Vysněný den

Byl to skvělý pocit. Dostal jsem možnost prožít jeden vysněný den. 

A jak se mi ta možnost naskytla? Podarovala mě tím jedna bytost. 

Muž? Žena? Těžko říct. Zkrátka mi bylo řečeno MÁŠ JEDEN VYSNĚNÝ 

DEN.

   Kde ho začít? Probudil jsem se na ostrově. Byl jsem tam sám. 

Ozývalo se jen šumění vody, která omílala břehy a já si užíval samotu. 

Procházel jsem se po pláži. Vnímal sám sebe. 

   Jak vlastně takový den prožít? Možností je spousta. Vždy jsem chtěl 

navštívit Nepál. Nebo New York. A co Hollywood? Letět do vesmíru. Co 

si jen vybrat, když má člověk jen jeden jediný den?

   Jsem vlk samotář, ale opravdu bych takový den chtěl trávit sám? Nebylo 

by špatné být tu s Ní. Ale kdo je vlastně Ona? Úžasná dívka se smyslem 

pro humor, co mě chápe a já chápu ji. Je tu pro mě a já zase pro ni. A vzhled? 

Blondýnka?Brunetka? Dokonalá postava? Velká prsa? NE!!!!!! Ale uvítal bych, 

kdyby měla modré oči. Nehledám dokonalou modelku.Nechci žádnou 

prázdnou vázu. Krásnou navenek, ale uvnitř nic. Chci se s ní smát i brečet, 

mluvit i mlčet. Milovat ji a být milován. Dělat jí radost. Být spolu šťastní. 

Projít se s ní po Paříži, užívat si výhled z Eiffelovky, smát se při nekonečných 

jízdách metrem, jít spolu za ruce v dešti po Champs-Élysées, líbat se 

na Montmartru, objímat se před katedrálou Notre-Dame a až do noci sedět 

vedle sebe v Královské zahradě a pozorovat hvězdy.

   Seděl jsem na pláži pustého ostrova, představoval si a snil. Tak dlouho jsem 

se rozhodoval až přišel večer. A já se nepohnul z místa. 

   Znovu se mi se zjevila bytost, která mě tímto dnem podarovala. "Proč tu 

trávíš celý den? Můžeš kamkoliv, dělat cokoliv, být s kýmkoliv. Tak proč toho 

nevyužiješ?" zeptala se bytost.

   "Nemohu se rozhodnout. Chci být na spoustě míst. Chtěl bych být sám a 

zároveň toužím po společnosti," odpověděl jsem.

   "Nechci utéct na jeden den a pak znovu vše ztratit. Chci si vše vybojovat a 

zasloužit. Nelze jen mávnout kouzelným proutkem a vše se hned splní. Nechci 

si vysnít úžasnou dívku. Chci ji hledat a najít. Pokud se mi to nepovede, pak mi 

zřejmě nebyla souzena nebo jsem se málo snažil." Vylil jsem ze sebe všechny 

své pocity a uvědomil si, že jeden den nestačí. A chtít vše získat kouzlem není 

správné.

   Vysněný den by byl i s těmi, kteří tu už nejsou. Chtěl bych říct tátovi, dědovi i 

všem svým zesnulým příbuzným i přátelům, že je mám rád. Ale ani to už nejde. 

Nelze vzkřísit mrtvé. Ani se nejde vracet do minulosti.

   "Děkuji ti za tu možnost prožít jeden vysněný den. Uvědomil jsem si vše 

potřebné a mohu se vrátit do svého života."

To byla má poslední slova na pustém ostrově.