Soulož S Ďáblem

Kapitola První


Často mívám pocit, že mě má on ve své moci, ale naplno neprošel do Nirvány mysli. Kdo je on „DÉMON!" Občas skrz mě promlouvá a přebírá kontrolu nad mým chováním. V tomto afektu dělám věci, které nebyli v souladu s mým rozhodováním. Nejčastěji zabíjím lidi a když se zase vzpamatuju, musím někde schovat těla mrtvých lidí.

Jmenuju se Albert Hersch a žiju v chatě u lesa, abych tu mohl jednoduše schovávat své oběti, a abych nezabíjet tolik, protože tu není tolik lidí jako v městech.

Mluví ke mně znova „VEM SI IGELIT A PROVAZ!" a já prostě musím jít.

Mohl bych se asi zabít, ale smrt mě děsí víc než tyhle stavy.


Kapitola Druhá


Šel jsem se takhle jednou kolem jednoho domku, kde bydlela jedna mladá paní a tam se on zase projevil „MÁME DOMA PŘIPRAVENOU DÍRU!"

Vždycky v kapse nosím jeden srp jen tak pro jistotu, vytáhl jsem ho a vylezl jsem na strom a za , abych se na ni přez okno mohl dívat. Zavolal jsem jí přez číslo, které jsem našel v telefonu jejího strýce, kterého jsem zabil před třemi měsíci a chtěl jsem jí říct je jí jdu zabít.

Přišla k telefonu, zveldla ho a začala do něj mluvit „haló."

Já v tuhle chvíli pocítil, že už nedělám věci, které nejsou v souladu s mým rozhodováním. A mně došlo, že to udělal naschvál, aby mohl sledovat moji reakci a mé konečné rozhodnutí co teď udělám a jestli dokončím jeho vraždu. Tímhle rozhodnutím bych ovšem prohrál.
Nemohl jsem jí zabít, to bych z vlastní vůle nedokázal, nemohl jsem to opustit, to by si mě určitě všimla a musel bych jí zabít, aby mě nemohla žalovat.

Takhle jsem tam teda nehnutě čekal asi čtyři minuty a pak zase promluvil „ASI NEPŮJDE SVINĚ BEZ BOJE!"

Prohodil jsem srp oknem a skočil dovnitř. Sebral jsem zase ten srp a přeříznul jí obličej a bodnul do boku. Sledoval jsem chvíli jak leží na zemi v agonii v louži krve a drží se za bok a obličej.

Tak jsem odešel a nechal jsem jí tam, s tím že možná umře.

Když jsem došel domů, tak mě démon přeztal ovadat a já věděl, že jí budu muset zabít, aby nebyl žádný svědek. Tímto rozhodnutím jsem potvdil, že jsem prohrál a byl jsem dohnán k samovolné vraždě.


Kapitola Třetí


Došel jsem k domku, kde ta oběť bydlela. Zazvonil na zvonek a vytáhl jsem opět svůj srp a při první příležitosti jí zabiju. Dveře se rychle otevřeli a žena za nimi na mě ukázala zbraní a vystřelila "zvuky výstřelu."

KONEČNĚ VOLNO ZLOVOLNÁ DUŠE BLOUMÁ, CHCI ZKOUMAT UTRPENÍ LIDSKOU RASU ČEKÁ SOUMRAK!

BEZ OMEZENÍ CIZÍHO TĚLA JSEM VLETĚL DO LESA A NÁHODNÝM KOLEMJDOUCÍM PŘIVODIL SEPSE. PAK JSEM VLETĚL DO NÁHODNÉHO DOMKU, KDE JSEM VLEZL DO TĚLA MLADÉHO KLUKA A UVAŘIL JSEM MU KREV V OBLIČEJI, AŽ Z TOHO UMŘEL A MÁ PŘÍTOMNOST Z TOHO OTÁČÍ NEBO LÁME KRUCIFIXY NA ZDECH!

NIKDO NEVIDRŽEL MÍT MĚ V TĚLE TAK DLOUHO JAKO ALBERT, ALE BYL TO IDIOT. AZAZEL ŽIVOT VZAL MU, MĚL Z DÉMONA TRAUMA, KDYŽ PŘEČETL PROKLETÝ TALMUD!

BŮH JE MNĚ PODŘADNÁ BYTOST, KTERÁ NEDOKÁŽE ZACHRÁNIT TY MLADÝ A ZDRAVÍ CO SE MODLÍ A TY CO JÁ DOSTANU DO SMRTELNÝCH LŮŽEK!


Kapitola Čtvrtá


BEZ CIZÍHO TĚLA NEJSEM SICE NIČÍM OMEZOVÁN, ALE MŮJ ŽIVOT MÁ OMEZENOU DÉLKU A NA JEHO PRODLOUŽENÍ MUSÍM VLÉZT DO TĚLA NENAROZENÉHO DÍTĚTE, KTERÉ BUDU OVLÁDAT, JAKO ALBERTOVO DO KONCE JEHO ŽIVOTA! A ZBYTEK ŽIVOTA, KTERÝ MĚL ŽÍT DÁL, KDYBYCH HO NEDONUTIL K SAMOVOLNÉ VRAŽDĚ NEBO SEBEVRAŽDĚ! TENTO ZBYTEK ŽIVOTA JÁ MŮŽU ŽÍT MIMO TĚLO ČLOVĚKA, ALE MUSÍM POSEDNOUT NĚJAKÉ DÍTĚ, ABYCH MOHL ŽÍT DÁL A TOHLE JE KOLOBĚH MÉHO ŽIVOTA A SMYSL MÉ EXISTENCE!

LETĚL JSEM DO DOMKU, PŘED KTERÝM ALBERT UMŘEL A VLETĚL DO LOŽNICE, KDE LEŽELA NA POSTELI TA ŽENA, KTERÁ ZABILA ALBERTA A DOSTALA MĚ Z JEHO TĚLA!

POSEDL JSEM JEJÍ MYSL, ABYCH JÍ JEŠTĚ PŘED SMRTÍ MOHL OVLÁDAT!

DONUTIL JSEM JÍ ROZŘEZAT SI TĚLO, ABY Z NÍ VYTEKLY TĚLNÍ TEKUTINY V LOUŽI KRVE NAKRESLIT DÉMONÍ PENTAGRAM ŽLUČÍ, NA KTERÉM BYLO, ŽE PROVEDE SOULOŽ S ĎÁBLEM A OTĚHOTNÍ VŮLÍ PADLÉHO ANDĚLA! Z JEJÍ MYSLI JSEM SESTOUPIL HLOUBĚJI DO TĚLA A TAM JSEM POSEDL VYVÍJEJÍCÍ SE DÍTĚ, KTERÉ PO SVÉM NAROZENÍ ZABIJE MATKU A SPOUSTU DALŠÍCH LIDÍ, KTERÉ URČÍM!