Hanovo čekání (2)

   Aby ušetřil čas, rozhodl se Han vzít náklad najednou. Začal tedy shromažďovat všechny věci, které bude potřebovat. Mezi hlavní a nezbytné věci, i když některé jsou z jiného úhlu pohledu zcela jistě zbytné, patří jednoduchá dřevěná stolička (o rozměrech 40 x 40 x 40  čísel), dvě prkna z tvrdého dřeva (dlouhá 120 čísel), osm speciálních zajišťovacích kolíků z blíže nespecifikovaného železného dřeva, rýč a dřevěné hrábě s železnou násadou.

   Mezi vedlejší a zbytné věci, i když některé jsou z jiného úhlu pohledu zcela jistě stále zbytné, patří šedá plátěná taška přes rameno, vystřelovací nůž, polní plastová láhev s pouzdrem (obsah blíže nespecifikovaný) plná vody, kovový stříbrný zapalovač, dřevěný skládací metr (nebo dvoumetr, jak chcete) a malá relaxační kniha.

   Oblečení si sebou vzal pouze to, co měl na sobě právě oblečené a to konkrétně světle hnědé vysoké kožené boty, bavlněné zelené lehce seprané kalhoty, zajištěné tmavě modrým páskem, což nebylo vůbec potřeba, a který současně bránil (což ale nebylo vůbec potřeba) tomu, aby se dalo určit, zda vršek jeho oblečení, stejné barvy jako spodek, je vrškem samostatným nebo vrškem kombinézy. Nakonec (nebo na krk, jak chcete) si oblékl černou lehce vybledlou kravatu. I když ne tak docela. Přestože si všichni mysleli, že nosí kravatu, šlo ve skutečnosti jen maketa. 

   Zbývalo zařídit poslední záležitosti jako vypnutí přívodu vody, elektřiny a plynu do domu, zavření všech oken a zapnutí přirozeného ventilačního systému. Pak už jen zamknul vchodové dveře, sešel k silnici, hodil klíč do spirály a konečně se uprostřed onoho kouzelného období mezi létem a zimou (ne zimou a létem, i kdybyste chtěli) vydal na cestu.