Hanovo čekání (4)

   Když Han dosáhl cíle, vytáhl nůž a začal systematicky přeřezávat všechny provazy, kterými si před odchodem k tělu přivázal většinu věcí. Kdybych to měl upřesnit, měl k tělu připevněné všechny věci, kromě nože, který na delším provázku táhl za sebou prachem cest a to z důvodů ryze bezpečnostních.

   Na mýtině, krásném prosluněném místě uprostřed Spáleného lesa složil na hromadu všechny věci, jen hrábě si ponechal v rukách. Pečlivě shrabal dostatek listí a dbal na to, aby současně s listím neshrábl ani jeden kus jehličí, což by se mohlo zdát v čistě dubovém lese naprosto zbytečné, ale nezapomínejte na…, chtěl jsem říct něco jiného, ale místo toho řeknu, abyste nezapomněli, že Han je prorok a nejspíš ví, co dělá, nebo to dělá pouze pro své potěšení, a co se mě týká, ať si tak klidně dělá.

  Mýtina byla zarostlá sluncem sežehlou asi třicet čísel vysokou trávou. Více méně uprostřed mýtiny, ale spíše více než méně, začal kopat díru. No nebyla to jen tak zhola náhodná díra, jak se může na první nebo druhý pohled zdát. Výkop byl hluboký sto dvacet čísel a vlastně bude jednoduší říct, že šlo o pravidelný kvádr o straně se sto dvaceti čísly.

   Snad by výkopové práce ani netrvaly tak dlouho, ale muž všechnu vykopanou hlínu odnášel pryč z mýtiny až ke tři sta šedesát kroků vzdálené skále, kde se navíc snažil uložit ji tak pečlivě, aby nešlo poznat, že tam cokoliv přibilo. Než něco namítnete, vzpomeňte, že měl sebou na tu práci pouze rýč.

   Na dno výkopu (nebo díry, jak chcete) poté byla umístěna stolička a přes průchozí otvory v prknech, tedy dvou, co byly přibyty k nohám, byly do země zatlučeny kolíky, čímž bylo zabráněno jejímu samovolnému pohybu.

   Nyní Han do výkopu nanosil všechny věci, co si sebou vzal a zbytek volného prostoru zaplnil listím tak, aby sahalo až po okraj.

   Tak byly dokončeny všechny přípravné práce. Han se prohrabal listím až ke stoličce, na kterou s pocitem dobře (nebo výborně, jak chcete) odvedené práce usedl a konečně započalo jeho čekání.