Údolí bez borovic (část 3)

Pokud bychom se vrátili do minulosti, je jistá šance, že bychom zde narazili na křivdu z doby, kdy Šíček přišíval svou první kapsu. Stejně jako dnes, šil i tehdy většinou horkou jehlou, jenže ještě neměl naučený ten správný grif a tak zůstaly na dně právě téhle první kapsy propálené díry. Dno kapsy se časem rozpadlo a indián, jemuž kapsa patřila, dírou vytratil deník, který bytostně potřeboval, neboť nedokázal udržet myšlenku a musel si všechno zapisovat. Neztratil tak pouze nit, ale i smysl života, a tak v něm uzrála už dříve zmíněná křivda. Pořídil si fotoaparát a vydal se vykonat mstu. Nerozeznajíc jednu bledou tvář od druhé, rozhodl se vyfotografovat každého, koho spatří. Když se konečně dostal na dosah Údolí, neznámo proč tam nedlouho předtím, nebo taky předním, přijeli dřevorubci, od nichž Truhlář sehnal materiál, a usadili se U šesti kamarádů..

 

Jde o onu šestici dřevorubců, možná jste o nich slyšeli, kteří pracují, jako jeden muž. První zvedá ze země sekeru, druhý se s ní napřahuje, třetí ji zasekává do stromu, čtvrtý ji ze stromu vytahuje, pátý kontroluje, jestli není topůrko poškozené, šestý přebírá sekeru od pátého a pokládá ji na zem.  Mají však ve zvyku si jednou za čas prohodit role. To jen pokud byste je pozorovali a něco vám nesedělo. Někdo taky říká, že jsou na vlas stejní a to je pravda, ale na obličej už zas až tak moc ne.

 

Tam kde nyní stojí hospoda U šesti kamarádů, byla kdysi policejní stanice, pod níž policista ukryl truhlu s iridiovými knoflíky, do nichž se rád zakusoval, ale to je trochu jiný příběh. Prchaje před smolným dnem, vydal se Jeho syn směrem k zamrzlé hladině, kde nečekal žádné lidi, kteří by ho zdrželi. Když vstoupil na led, uvědomil si, že ho něco tlačí v botě. Při sundávání boty uklouzl, a když se zvedal, srazila mu hlavu náhodná krasobruslařka, která zde trénovala trojitého rittbergera odpíchnutého a nevšimla si ho. Tou dobou dospěl indián před hospodu, kde bylo notně narváno, pevně uchopil fotoaparát a skrz okno udělal hromadnou fotografii, čímž nevědomky překročil limit fotoaparátu. Duše, které ukradl, se uvolnily a přitahovány iridiem, vydaly se k truhle. Ještě jsem zapomněl zmínit, že truhla se nachází nad místem, kde v pravěku meteorit vytvořil kráter, který pralidé dost ledabyle zaházely, což nelze brát na lehkou váhu, neboť právě kombinace energie prchající po staletí z nitra kráteru, iridia a lidských duší způsobí masivní výbuch, který vymaže Údolí bez borovic ze Z/země. Zbývá už jen dodat, že nově vzniklé přírodní podmínky budou velmi příznivé pro rozšíření černého bezu. A tak na chvíli zavládl v Údolí bez borovic dlouhý zimní klid. A vládl by tam dodnes, kdyby si Šíček nebyl jednou jen tak pro sebe neřekl: „Co kdybych se nikdy nenarodil?“