Neskromnost roku 2022

Hodnocení roku 2022
Neskromnost vede mě
Říci si něco o počtu jeho dnů
Prožitých prací, zábavou, tvořením, láskou, smutkem, nemocí, bolestí.
Skromně řeknu, že na osmdesát povídek, básniček, úvah na literární server jsem přidal.
Jednu obytnou podkrovní mistnost vytvořil.
Další půdu přetvořil.
Jeden celý střešní krov na stodole zvednul a spravil.
Taky letní kuchyň do pergoly vytvořil.
Jednu střechu s kůlnou zbořil a novou postavil.
Dvě pískoviště, dětský domeček.
Truhlářské dílně jsem přidal kovářskou.
Zapojil jsem bojler na kotel a upravil napojení odpadů a vody.
Dobetonoval podlahu.
Vyrobil schody, postele, okna.
Nařezal dřevo na topení.
Opravil dětem kola, servisoval auta, sekačky, nářadí.
V boudě vesnické zabudoval patero dveří, tuto dřevem obložil, elektriku zapojil, stoly vyrobil.
I kuchyň a vodu tam.
Taky jsem s přáteli na týden na motorky vyrazil.
Na pár koncertech byl.
V divadle, Zoo, muzeu, Blaníku, rozhlednách.
Mnohokrát na vodě Sázavě i řece Divoké Orlici.
Navštívil jsem Prahu a projel obě nábřeží i náplavky.
Tělo mé mě často a hodně bolí.
Nutí mě odpočívat.
V ten čas přemítám a spím a taky něco vymyslím.
Chodím do hospod za zábavou, gurmánstvím, pitím.
Taky kreslím, maluji, lakuji a stříkám.
Přestavěl jsem tři vleky.
Svařil a postavil dvoukolo.
Prý jsem hodně nervózní.
Cholerik.
Bez znalostí a zájmů.
Říkaly mi ve škole.
Že já se toho nedržel.
Když každý den je protkán vzdorem.
Umět a řešit.
Nebo mám jen čumět a skučet?
To by se vám soudružkám učitelkám Krocová, Neumannová líbilo?!
Bylo nebylo.
A snad i bude v Novém roce dosti příležitostí smysl dnům dát.
A né si jen brát, jak je v dnešní době běžné.
A moje přání je víc vědět, víc chápat, víc tvořit, víc se bavit a snad i starostí se zbavit.
A to je má skromnost v malosti pohledu.
Na jeden rok a pár střípků z něj.
Tak si předsevzetí pro rok 2023 dám, že budu do diáře úkony všechny psát. Abych jako letos na většinu nezapomněl.
Ruce hlavou vedené.
K tvorbě i zabíjení mohou být.
Pohlazení.
Med.
Nic.
U zpovědi ticho trapnosti.
Bez hříchů, opakuje si.
Ne, to jistě pane ne.
Tak proč?
Ty tu.
Pro naději smyslu mojí práce.
I tak děkuji.