SpoiledMouse

„Pomoc, myš!“ zařvala z vedlejšího pokoje ségra. Nevěděl jsem, kde se u ní mohla vzít myš, proto jsem se za ní došel podívat. Seděla u počítače a jen ukazovala na obrazovku, kde na ní koukala roztomilá bílá myška s bílými vlasy, ve kterých měla pramínek na zeleno a spadaly jí do očí. Každé oko mělo jinou barvu.
„Ty jsi strašpytel,“ zasmál jsem a zakroutil nad ségrou hlavou, sednul za počítač a začal si s tou myškou dopisovat. Nebyla jediná, kdo to s počítači uměl.
Pokecali jsme a domluvili se na velkém činu, nabourat se do systému steamu a stáhnout si několik her zdarma. Vyřešili jsme datum a čas, kdy se na to vrhneme, abychom měli oba volno a nikdo nás nerušil. Nebyl to žádný problém se domluvit, protože oba jsme měli volný čas večer a to jsme vždy byli na počítači. S myškou jsem se tedy rozloučil a těšil se na náš menší útok.
Ségře jsem vysvětlil, že jí kámoš stáhnul zavirovanou hru, ať jí odstraní a raději si už nic nestahuje z toho webu či nějakých dalších neověřených stránek. Sice bych si mohl najít dalšího kamaráda vira nebo hackera se stejnými zájmy, ale myška mi bohatě stačila. Pardon, představila se mi jako SpoiledMouse, ale stejně jsem se rozhodl zůstat u přezdívky Myška.

Dny plynuly pomalu a já se nemohl dočkat, až nastane Den D nebo spíš Den Steam. Mezitím, co jsem na ten den čekal, jsem se stihl pohádat se ségrou, protože nepochopila, že si tu hru má odstranit. Naštěstí to vypadalo, že se Myška stáhnul a nechal ségřin počítač na pokoji.

Den steam. Po týdnu čekání a nervování, zda to vyjde, konečně správný den přišel. Byl jsem nervózní, ale bylo mi jasné, že nejsem sám a Myška někde na druhém konci taky. Nedomluvili jsme se, kde se sejdeme, ale jsme přece počítačoví machři, my si poradíme.
Sednul jsem si za počítač a napojil se na Myšku. Pamatoval jsem si, odkud zavirovala tu hru, takže to nebyl problém.
Chvilku jsme si zase psali, abychom vymysleli plán a Myška mi mohla prozradit, že to je on a ne ona. Bylo mi to celkem jedno, protože důležitější bylo, aby se nám podařilo se dostat přes ochranu Steamu a potom rychle zmizet.
Plán jsme si raději hned prošli několikrát, abychom na něco nezapomněli a nic nepokazili. Mohli jsme se pustit do toho. Nádech, výdech, krk a prd. Moje rutina štěstí.
*Jsem připraven.* Napsal jsem a čekal na potvrzení Myšky. Po chvíli taky napsal a pustili se do toho.
Myška si vzal na starost první nejlehčí vrstvu. Dostal se tam bez problémů a spustil jim tam vir, který by měl zabránit, aby na nás přišli.
Zbytek zabezpečovacích vrstev taky nebyl žádný háček a mohli jsme si v klidu stáhnout hry, které jsme chtěli. Nenápadně jsme se vypařili a tím zmizel i vir v systému.
Mysleli jsme si, že na to nikdo nepřišel, ale spletli jsme se.


**O pět dní později**

Na mobil mi volalo neznámé číslo, dlouho jsem přemýšlel, zda to vzít, ale volající na druhé straně setrval, tak jsem to vzal. „Ano?“ ozval jsem se a z telefonu se ozvalo, že volá admin spravující Steam. Prý jsem si stáhnul hry, ale nezaplatil je. Tvrdil jsem, že nevím, o čem mluví. Steam účet jsem měl nově. Mohl jsem se tedy vymluvit na jednoduchou věc. Myslel jsem si, že jsem to zaplatil, ale peníze se neposlali, tak mi to prominuli a hry mi nechali, takže jsem si oddechnul, ale musel jsem varovat Mouse.
Spojil jsem se s Mousovo počítačem a napsal mu, ať si změní IP adresu, protože by to nemohlo skončit dobře. Vysvětlil jsem mu, že účet jsem měl týden, takže jsem se vymluvil a uniknul postihu, ale on by takové štěstí mít nemusel.


