Ministerstvo záhad - 4

4.
    Léčebna byla na kopci. Velká bílá budova, poněkud zašlá, byla obklopena trávníkem řídce posetým keři. Celý areál byl obehnán vysokým plotem. Nezdálo se, že by bylo snadné odsud uniknout. Uvítala je zástupkyně ředitele. Drobná, poněkud nervózní paní jim tichým hlasem vyprávěla, co se stalo. Bylo to vlastně jednoduché. A všude stejné, pomyslela si Lada. Byla to již třetí léčebna, kde byli. Pacienti jsou naposledy spatřeni v areálu léčebny, pak zmizí a za dva dny jsou zpět. Jak si mezitím ověřila, se ztraceným dobytkem to bylo úplně stejné. Pacienti pak tvrdí do jednoho, že nikam neodešli. Nic si nepamatují. Tahle záhada u dobytka odpadá, řekla si s úšklebkem. Personál si také nic nepamatuje. Dobytek mizí ze zamčených kravínů a za dva dny se nějak záhadně dostane zpět. „Nevím, jak vám mohu pomoci“, říká nešťastně drobná paní, když odcházeli.
     „Co budeme dělat?“, povzdychla si Lada, když se blížili k autu. „Všude je to stejné. Žádná stopa,“ dodala. „Tebe něco napadlo?“, řekla zvědavě, když si všimla Martinova výrazu. „Mám divný pocit. Všimla sis, jak se ti pacienti dívali? Jaký měli výraz v obličeji?“, odpověděl. „No, vypadali trochu mimo, ale vždyť jsou to blázni“, povzdychla si. „To ano, ale ti ostatní, co tam chodili kolem, ti se tvářili normálně.“, řekl na to. „Hypnóza?“, napadlo Ladu. Přikývl. „Možné to klidně je, v dnešní době, ale jaký by to mělo smysl? Zhypnotizovat zrovna blázny. A pak je vrátit do blázince. Jen se mi nezdá, že by někdo hypnotizoval krávy. Třeba s tím ty krávy přeci jen nesouvisí. Možná bychom se mohli obrátit na Ministerstvo nitra, tam jsou specialisté na věci duše“, řekl zamyšleně. „Že mě to nenapadlo“, zvolala Lada.

    Ministerstvo nitra zareagovalo na žádost o součinnost rychle. Lada s Martinem tomu ani nemohli uvěřit, že jim do týdne přišla pozvánka na projednání věci. Ministerstvo nitra bylo nedaleko od Ministerstva ztrát a nálezů. „Zajímavé, že nechtějí žádná podklady?“, divila se Lada, když kráčeli po chodníku. Pokrčil rameny. „Necháme se překvapit“, řekl pak. Za chvíli byli na místě. Ve vrátnici předložili pozvánku. „Posaďte se, přijdou si pro vás“, usmála se na ně vrátná. Za chvíli se před nimi zjevila plavovlasá žena se zářivým úsměvem. Šli za ní do výtahu, a pak po dlouhé chodbě. Zastavil se u dveří s nápisem „Zvláštní oddělení“. „Vaše podezření, že se jedná o hypnózu, je správné.“, řekla blondýna poté, co se usadili. „Sledujeme to“, dodala na vysvětlenou. Ale nevysvětila tím nic. Byla si toho vědoma, a tak pokračovala: „Monitorujeme činnost Globálního systému už delší dobu.“
    „Prosím?“, vyhrkla Lada. Martin jen zaraženě mlčel. „Všimli jste si zajisté, že je celý svět ovládán technologiemi. Znáte jistě Matrix, tak si umíte představit, jak to může fungovat“, pokračovala klidným hlasem. Lada a Martin mlčeli. Matrix? Žijeme v něčem takovém, to už dávno tuší, ale jedno malé ministerstvo to jen tak v klidu monitoruje? To bude nějaký vtip. „Není to vtip. Je to tak“, usmála se na ně. „Ale proč hypnotizuje dobytek a blázny? A jak to dělá? Blondýna přikývla. Má na to roboty?“ „Má na to androidy. A proč to dělá? Protože dělá chyby. Je slabší, než si myslíte. Začíná kolabovat.“ „Cože?“, teď se pro změnu ozval Martin. „Je nemocný. Má virus“, ušklíbla se. „Vy jste hackeři?“, podivil se Martin. Blondýna se širokým úsměvem zavrtěla hlavou. „Nezapomeňte, že je to Globální systém. Je všude po světě. My to nebyli. Neví se, kdo to byl. Možná, a zahraniční analýzy tomu napovídají, že to byl organizovaný útok. Hackeři jej zasáhli na citlivém místě, poškodili totiž jeho antivirový systém. A tak, když se snaží bránit dalším útokům, ničí se sám.“ Chvíli byl v místnosti ticho. „Co to ale znamená?“, zeptal se Martin pomalu. „To bude přece kolaps. Vždyť je všude, sama jste to řekla.“ Blondýna přikývla hlavou. „To říkáte jen tak?“, neudržela se Lada. „Nelze nic dělat“, povzdechla si blondýna a na chvíli jí zmizel úsměv z tváře. „Je stále ještě velmi silný. Nelze proti němu bojovat jeho prostředky. Výpočetní technika, internet a celý digitální svět je v jeho moci.“

