Bez borovic celý les strachem třese se (3)

      Nakladatel si objednal dřevo, které jako posvátné uznávala druhá dělostřelecká satanistická sekta, vzniklá ze skupinky podivínů, kteří předstírali, že za války byli v armádě. Ačkoliv neměl žádné praktické znalosti ohledně stavění, rozhodl se sám vystavět malý nenápadný satanistický chrám. Jako knihomol si nedokázal představit, že by bylo něco, nač by nestačil. A taky že ano, stavbu dokončil bez větších problémů. Starosti mu však dělal Koumák, kterému při předávce dřeva podezřele cukala tvář, jako by prokoukl tajemství stavby, což byl problém. Nakladatel nemohl riskovat, že by byl při jeho stavění odhalen. Kontaktoval tedy jednoho člena sekty, o kterém mu bylo řečeno, že dokáže vyřešit náhodné problémy. K vysvěcení svatyně bude později muset zabít černého kocoura se dvěma ocasy. S Léčilovou pomocí se jej pokusil vytvořit, ale zatím neúspěšně. Napadlo ho, zda by neměl dát sledovat i Léčila. Podíval se z okna a zrak mu padl na projíždějící kabriolet a najednou mu došlo, že je v samotném středu obrovského spiknutí.

      Slunce zrovna vycházelo, když Člověk zahnul na rozcestí a mířil k městu, kde měl domluvené sledování. Ze samé radosti, že cestou nikde nebloudil, otočil tank proti horizontu a vypálil. Špatně zamířil a střelil si pod tank, který následně explodoval.

      Léčilův experiment nakonec nedopadl. Ne snad kvůli chybné myšlence, ale asistenti se dohodli, že si jednotlivé části rozeberou a nahradí za své, díky čemuž budou moci uprchnout z laboratoře. Poté co se dostali na svobodu, nevěděli kam se dále ubírat, a tak se rozhodli, že než něco vymyslí, budou zatím sledovat nakladatele. A nebyli jediní.

      Koumák se neustále užíral strachem, že bude jeho podvod odhalen. Nechal se tedy přeoperovat na bobra a všechno dřevo mu poničil. Nedomyslel však plán až do konce, a tak mu nedošlo, že bobři neumí mluvit. Nedokázal si tak domluvit zpětnou operaci. Ze vzteku začal terorizovat celé město, ve kterém pak na dlouhou dobu zavládl chaos. Až policista, navrátivší se domů, situaci konečně uklidnil a nad městem opět zavládla beznohá ruka zákona.

      Prchaje před celým světem, vydal se nakladatel směrem k lesu, kde žádné lidi nečekal. Najednou se zarazil a chvíli nevěřícně hleděl na mohutný sloup dýmu. Teprve později si uvědomil, že to není dým, co ho přimělo zastavit. Byla to suchá tráva, která mu hořela pod nohama a tavila podrážky. Hořela celá louka. Vydal se tedy na cestu zpět, ale zakopl, protože se otočil jen horní částí těla a na nohy zapomněl. Když se chtěl zvednout, srazila mu hlavu náhodná tyčkařka, která zde trénovala a nevšimla si ho.

      Od doby, co měl On duši svého kabrioletu, se choval jako řemen valící se po ozubených kolech. Jeho, sedící vzadu na sedadle, stále pomrkával a s Ní to dělalo divy. Pomalu si ho oťukávala, líbil se jí a tak to na něj chtěla zkusit. V tom jí Jeho zničehonic kladívko vytrhl, vytáhl z podpaždí revolver a se slovy „tak holoubci“ zastřelil autora příběhu.