

ticho

ÁBEL   Zeptej se mě.

KAIN   Co dělá?

ÁBEL   Kdo?

KAIN   Vždyť víš.

ÁBEL   Chodí v kruzích.

KAIN   Ten jestli chodí, tak já létám.

ÁBEL   Ty létáš?

KAIN   On nechodí!

ÁBEL   Ty nelétáš.

KAIN   To dá rozum.

ticho

KAIN   Už jde?

ÁBEL   Ne.

KAIN   Kde jen vězí.

ÁBEL   Nevím.

KAIN   Toho se  člověk načeká.

ÁBEL   My na něj nečekáme.

KAIN   Nemáme čas?

ÁBEL   Čas jsou peníze, ale za peníze si moc času nekoupíš.

KAIN   Zase začínáš?

ÁBEL   Nemůžu si pomoct.

KAIN   To se stává.

ticho 

KAIN   Zahrajme si šachy.

ÁBEL   Nemáme figurky.

KAIN   Vyřežeme je ze stromu.

ÁBEL   Žádný tu není.

KAIN   Máš pravdu.

ticho

ÁBEL   Proč na něj nečekáme?

KAIN   Na čekání nemáme čas.

ÁBEL   Vždyť nic neděláme.

KAIN   Nic neděláme?

ÁBEL   Nic konkrétního.

KAIN   To je totéž.

ÁBEL   Nikoliv.

KAIN   A to nemáme čas při tom čekat?

ÁBEL   Ani ťuk.

KAIN   Máš pravdu.

 

dlouhé ticho

 

ÁBEL   K čemu jsou vůbec ty mezičasy?

KAIN   Proč se mě pořád ptáš?

ÁBEL   Nikdo jiný tu není.

KAIN   Vysvětloval jsem ti to už nejméně tisíckrát.

ÁBEL   Taky jsi chytřejší. Starší bratr. Prvorozený.

KAIN   To nic neznamená, před Božím soudem.

ÁBEL   Jenže před ten se jen tak nedostaneme.

KAIN   Trpělivost.

ÁBEL   To slyším pořád. Kdybys tak jednou konečně přinesl na oltář pořádnou oběť.

KAIN   To jsem jako neslyšel. (pro sebe) Já bych ho nejradši …

 

dlouhé ticho