-.-.-

Přispěchala jsem domů, jak nejrychleji to šlo, abych mohla za pět minut ještě větší rychlostí utíkat k rybníku. Když jsem však vtrhla do pokoje, vše páchlo vonným olejíčkem s lékořicovým aroma. Hanička asi ještě pořád věřila, že jí to pomůže na ty její spalničky, jak jí Honzík ze školičky poradil. Vlastně mi jí bylo docela líto, protože v době, kdy se všechny děcka čvachtala v rybníku, ona musela být doma se svým "obsypáním". A taky musela dýchat ty smradlavé olejíčky,které jí byly stejně k ničemu, ale ona brala Honzův vtip naprosto vážně. Nesla to však statečně; četla si knihu o vodníkovi a dalších strašidlech. Byla to sice moderní, leč pěkná pohádka. To já jsem před pár lety favorizovala výhradně Perníkovou chaloupku. Uměla jsem ji zpaměti snad i pozpátku.

Povzdechla jsem si při vzpomínce na tu útlou knížečku a podívala se na Hanku, s brýlemi intelektuálnější než kdy jindy. Zamžourala na mě přes skla a já poznala, že si připadá hrozně sečtělá a učená, vždyťFerdu mravencečetla přečetla už dávno a teď už čte o strašidlech! Usmála jsem se a pohladila ji po vlasech. Druhou rukou jsem popadla tašku, kterou jsem měla připravenou k vodě. Měla jsem v ní i svojí rozečtenou knihu od Sanit-Exupéryho, se kterou jsem si zase připadala sečtělá já. Musela jsem se zasmát, jen tak; sama pro sebe a sobě.

Když jsem přišla na náš břeh, vše už bylo v plném proudu. Pozdravila jsem se s pár lidmi, ale ten, co jsem se s ním měla v úmyslu shledat, ještě nedorazil. Rozhodla jsem se, že na něj nebudu čekat a osvěžím se, protože sluníčko se opravdu činilo. Pořádně jsem se soustředila na svůj skok, abych předvedla parádní šipku a už zpočátku prázdnin se nezapsala jako naprostý antitalent. Skočila jsem…

… a najednou tma. A Exupéryho knihu jsem už nikdy nedočetla, stejně jako spousty dalších.