Černá není vždy černou

Moře je klidné, poslední kousky slunce zapadají za obzor a noční král se postupně vynořuje.

"Dobrý večer, nebo jak tě tak vidím, spíše dobrou noc, unavenče," s posměškem prohlásil Měsíc. 

"Buď zdráv, příteli. Velice jsem se těšil na chvíli, kdy tě budu moct zase spatřit. Už tolikrát jsem tě viděl a přitom je má radost stále stejně velká a upřímná."

Měsíc sice svůj výraz nezměnil, ale nemohl uvěřit tomu, co mu právě Slunce řeklo.

"Pokaždé mě rád vidíš," řekl Měsíc nasupeně a pokračoval, "jsme přeci největší sokové světa. Řekni mi jediný důvod, proč mě vidíš rád. Abych byl upřímný, já se vždy nemohu dočkat, až zmizíš a noční oblohu necháš jen mně. Krom toho bych řekl, že nejsem jediný, kdo tě nemá rád. Na lidi pálíš, svítíš někdy tak jasně, že z toho jednoho bolí oči, zaléváš Zemi takovým teplem, že z toho nejeden zkolaboval a stále si udržuješ svůj nechutný optimismus. Hnusíš se mi."

Zatímco Měsíc pronášel ostrá slova, Slunce se zpoza obzoru klidně dívalo a poslouchalo velmi pečlivě. Když se zdálo, že měsíc řekl vše, co chtěl, spustilo: "Překvapuje mě, že mě vidíš jako svého nepřítele. Nikdy jsem ti nic špatného neudělalo. A o lidech ani nemluvě. Téměř každý živý tvor potřebuje mé světlo a teplo a je mi největší ctí a potěšením, že je mohu poskytnout právě já. Lidí, kteří to snášejí špatně, je mi upřímně a hluboce líto, ale bohužel za to nemohu. Bylo jsem pro to stvořeno. A ty jsi jediný strážce téhle malé planetky, když se musím odebrat ke spánku, takže nemůžeš být ničím jiným než mým přítelem." 

Občas si každý z nás vytvoří nějakého nepřítele i z člověka, který o nás třeba ani neví, nebo jsou jeho myšlenky a činy velmi daleko od těch, které by měl nepřítel. Všechno to může způsobit například náš strach, malá sebedůvěra... každý si tam jistě něco dosadí. Nikdy bychom však neměli zapomínat na rozvážnost a opatrnost při vytváření mnohdy mylných závěrů o kom- nebo čemkoliv.

Sílu a radost v dalším krásném dni přeje 

Leonard Gerber