Francek zvencnul, tak my můžem taky (4/?)

Smolřa: Jako mladý jsem nevěděl určitě, co je to pohlavní styk.

Zasloužilý feťák: Co by to tak mohlo být?

Smolřa: Říkal jsem si, jestli mám na to jako skočit po hlavě?

Zasloužilý feťák: Ne, po kolenou.

Smolřa: A tak jsem ztratil svoji první přítelkyni.

Zasloužilý feťák: To se divím.

Smolřa: S druhou už to bylo lepší, ale problém byl, že měla sestru, která byla naprosto identická jako ona, jak vzhledem, tak chováním a vůbec vším. Nevím proč, ale ze srdce jsem ji nenáviděl.

Zasloužilý feťák: Kvůli té podobě?

Smolřa: Přivádělo mě to k šílenství, tak jsem utekl.

Zasloužilý feťák: Od ní?

Smolřa: Spíš úplně pryč. Mimo dosah.

Zasloužilý feťák: Takže do třetice všeho dobrého?

Smolřa: Ano i ne. Z třetí přítelkyně se stala manželka a později se nám narodila dcera, zdravá a všechno, jenže byla naprosto identická mé druhé přítelkyni. Nedokázal jsem to nijak pochopit.

Zasloužilý feťák: To se stává.

Smolřa: To se stává jenom mně.

 

Prorok: To že se jeden z členů jmenuje Černá postava je rasistické a neetické.

Osud: Stejně se nezapojuje. (ticho)

            

Osud chvíli přemýšlí a pak změní jméno Černé postavy na Muže v černém.

 

 

někdo klepe na bránu, nikdo tomu nevěnuje pozornost

 

 

Smolřa: Já…

Já: Já nic.

Osud: To už víme.

Smolřa: … jsem takovej smolař, že i to jméno mám zkomolené.

Osud: Znal jsem jednoho, co se na něj taky pořád něco lepilo a jemu vždy pomohl acypyrin.

Smolřa: Popravdě nevím, co si o tom myslet.

 

Osud: Vy jste?

Dvojník: Dvojník.

Osud: Koho dvojíte?

Dvojník: Záleží na tom.

Osud: Na čem.

Dvojník: Kdo se zeptá.

Osud: Já…

Já: Pro mě nic.

Osud: … se ptám.

Dvojník: Tak to je jiná.

Osud: Jaká jiná?

Dvojník: Když se to vezme kolem a kolem.

Osud: Kolem čeho.

Dvojník: Dokola.

Osud: Dejme tomu.

 

 

někdo klepe na bránu, nikdo tomu nevěnuje pozornost

 

 

Zasloužilý feťák: Jak vlastně může nějakej chlap vědět, co se stalo v minulém vesmíru?

Osud: Podle něj, když se realita zhroutila, poslali ho sluhové bezejmenného do nově vzniklé.

Prorok: A nechali mu všechny vzpomínky, a pak ještě taky ta…

Osud: Jo tohle. On měl roztříštěnou osobnost, a když ho sluhové poslali do nové reality, moc mu to nepomohlo.

Prorok: Spíše napomohlo … (ticho) …, aby viděl různé věci.

Zasloužilý feťák: O vidění věcí taky něco vím.

Osud: To je něco jiného.

Smolřa: Já…

Já: V tomhle nejedu.

Smolřa: … jednou zkoušel fet, ale protože mám panickou hrůzu z jehel, tak jsem si to píchl poslepu a omylem jsem si propíchl ruku skrz naskrz, tak jsem s fetem skončil.

Zasloužilý feťák: Historka k popukání. Pryč od toho, spíš by mě zajímalo, když se mluví o apokalypse, jde o zničení Země nebo o vyhubení života na Zemi?

Osud: Apokalypsa především nemá nic společného s ničením.

Zasloužilý feťák: Ne?

Osud: Je to síla, která stojí za existencí jezdců.

Prorok: Dá se to tak říct, i když…

Osud: Jezdci udržují rovnováhu, ale bez Apokalypsy by to byly jen vojáci s holýma rukama.

Prorok: A navíc Apokalypsu nelze zničit, zatímco jezdci mohou být zabiti.

Zasloužilý feťák: A co pak s mrtvými sluhy?

Osud: Pokud dojde k narušení rovnováhy, Apokalypsa povolá jezdce a ti přijdou bez ohledu na cokoliv.

Prorok: Tím chtěl říct, že volání Apokalypsy přivede jezdce zpět k životu.

Zasloužilý feťák: Tak to není vůbec marný.

 

Já: Jen tak mimochodem, musím se k něčemu přiznat.

Osud: Jen s tím ven.

Já: Já se nejmenuju Já, ale My všichni.

Prorok: Tak to teda ne.

Osud: Dejme tomu.

Prorok: Ach tak.

 

 

někdo klepe na bránu, nikdo tomu nevěnuje pozornost

 

 

Francek: Existuje nějaká kniha, jejíž autor ani obsah nejsou známi a už ani nebudou, neboť byla zničena, a přesto se o ní učí na univerzitách.

Prorok: Existuje. Jsou dokonce dvě: Kronika kamenitého dna řeky Miskatonic, o které se učí na Miskatonické univerzitě a Všichni Foltestovi vrazi, o níž se učí na Oxenfurtské univerzitě.

Franckovo druhé já: Říká pravdu, ale ty mu stejně nevěříš.

Druhé já Franckova druhého já: Lže, ale ty to nepoznáš, jinak bys už dávno věděl, že on sám je bezvýznamný bůh.

Franckovo třetí já: Já věřím všemu, co říká, i lžím a díky téhle víře se ze lži stává realita.

Franckovo rozpadající se já:  To zmůže jedině Šíček.

 

Franckovo sedmé já: Je to vážné?

Prorok: O rozdvojené osobnosti tu nemůže být ani řeč.

Franckovo sedmé já: Co s tím?

Prorok: Řekni mi.

Franckovo sedmé já: Co?

Prorok: Mi.

Franckovo sedmé já: Mi?

Prorok: Ale bez otazníku.

Franckovo sedmé já: Mi.

 

Franckovo sedmé já se rozplyne ve větru.

 

 

někdo klepe na bránu, nikdo tomu nevěnuje pozornost

 

 

Prorok: Jen tak mimochodem Já není ani Já ani My všichni, vystupuje zde pod skrytou identitou.