Silvestr

Ležet a přemýšlet o psaní. To je práce snů. Nic nedělat, nohy nahoře, pivko v ruce. Bokem zásobu trávy. Celé dny jen ležet a přemýšlet. Myslet na věci, co se stali či stanou, vymýšlet příběhy, které se nikdy nestali. Vyprávět ostatním, co si sami představit nedokážou. Zvát je do své mysli a dělit se s nimi o svoji fantazii.

Ležel a přemýšlel o psaní. Otevřený poznámkový blok v rukách. Nevěděl o čem psát. Chinaski ho jako vždy ponoukal k tomu, aby něco napsal. “Dáme jednu hru, a pokud tě porazím, budeme do jejího příchodu psát.” Jako vždy se na to Léťo necítil. Lehce se pousmál, ve hře si vždy věřil, ačkoliv v tu chvíli, kdy Chinaski tuto větu vyslovil, prohrával 4:1 na karty. “Proč ne.” Odvětil a začal míchat k další rozehrávce.

Vyprávět, kdo vyhrál je zbytečné. Čtete tyto řádky. Nevím jak to dělá, ale vždy když chce, dokáže nějak vesmír donutit, aby se stalo to, co on chce. Je skutečně dobré, mít ho někde nablízku. Hned máte plno námětu, o čem psát.

Nerad slavil Silvestra. Udržoval takzvaný kulturní institut nepřání si k novému roku. Neměl rád, pokud ho někdo nutil k tomu, aby se bavil. Vždy, když se měl někde bavit, nebyl to úplně nejlepší večírek. Neměl tedy k tomuto Silvestru žádná očekávání ani plány.
Chinaski mu nejdříve nabízel, zda nechce přijet za ním do jeho útočiště na Dálném východě. To s díky odmítl. Přece se kvůli neslavení Silvestra nebude trmácet přes půlku známe civilizace.
Ale Chinaski byl naladěný, zvlášť po minulých událostech, které provázely jejich setkání, na pořádnou akci se svým kumpánem. Proto mu nakonec sám nabídl, že za ním přijede domů. Léťo souhlasil, nakoupil pár pivek pro začátek a čekal na jeho příjezd.

Po nutných uvítacích rituálech, které zahrnovaly otevření si pivka, ubalení jointa a zahrání si partičky karet, přišla řeč na to, co že tedy udělají s načatým večerem. Oba neradi slavili Silvestra, to je spojovalo, ale Chinaski toužil po ženské společnosti. Nakonec moderní technologie pomohly k nalezení vhodné osoby, dokonce třech, které se chtěli s těmi dvěma potkat.

Po náročné poradě, do které vhodné provozovny tři zmíněné osoby ženského pohlaví vzít, byla vybrána vybraná restaurace v centru, se kterou oba měli jen nejlepší zkušenosti. Stejně jako v mnoha jiných případech, tento nápad se zrodil v Léťově hlavě. On byl z jejich dvojce ten, který měl na starosti logistickou stránku věcí. Chinaski byl přes prózu. Návnada na kterou společně lovili v zdejších vodách.

Přes to, že si řekli, jakým způsobem se budou se slečnami bavit, Léťo byl zase jako utržený ze řetězu. Chinaski vše pozoroval a vstřebával pocity, jaké k němu konverzace třech slečen a Léťy přinášela. A ačkoliv se zprvu zdálo, že to nebude jeden z těch večerů, který skončí něčím velkým, nemohl se Chinaski se svými prvotními pocity více mýlit.

Slečny připadaly oběma více než sympatické. Byly inteligentní, krásné, mladé a svěží. Krásné voněly a konverzace s nimi byla naplňující. S přibývajícím alkoholem a trávou v tělech zúčastněných povalovaly zábrany a témata a vtípky se pomaličku a jistě sunuly do sféry před desátou hodinou nepublikovatelné.

Před půlnocí zakotvili všichni u Léťy doma. Společně “neoslavili” Silvestra a slečny začaly pomalu přemýšlet, zda nepůjdou domů. V tu chvíli se vše událo natolik přirozeně, až se tomu nedá věřit. Pár slov, polibků, provokací a nenápadných gest a už zavírá Léťo se slovy: “Věděli jste, že se toto dá zavřít?” dveře od své postele a odděluje prostor bytu na dvě uzavřené oblasti. V jedné Léťo s jednou slečnou a v druhé Chinaski se svými dvěmi favoritkami. Začátek roku, o kterém si nezdáli ani v nejdivočejších snech. Začátek roku jak se patří pro dva spisovatele, kteří neslaví Silvestra.

Gentleman nemluví o svých úspěších.
Jen k tomu dodám, že ho vyhrál. Ten zlatý pás pro toho, kdo si zajezdil na tříkolce.
A já mu ho přeju. Je to přeci jen nejlepší kamarád a moje velká inspirace, která mi pomáhá víc, než si možná já ješita chci vůbec připustit.

Ležím a přemýšlím.
O psaní, o životě, o přátelství.
O tom, kdo jsou pro nás ostatní a co pro ně můžeme být my.
O navazování vztahů, hledání příběhů a jejich prožívání.
O smyslu toho všeho, co dělám.
Ležím a přemýšlím.
O přátelství, o životě, o psaní.
O tom, jak je krásné být spisovatelem.
Píšu.
Žiju.
Jsem.
Léťo.