Příběhy z Klimanice - 3.část: Nehoda

Máme tu nový den, krásné slunečné ráno, lehce po sedmé hodině. Jarka s Petrem spolu strávili krásnou noc. Oznámila Petrovi, že spolu čekají miminko, což přijal překvapivě dobře, než sama čekala. Nebylo to sice plánované, ale kolikrát právě takové situace dopadnou nejlépe.
V tento krásný den, připomeňme, že máme sobotu, se právě společně probouzí u Petra doma.
Jarka: "Dobré ráno, lásko moje, jak ses na dnešek vyspal?"
Petr: "Krásně jsem se vyspal, taky ti přeji dobré ráno."
Jarka: "Nedáme si spolu nějakou dobrou snídani? Mirka je dnes v práci na snídaních, myslím, že by pro nás našla něco dobrého na zub."
Petr: "To zní lákavě, dám se trochu do kupy a můžeme vyrazit."
Zatímco se pomalu ale jistě dostávali z pelíšku lásky, už u dveří bytu stojí J.T. a zvoní jako o život. Připomeňme si situaci, která se stala předchozí den. Petr s Jarkou pomalu popocházeli od hotelu, když v jednu chvilku, se z obecního rozhlasu ozval požární poplach.
Petr: "Sakra, kdo to zvoní jak na lesy takhle brzo ráno."
Došel ke dvěřím, otevřel a uviděl pěkně nažhaveného kamaráda z kapely.
J.T.: Do prdele, Petře, to neumíš zvědat telefon?"
Petr se podíval na mobil, kde měl od něj něco kolem deseti nepřijatých hovorů, plus dvě zprávy, které si ani nepřečetl.
Petr: "Co řveš, co se děje?"
J.T.: "Simon si včera trochu přihnul, ve zkušebně hořelo. Respektive hořelo před zkušebnou, vnitřek by snad měl být v pohodě, moc toho zatím nevím, ale pojď rychle se mnou, musíme se tam jít podívat."
Situace se má tak, že zkušebnu mají borci v pronájmu. J.T. je ale jedinný, kdo je napsaný ve smlouvě. Proto se on právě jako první dozvěděl, co se stalo. Nicméně nebyl v místě, dorazil až ráno a to hned za Petrem, aby tam šli společně.
Petr: "Děláš si prdel? Co ten kokot zase provedl?"
J.T: "Vožral se jak hovado, skončil v nemocnici, ale prý se jen nadýchal kouře. Co jsem v rychlosti slyšel, tak seděl nejspíš před zkušebnou, zůstali tam po něm nějaké prázdné lahve."
Jarka: "Co se to děje, kluci?"
Přišla do dvěří bytu Jarka, lehce vystrašená a chtěla také vědět, co se to vlastně děje.
Petr: "Zlato, ty tu zůstaň, já teď musím rychle jít do zkušebny, potom ti všechno zavolám."
Nic moc Jarka nestihla pochytit a najednou zůstala ve dveřích bytu úplně sama. Ne ale na dlouho. Za pár vteřin se Petr vrátil, protože mu nedošlo, že vyběhl z bytu pouze v trenkách se spousty barevnými spermiemi, honící džbány s pivem. Těžko vysvětlit tento motiv, ale v dnešní době...Už je možné všechno.
Petr se tedy rychle oblékl a společně s J.T. vyrazili směrem ke zkušebně.
U zkušebny už bylo pouze jedno policejní auto s hlavním vyšetřovatelem, hasičům se podařilo všechno uhasit, proto už byl téměř klid. Nicméně kolem zkušebny byl slušný nepořádek.
Vyšetřovatel: "Hoší, víte, že Simon je pro nás už trochu známá firma, bylo mu naměřeno 2,1 promile a ještě čekáme na výsledky krve. Tohle je průser, tohle se bude řešit delší dobu a obávám se, že Simona jen tak tady neuvidíte."
Petr: "Tak počkat, šéfe, to ho chcete rovnou zabásnout?"