**SpoiledMouse**

Byl jsem na počítači, když se mi přes celou obrazovku objevila černá plocha a na ní následně vzkaz:
*Našli mě. Radím ti změň si IP adresu. Já to ukecal na neznalost, protože jsem si účet založil před týdnem, ale tobě by to vyjít nemuselo. Držím ti palce, rád bych ti pomohl více, ale nevím jak.*

Přečetl jsem si to a odepsal, že děkuji za varování a už si poradím sám.
Chtěl jsem zkusit si IP adresu změnit sám, ale nešlo mi to, proto mi nezbylo nic jiného než navštívit Dark web. Nerad jsem to dělal, ale pokud jsem si měl udržet dobré jméno, neměl jsem na výběr. Věděl jsem, co je Dark web zač a bylo mi jasný, že když se budu snažit, najdu někoho, kdo IP adresu změnit dokáže.
Hodina. Tak dlouho mi trvalo najít jednoho člověka, co by mi mohl změnit IP adresu. Mezitím, co pracoval, mi prozradil, že pracuje pro největší společnost na Toru. Nevěděl jsem, proč mi to říká, ale nevadilo mi to. Naopak jsem to přivítal. Možná jsem tušil, proč mi to pověděl. Neměl se komu svěřit, stejně jako většina zaměstnanců té společnosti. Údajně ta společnost zaměstnávala lidi, kteří zažili něco špatného nebo byli sami. Zeptal jsem se ho, jak se jmenuje ta společnost. Odpověděl mi, že ani sám neví a potom už se se mnou nebavil. Dodělal svou práci, rozloučil se se mnou a zmizel z chatu.
Chvíli jsem ještě brouzdal po internetu a přemýšlel, jakou si koupit další knížku, co by mě mohla bavit nebo by bavila chat, protože jsem měl naplánovaný příští týden čtecí stream a debatu o knížkách. Napadlo mě dělat stream s debatou o knížkách každý týden a dalo by se to potom brát jako čtenářský kroužek.
V půlnoci jsem nakonec vypnul počítač, šel si lehnout a na tváři měl potutelný úsměv. Můj plán mi vycházel.


**Ráno**

Po probuzení jsem si dal snídani, vyčistil si zuby a další věci, co dělám pokaždý. Vše jsem poctivě udělal a potom si sednul k počítači. Chtěl jsem dát vědět tomu klukovi, co mi pomáhal se Steamem a zeptat se, zda by mi pomohl vypátrat šéfa té nelegální organizace. Změna IP adresy mi v tom pouze pomohla, takže přeci jenom mi ten kluk k něčemu byl. Napsal jsem mu:

*Díky za varování, ale teď bych potřeboval pomoct ještě s jednou věcí. Potřeboval bych na Dark webu na Toru nalézt šéfa největší nelegální společnosti. Jeho zaměstnanci nevědí, že provádí nelegální činnost a můžou se za to dostat do vězení. Tvrdí jim, že pracují pro největší společnost na Toru, ale o nelegálnosti jim už nic nepoví.*

Doufal, jsem, že si to ten kluk přečte brzy a odpoví mi. Rád bych měl toho šéfa najitého a klukovi vysvětlil celou pravdu. Ani jsem nevěděl, jak se jmenuje.

*Samozřejmě ti s tím pomůžu. Jinak mi můžeš říkat Mousemil.*

Spadl mi kámen ze srdce, protože se mi nelíbila představa na něj jít sám. Mousemil byl vážně dobrý hacker, dokonce možná lepší než já, ale nerad jsem si to přiznával. Za mě by dokázal udělat i lepší zabezpečení a třeba by po nějaké chvíli zvládnul vymyslet nový vir. Pokud toho šéfa najdeme a dostaneme se k němu na počítač, ukážu Milovi, jak nějaký vir udělat.
Oba jsme se dostali na Tor, já poslal Milovi, co jsem našel u toho, co mi měnil IP a pustili jsme se do hledání. Bylo mi jasný, že Mil najde něco dříve než já, ale i tak jsem se snažil.

