Hovor
Podívá se z okna a slunce mu ozáří tvář. Ještě před chvílí s někým telefonoval. Stojí u okna a nemůže si vzpomenout, s kým to právě mluvil. Ale co, řekne si a jde se ohřát ke krbu. Mobil začne znovu vyzvánět. Vánoce jsou prý svátky klidu a míru, ušklíbne se muž. Vstane a jde pro mobil, který nechal na parapetu.
I. Halo, kdo je tam?
II. Volám Ester.
I. No jasně, ale kdo volá?
II. Já jsem nějaký Petr Malý.
I. Dlouhán?
II. Dejme tomu.
I. Zeptám se tedy znova, kdo volá?
II. Petr Malý.
I. Já jsem Petr Malý!
II. Cože?
I. Cože?
II. A kdo jsem tedy já?
I. No právě na to se ptám.
II. Možná je to jen shoda jmen.
I. Dejme tomu.
II. Takže?
I. Takže co?
II. Co jako?
I. A odkud voláš ?
II. Šatrapy – Stromová 13 – U Dvou kamarádů – pokoj číslo 2.
I. Šatrapy?
II. Přesně. O co jde?
I. Motel?
II. Přesně.
I. Pokoj 2?
II. Přesně.
I. A stojíš přede dveřmi a čekáš, až ti přijdu otevřít?
II. Ne stojím u okna a dívám se, jak padá sníh.
I. To je docela zajímavé.
II. Ani ne. V prosinci se to občas stane, že padá sníh.
I. To nemyslím.
II. A co myslíš?
I. Já stojím úplně na tom samém místě, jako ty.
II. Tak to asi těžko.
I. Možná mám halucinace o tom, že volám sám sobě.
II. Tak to asi těžko.
I. Možná jsem právě dostal smrtelný záchvat a ještě jsem si neuvědomil, že už mě čeká jen okusování kytek zespodu.
II. Hele okusuj si, co chceš, měj si halucinace, jaký chceš a klidně si pořiď i infarkt, je mi to celkem jedno, já volám Ester.
I. Ester zrovna nemá čas.
II. A to jako proč?
I. A navíc, jak bych ji mohl zavolat, jestli jsem mrtvý?
II. Hele možná si myslíš, že jsi král vtipálků, ale já s ní nutně potřebuji mluvit.
I. Co je tak nutného?
II. Chci se s ní rozloučit.
I. Odjíždíš snad do války?
II. Ano.
I. A sakra.
II. O co jde?
I. Ten dopis.
II. Dopis?
I. Dnes ráno mi přišel dopis s rudým pruhem.
II. Povolávací rozkaz?
I. Vlastně jsem ho ještě neotevřel?
II. Asi jsem tě připravil o milé překvapení.
I. To snad není možné!
II. Snad nechceš neuposlechnout rozkaz?
I. O to nejde.
II. A o co tedy?
I. Ester to má za měsíc.
II. To?
I. Ten termín.
II. Ona je těhotná?
I. Ne, má jít na operaci.
II. No snad to nějak zvládne.
I. Jenže já jsem jediný vhodný dárce.
II. To snad není možné!
I. Právě, že je. Nikoho dalšího nenašli.
II. To nemyslím.
I. A co tedy?
II. Ten dopis.
I. Jaký dopis?
II. Dnes ráno my přišel dopis s modrým křížem.
I. A co tam bylo?
II. Vlastně jsem ho ani nečetl. Nesnáším doktory, tak jsem ho hodil do krbu.
I. To snad není možné!
II. Asi jsem ho neměl vyhazovat, ale vážně je nesnáším.
I. Ráno jsem přihazoval do krbu a byl tam.
II. Kdo?
I. Ten dopis s modrým křížem.
II. Ale kdo ho tam hodil, když ne ty?
I. Já myslel, že to byla Ester.
II. A vůbec ses jí na to nezeptal?
I. Nějak mi to muselo vypadnout.
II. Snad shořet, ne?
I. Ne. Myslím, jako že jsem to zapomněl.
II. Ano?
I. Vlastně ne, chtěl jsem se jí na to zeptat, ale nebyla doma. Nechala vzkaz, že jde ještě něco koupit.
II. A když se vrátila?
I. Bylo to asi před hodinou a ona se vrátí až někdy odpoledne.
II. Je jedenáct večer!
I. Cože?
Muž se podívá z okna. Do černé noci padá sníh. Podívá se na mobil a zjišťuje, že je přesně 23:02. Nedbá hovoru a rozběhne se napříč bytem a hledá Ester. Projde celý byt, ale je v něm sám. Sklesle se vrací k oknu a najednou mu do sebe všechno zapadne.
I. Co ode mě chcete?
II. Už jsem to říkal. Chci mluvit s Ester.
I. Dám cokoliv, jen řekněte částku.
II. Nechci žádnou částku, chci mluvit s Ester.
I. Prosím, neubližujte jí.
II. Hele zbývá mi pár hodin do odletu a nemám čas se tu s někým vybavovat!
I. Ale?
II. A jak to vypadá, tak na tomhle čísle si s Ester nepromluvím.
Muž ukončí hovor a podívá se z okna. Slunce mu ozáří tvář. Ještě před chvílí s někým telefonoval. Stojí u okna a nemůže si vzpomenout, s kým to právě mluvil. Ale co, řekne si a jde se ohřát ke krbu. Mobil začne znovu vyzvánět. Vánoce jsou prý svátky klidu a míru, ušklíbne se muž. Vstane a jde pro mobil, který nechal na parapetu.
II. Halo, kdo je tam?
I. Volám Ester.
II. No jasně, ale kdo volá?
Přečteno 168x
Tipy 1
Poslední tipující: Sonador
Komentáře (1)
Komentujících (1)