J.T.: "Mě to taky přijde trochu moc."
Vyšetřovatel: "Hernajz, vy patlalové, nechcete mi tady říkat, že o Simonovi vůbec nic nevíte, že? Kolik problémů už měl, ať už to je alkohol, drogy nebo něco jiného. Však já sám ho znám. Myslel jsem, že už je v klidu, ale očividně..."
J.T. s Petrem na sebe hodili rychlý pohled, který vlastně řekl všechno. Tady to Simon doslova posral. To je ale pouze jedna věc. Důležité je, dát vše dohromady a hlavně, aby Simon byl brzy v pořádku.
S vyšetřovatelem prohodili ještě pár slov, ale opravdu jen pár, během chviličky zůstali na místě sami. Zkušebna z venku lehce ohořelá, na dvorku před to bylo horší, posezení bylo pryč. Pár keříků, co tam dělal malou romantiku, to odneslo taky. Za dalších pár minut se na místě objevila Petrova drahá polovička.
Jarka: "No páni, tady to vypadá, co se to tu stalo?"
Petr: "Včera po zkoušce tu Simon zůstal, jako už několikrát. Teď mu to ale úplně nevyšlo podle představ. Vypadá to, že si tu trochu popil a od cigára to tu zapálil."
Jarka: "Nekecej... To je vůl. Že on si s tím nedá pokoj."
J.T.: "Hele děcka, sice to posral, o tom žádná, ale měli bychom se za ním pak zastavit, trochu ho podržet. Sice už v životě udělal pár chyb, ale hodně toho pro nás zase udělal."
Petr: "No Honzíku promiň, ale podpálení zkušebny je už trochu moc, nemyslíš?"
J.T.: "Podpálil ti zkušebnu? Já teda za sebe vidím jen ohořelé zdi a vevnitř už jsme se byli podívat a vše přežilo. Takže bych to tolik nedramatizoval."
Jarka: "Hlavně je snad důležité, že se někomu nic nestalo. Trochu to tady poklidíme a jak bude chvilka, tak ho navštívíme."
Poté, co Jarka svým něžným hláskem trochu uklidnila situaci, šli se všichni společně projít dovnítř, do zkušebny. O prostory strach tolik nebyl, nicméně, všichni tam měli své nástroje. Nechávají je tam pravidelně, to se dost možná změní.
Petr se bál o svou basu a J.T. o své bubny. Naštěstí pro ně, všechno dopadlo dobře, v tomto případě.

Nechme teď situaci u zkušebny být a pojďme se podívat do hotelu, kde se právě Mirka chystá otvírat restauraci. Jenže už pár minut tam Mirka není sama. Na baru posedává její "přítel" Lukáš. Proč v uvozovkách? Je totiž synem šéfa jedné velké společnosti, která provozuje autodopravu elektroniky po několika zemích, do Klimanice jezdí jeho rodina na krátké dovolené, mají tam na krají obce chatu. Lukáš jezdí hlavně za Mirkou, mají spolu takový nezávazný vztah, vždy když se v Klimanici potkají, užívají si tak trochu po svém.
Lukáš: "Tak si představ, že otec se dostal do malé finanční krize. Je dost možné, že bude muset prodat chatu."
Mirka: "Ale ne, copak se stalo?"
Lukáš: "Přesně nevím, nechce se mi moc svěřovat, ale vůbec bych se nedivil, kdyby v tom byla nějaká levota. Slyšel jsem něco málo o jeho kšeftech mimo firmu, není to zrovna legální."
Mirka: "Aby tě sám nezatáhl do nějakého maléru."
Lukáš: "Toho se bát nemusíš, ale bez chaty už sem naše rodina nebude jezdit, od domova je to daleko, je dost možné, že se nebudeme už vídat."
Mirka zůstala lehce zaražená, nicméně už byl čas otevřít restauraci. Poprosila tedy Lukáše, zda by si o tom mohli promluvit později.