    V místnosti bylo chvíli ticho. „ Máte nějaké otázky?“, zeptala se jich. „Jak ten, jak mu říkáte, Globální systém, vůbec vzniknul? A jak získal takovou moc?“, zeptala se Lada. „Ale před tím už přece varovali Isaac Asimov i Stepen Hawking“, vstoupil jí do řeči Martin. „Varovali, že technika, roboti, ovládnou svět.“ „Přesně se to už zjistit nedá, ale je to tak, že člověk sám odevzdal technice moc. Tím, že ji nechal rozhodovat.“, odpověděla blondýna. „Něco jako autopilot v letadle“, napadlo Ladu. „Ano, to je dobré srovnání. Dnes by nikoho ani nenapadlo nechat člověka pilotovat letadlo. A kdyby se o to chtěl někdo pokusit, Globální systém mu to nedovolí. Globální systém se ale také stará o bezpečnost letu, a tak rozhoduje, koho pustí na palubu a koho ne. Ale jeho nekontroluje nikdo. Je plně na něm, koho na palubu pustí a koho ne.“ „Jeho nekontroluje nikdo? Je to přeci v zásadě program. To nemá žádné programátory?“, divil se Martin. Blondýna zavrtěla hlavou. Nejpravděpodobnější je teorie, že se vyvinul ze zvláštního programu, který byl vytvořen kdysi dávno jakousi skupinkou v silikonovém údolí. Zvláštní na něm bylo, že byl naprogramován tak, aby sám sebe budoval, aby se rozvíjel, na základě požadavků. Zadavatelé požadavku si mnuli ruce, že ušetří peníze za programátory. Nenapadlo je, že dali golemovi šém a pustili jej do světa.“ „Ach ta lidská lenost. Říká se, že je motorem lidského pokroku, ale teď nás může přivést ke zkáze,“ povzdechla si Lada.
    „Nelze tedy nic dělat?“, řekl Martin a v tváři měl pochmurný výraz. „Nejspíš nevíte, že vznikl Úřad pro záchranu. Nikde to nebylo zveřejněno. Jednak by tu informaci Globální systém blokoval, a pak, nechceme šířit paniku. Ostatně oba pracujete v režimu Tajné a tato informace je tajná. Mám připravené listiny, kde budu potřebovat, abyste potvrdili, že jste s tímto faktem byli seznámeni. Ministerstvo pro záchranu člověka je napojeno na mezinárodní záchranný systém, který má předejít nejhoršímu. Ale i tak to nebude jednoduché.“, pokrčila rameny blondýna. „Kdy to hodláte lidem říct?“, odpověděla Lada. „Není nutné oznámit kolaps celého systému. Budeme postupně zveřejňovat, jak budou kolabovat jednotlivé prvky. Ostatně předpokládám se, že to bude trvat léta, jak bude chyb přibývat. A je to tak vlastně dobře. Člověk bude moci postupně převzít vládu nad světem.“, řekla blondýna smířlivým hlasem. „A není možné, že se Globální systém zotaví? A také, není už člověk příliš vázaný na počítače? Dokáže bez digitálního světa vůbec lidstvo přežít?“, zeptala se Lada. „Hodně otázek a odpověď žádná. Ale znal někdy někdo budoucnost? Ta přeci byla nejistá vždy. A bude to tak i nadále“, pokývala hlavou blondýna. „A teď mi prosím podepište, že jste byli seznámeni s tajnými informacemi“, řekla na závěr.
Lada s Martinem se chtěli rozloučit, ale blondýnka je zadržela. Ještě prosím chvilku vydržte. Chtěl by s vámi mluvit pan ředitel. Jestli dovolíte, odvedu vás k němu. Lada s Martinem se n sebe překvapeně podívali. Blondýna je odvedla do sousední kanceláře. Za stolem seděl elegantní starší muž. Když vstoupili, zvedl se a šel jim naproti. „Mohu vám nabídnut kávu?“, řekl s lehkým úsměvem. Byli ještě více překvapeni. Ředitel odboru aby nabízel kávu řadovým zaměstnancům státní správy? To není jen tak. „Mám pro vás nabídku“, řekl prostě, když se posadili. „Jak vám řekla kolegyně, byl zřízen Úřad pro záchranu. Jeho oficiální název však bude znít Zvláštní úřad a oficiálně se bude zabývat monitorováním zvláštních a mimořádných záležitostí. Ve skutečnosti bude sledovat chyby Globálního systému, monitorovat je a snažit se eliminovat jejich dopady. Ale proč vám to říkám: náš odbor s úřadem úzce spolupracuje a pomáhá mu vyhledávat vhodné zaměstnance. Pokud máte zájem, máte naše doporučení. Práce to nebude jednoduchá, ale jistě zajímavá a velmi dobře ohodnocená. Je ovšem třeba počítat s prací v utajení. A bude vás to stát podstatnou část soukromí. Globální systém vidí všude, však víte. Pokud nabídku přijmete, znamená to přestěhování do služebních bytů, které jsou odstíněné. To by vám nemuselo vadit. Víme, že žijete sami. Víme toho o vás hodně“, řekl na závěr. „Nic proti vám“, řekl vzápětí, když si všiml Martinova výrazu. „Pouze jsme si ověřili, zda splňujete podmínky. Jsou velmi přísné. Asi vás zajímá, jak to víme. Pracují pro nás hackeři, kteří umí vytáhnout z Globálního systému potřebné informace. Budou to vaši kolegové, pokud budete mít zájem. A myslím, že budete. Udělat něco pro záchranu lidstva, to je přece nabídka, která se neodmítá.“