Zas bude líp....

Sedíte v parku na lavičce, ty ji objímáš a ona ti tiše pláče na rameni. Sem tam si nahlas vzlykne, tak ráda by jsi ji pomohla od bolesti, ale víš že nemůžeš. Každej si to musí vytrpět sám. Jediný co můžeš je otřít jí oči, jindy plný štěstí, a naděje, která si dneska zřejmě vzala dovolenou.
Snažíš se ji uklidnit konejšívýma slovama, co stejně nepomůžou a ani tu bolest nezmírněj, nemůžeš ji říct: ,, To bude dobrý!“ protože víš že nebude, přijde jinej blbec co ji její nakřáplý srdíčko dorazí. A pak to bude horší. Pevně ji k sobě tiskneš, aby věděla že na tom spropadenym světě ji má někdo pořád rád.Vyprávíš ji příhody a zážitky, který jste spolu zažili a doufáš že ji rozesměješ. Vobčas se ti to povede. Ale stejně vidíš v její tváři, že ji ta zrada bolí. A pak tě něco napadne, začneš jí z ničeho nic vyprávět jak ste tady to místo objevili.
Vyprávíš jak to tady všecko začalo. Jak vám tu bylo fain. Jak ste sem spolu chodívali když vám bylo nejhůř, jak ste se tady scházeli s partou kámošů. Jak ste si tu poprvé zapálili cigáro a pozdějc dali i první brko. Do hlíny kreslili klackem panáka na skákání. Kopali si míčem. Smáli se blbostem. Slibovali si hory doly, kde sou ty sliby, kde je to všechno?
Všechno vzal čas, už nejste ty puberťačky, dávno nekouříte, protože to už není IN, neskáčete panáka, protože to ,,dospělý,, nedělaj, nekopete do míče, nesmějete se blbostem, aby to nebylo trapný, nescházíte se tu s kámošema, protože vyrostli a šli vstříc životem, i ta dětská naivita se vytratila, zbyli tu po vás jen vzpomínky a vyrytý iniciály na lavičce, nikotinem zničený plíce.
Tak rády by ste byli zase ty malý copatý holky bez starostí, s růžovýma brejlema na očích nebo ty frajerky co maj cígo v puse a myslej si že sou IN, maj hlavu plnou snů, obličej plnej kovu a přejou si, aby jim bylo osmnáct.
Teď vám je... tak proč se neradujete? Proč ona pláče? Protože zjistila, že život není peříčko. Vezmeš ji za ruku a řekneš jen:,,Pojď.“ Jako ovce vstane a jde za tebou, ze země zvedneš klacek a do hlíny s ním nakreslíš panáka. A do ruky ji vrazíš cigaretu a zapalovač, se slovy:,,Na, ať je to jako tenkrát.“ Co na tom, že už vám není patnáct. Co na tom, že máte o pár vrásek navíc. Vždyť brečet můžete dycky...