*Mám ho. Pomůžu ti se dostat ke mně, ať můžeme pokračovat společně.*

Napsal Mil a já už viděl, jak se v mém systému objevil někdo cizí. Něco mi tam přepsal a já se objevil na stejném místě jako byl Mil. Oba jsme pokračovali dál, až jsme se dostali k nejtěžšímu zabezpečení, co jsem kdy viděl. Mil se nad tím nezastavil a dostal se přes něj jako nic. Byl určitě lepší než já a zkušenější. Už asi chápu, proč Anonymous chtěli, ať si najdu parťáka.
V počítači toho šéfa jsme vypustili do systému speciální virus SpoiledMouse. Pojmenoval jsem ho po sobě a co je na tom divného? Byl to můj dosud největší virus, tak jsem ho musel nějak speciálně pojmenovat.
Mil nás zase dostal pryč a já si zase oddechnul.

*A teď mi vysvětli, co to mělo znamenat. Vím, že jsme nenapadli pravý Steam a ten tvůj virus v té hře měl nějaký důvod.*

Napsal mi Mil. Věděl jsem, že kdybych mu to zapřel nebo nenapsal pravdu, přišel by na to. Nezbylo mi nic jiného, než mu prozradit pravdu a tím mu prozradit, že streamuju na Twitchi.

*Máš pravdu, má to důvod, všechno, ale začneme mnou. Streamuju na Twitchi jako vtuber pod přezdívkou SpoiledMouse.
Jednou po streamu mi zčernala obrazovka a objevil se na ní vzkaz, který si pamatuju slovo od slova. Stalo se tak před čtrnácti dny. Ten vzkaz zněl:

**Najdi si parťáka a napadněte šéfa společnosti na Toru. Potom se možná staneš naším členem i se svým parťákem.

Anonymous**

Nechápal jsem, proč napsali zrovna mě, ale neřešil jsme to a začal jednat. Na jedné nechráněné stránce jsem nasadil virus do jedné hry, kterou měla zrovna tvá ségra a doufal, že díky tomu objevím někoho, kdo to s počítači umí tak jako já. Našel jsem. Tebe.
Nejdříve jsem si tě musel vyzkoušet, proto to napadení Steamu, co vlastně Steam ani nebyl. Byl to můj web, který jsem udělal stejně jako vypadá Steam, aby sis myslel, že to je doopravdy. O pět dní později jsem poprosil svého kamaráda, aby ti zavolal a řekl, co řekl. Tvé číslo najít, byl oříšek, ale zvládnul jsem to. Vyšlo to. Ovšem díky téhle malé lži, jsi mi pomohl a to hodně. Napsal si mi, ať si změním IP adresu. Mě to nešlo, tak jsem se odhodlal navštívit Dark web, kde jsem narazil na člověka, co mi to změnil, a dokonce mi prozradil, že pracuje v té největší společnosti. Byla výhoda, že se svěřil zrovna mě a že se neměl komu jinému svěřit, ale na druhou stranu mi je těch pracovníků líto.
Díky tobě jsme se dostali až k tomu hlavnímu šéfovi a mohli mu vypustit do počítače vir, který se bude přenášet přes jakýkoliv přihlášení a zapnutí počítače na stejném místě, takže jediná možnost, jak se ho zbavit je se přestěhovat a změnit všechny účty. Nechtěl bych být v jeho kůži.
Omlouvám se, že jsem ti o tom neřekl hned, ale chtěl jsem to udržet v tajnosti pro případ, kdyby to nevyšlo.*
Omluvil jsem se a vysvětlil Milovi, proč jsem tohle všechno podniknul. Byl jsem zvědavý, co mi na to napíše, ale než stihl něco napsat, přes celou obrazovku se objevilo:
**Jste přijat mezi Anonymous, až bude něco potřeba, dáme vědět**

*Taky se ti objevil na obrazovce vzkaz od Anonymous?*
Napsal jsem Milovi a stále jsem čekal na odpověď.

*Objevil a díky, že jsi mi prozradil pravdu, protože jinak bych asi omdlel a už ti neodepsal. Navíc bych nevěděl, jak jsem se mohl dostat do Anonymous.*

Byl jsem rád, že to Mil vzal, a ještě si z toho dělal legraci, alespoň jsem věděl, že na další akci budu mít prima parťáka po boku.