Hanovo čekání (1)

   Byl to prorok. Prorokoval a jeho proroctví stála na pevném základu. Tím základem byla samozřejmě jeho schopnost nahlížet do budoucnosti. Tahle schopnost ho zradila pouze jedenkrát a to hned při první předpovědi. Ona předpověď měla určit přesný čas vlastního přechodu z těla matky ven. Nutno dodat, že tohle selhání nechalo razantní šrámy na charakteru právě narozeného chlapce.

   Přísahal na matčinu smrt, že jí tuhle naprostou zradu, kterou by nepřál ani nejhoršímu protivníkovy, nikdy neodpustí. Když jí na Vánoce v onom kouzelném roce, kdy napadlo přesně dvanáct čísel sněhu, předal lístek s přesným datem a časem jejího úmrtí, schválně uvedl čas posunutý o dvě sekundy dopředu. Šlo hlavně o moment překvapení, který jí zabránil v tom, aby zemřela až sekundu po čase, který jí osud vyměřil, čehož by se samozřejmě snažila za každou cenu dosáhnout. Po smrti jí velmi dlouhou dobu stával nad hrobem a nedokázal zapomenout, že schválně pozdržela jeho porod o dvě sekundy.

   Asi dvanáct let po její smrti byl při hrabání listí překvapen prudkým deštěm a na vše zapomněl. Zapomněl také na to, že nějakou matku měl a celé dva roky strávil hledáním sebe sama. Pak naštěstí zapomněl, že něco hledá a od té doby až dodnes žil spokojeným životem.

   Vše se náhle změnilo onoho kouzelného dne, kdy z nebe spadalo dvanáct čísel mírně kyselého deště. Od jedné z padajících kapek se odrazil záblesk padajícího blesku a padl Hanovi přímo do oka. S hlavou skloněnou nad hromadou dřeva pak chvíli ještě posečkal, ale to už jen tak ze zvyku. Nemusel tak činit, neboť přesně věděl, co bude následovat.

   Sebral hranolek, ne příliš sukovitý, s ne příliš velkou nadmírou, upevnil ho na hoblici a začal hoblovat. Každou stranu srovnal třemi tahy hoblíku a vůbec mu nevadilo, že by mu bohatě stačily tahy dva. Stejným způsoben upravil i zbylé tři hranolky a jedno z pěti prken.

   Z hoblovaného prkna následně nařezal čtyři luby a čtyři trnože. Zařezal na nich čepy a do noh (nebo do hranolků, jak chcete) vydlabal dlaby. Sesadil dohromady podnoží a z venkovní strany zatloukl přes nohy do čepů po dvou hřebících a vůbec mu nevadilo, že spoje jsou tak na přesno, že hřebíků není vůbec potřeba.

   Druhé prkno pouze jednou přejel hoblíkem a hned ho po délce rozřezal na dva stejné kusy. Ty poté přitloukl zespodu na nohy pomocí šestnácti hřebíků. Do obou kusů z rozřezaného prkna navrtal jeden průchozí a ještě jeden průchozí otvor od obou čel, přičemž průchozí byl od čela vzdálený dvanáct a druhý průchozí šest čísel. Poté navrtal neprůchozí otvory do zbývajících tří prken a symetricky k nim otvory do lubů. Na nosnou část stoličky pak (ano vyráběl stoličku) osadil pomocí kolíků, které vyrobil před dvanácti dny, tři prkna, která vytvořila sedák. Pak teprve sedáková prkna z horní plochy zhobloval a srazil po obvodu hrany.

   Jen tak pro objasnění (nebo aby bylo jasno, jak chcete) pokud jde o prkna, tak ty byla z materiálu tvrdšího než hranolky, ale ani zdaleka ne tak tvrdého, jako kolíky. Tohle rozdělení však nelze brát jako podklad, pro určení důležitosti. V tomhle konkrétním případě neplatí, že by prkna byla důležitější než hranolky, ale ani zdaleka ne tak důležitá jako kolíky. Neplatí ani opak, ani žádná kombinace. Jednoduše řečeno: všechno je stejně důležité.