Příběh Jedné Dívky

V kuchyni sedí mladá dívka.Může jí být tak patnáct.Sedí na zemi opřená o skříň,která ukrývá hrnce a pánvičky.V jejích uslzených očích jde vidět bolest,strach a nenávist.Velkou nenávist.Očima hypnotizuje své ruce.Levá ruka je natažená a zatnutá.V pravé drží nůž.Přemýšlí.V hlavě se jí honí tolik myšlenek a slov,ale nejčastěji narazí na slovo,,Proč?“.Proč.Co vlastně to slovo znamená??A co vyjadřuje??
Už je rozhodnutá.Pevně stiskne nůž v ruce a chystá se říznout.Ano,chce si podřezat žíly.Ale místo říznutí se opět rozbrečí.,,Proč?!?“Ozve se do ticha její hlas.,,Proč?“Ptá se znova,ale tentokrát už tišeji.
Před měsícem byste ji nepoznali.Usměvavá holka,co se ráda bavila,měla plno kamarádů a málokdo ji viděl se špatnou náladou.Každého dokázala rozesmát,měla ráda život.Ale stačilo tak málo..Tak málo a vše se změnilo.
Dřív když zjistila,že o ní doma vlastně nic neví,že cizí člověk ji zná lépe než vlastní rodina,jí to tak moc nevadilo.ale potom přišel zvrat.Začala si myslet že k nim nepatří,že je tam navíc a že možná ani není jejich.Moc ji to bolelo.Hodně nocí kvůli tomu probrečela.Dávala si to za vinu a rozhodla se,že to změní.Víc na sebe doma upozorňovala,víc jim o sobě říkala.
Na nějakou dobu si myslela,že je zase všechno v pořádku,ale za asi takový měsíc ji to chytlo znova,ale tentokrát ji to nepustilo.Myslela,že je na ní něco špatně.Začala si myslet,že se o ni nezajímají jenom proto,že je tlustá.Nebyla to pravda.Nebyla tlustá.Byla akorát.Prostě ani vyžle,ale ani tlusťoch.Začala hubnout.ale ne cvičením!Přestávala jíst.
,,Jez pořádně!!Nebo si mě nepřej!!“ozvalo se jednou u rodinného oběda.Musela se usmát.Všímají si jí!!Ví o ní!!Byla šťastná!!A začala zase normálně jíst.
Ale po nějaké době si začala všímat,že o ní zase nejeví zájem!!Prostě musí přestat jíst,aby se o ní vědělo!!Tohle jí problém nedělalo.byla schopná udělat cokoliv,jenom aby si jí všimly!!Zase přestala jíst,ale Dočkala se jenom nadávání.nadávali jí,že nejí a že ji odvezou do léčebny.Tehdy dostala strach!Velký strach.Pokoušela se tedy znovu jíst.Ale protože věděla,že MUSÍ,tak jí nechutnalo tak jak předtím.Jídlo jí přestávalo chutnat,ale nepřestával pocit že je tlustá…Měla strach z toho,že by jí vážně poslali do léčebny a tak začala raději jíst.jedla normálně.Před rodinou..Co ale její rodina nevěděla bylo,že po každém jídle utekla na záchod,aby to všechno mohla vyzvracet.
Takhle to trvalo asi týden,potom už nemohla!!Musela se někomu svěřit!!Svěřila se tedy své nejlepší kamarádce.Čekala pochopení!!ale místo toho se jí dostalo vynadání!!její nejlepší kamarádka ji nepochopila,tak jak si přála.Musela jí slíbit,že s tím přestane,že přestane zvracet!!Chtěla to pro kamarádku udělat.
Řekla to ale ještě jedné kamarádce.Celý svůj problém líčila znovu.A znovu jenom stěží zadržovala slzy.tahle kamarádka ji pochopila.Ale cítila,že tohle nechtěla.Chtěla snad jenom trochu pozornosti??Chtěla snad aby se o ní lidé strachovali??Co vlastně chtěla??
Slib který dala kamarádce,brzy porušila.Cítila se špatně,ale věděla,že s tím prostě nemůže přestat.Mohla přestat na nějakou dobu,ale napořád ne!!Úplně tomu propadla!!Nemohla se toho zbavit!!
Několikrát přemýšlela nad sebevraždou,ale nechtěla jinak než si podřezat žíly.Sama nevěděla proč.Jediné co ji zatím drželo bylo to,že neměla tak velkou odvahu!Neměla odvahu se prostě jenom trochu říznout nožem.Tak začala s e sichrhajskou.Dělala si od zápěstí až po loket krvavé čáry.Předtím je dělala jenom když ji někdo naštval,když měla velkou zlost.Ale teď??Teď už ne!!Připravovala se na něco většího!!Věděla že jednou příjde den kdy to udělá!!Věděla to!!
Byla to zase kamarádka které se svěřila s tím,že chce spáchat sebevraždu.Tentokrát se jí dostalo pochopení!!Tentokrát ji pochopil člověk,kterého měla na světě nejraději!!Rodina už pro ni nic neznamenala!!Vždyť to byla právě rodina co jí tohle všechno způsobila!!Nebo ne??
Už si tak zvykla že po každém jídle chodí zvracet,že ve škole moc nejedla.Nechtěla aby to někdo poznal.Nechtěla by jí poslali do léčebny!!Stále se bála!!Všímala si ale jedné věci,od té doby co začala znova,a tentokrát už nastálo,už s tím nechtěla přestat,si jí začalo všímat víc lidí!!Kluci co se s ní předtím nebavily se s ní občas i pozdravily!!
Když začínala s tím vším,byla ještě veselá.Uměla se smát.Žádné deprese,nic takového!!Četla sice,že lidé trpící bulimií ztrácí dobrou náladu a víc se uzavírají sami do sebe,ale tohle nebyl její případ.Byla veselá!!A po každém zvracení se jí nálada ještě zlepšila!!Takhle šťastná dlouho nebyla!!Pak ale přišla doba kdy si začala všímat,že se přestává smát,že si méně všímá kamarádek.Že by na tom bylo něco pravdy??Ona si ale nechtěla připouštěť,že by byla nemocná.nechtěla si přiznat ,že trpí bulimií.,,Nejsem bulimička!!Nejsem a nejsem!!“říkávala si.Ale co na tom bylo pravdy??
Věděla,že jí už nepomůže nic.Nikdo a nic!!Už bylo moc pozdě.Věděla to.Rodiče odjeli i se sourozenci a ona byla sama doma.Byla pevně rozhodnutá že to udělá!!Prostě věděla,že si MUSÍ podřezat žíly!!A věděla,že to musí být teď!!Jindy na to nebude čas,jindy nebude sama doma!!Vzala tedy nůž,sedla si v kuchyni na zem a opřela se o skříň,co v sobě ukrývala hrnce a pánvičky.
Možná že čeká že ji někdo zachrání a že si jí potom bude všímat.Ale už by bylo stejně pozdě.To co si zažila jí bude pořád připomínat záchod a její jizvy na levé ruce!!Pokaždé když se na tu ruku podívá se v ní vzbudí ta obrovská nenávist vůči všem!!
Znovu pevně uchopila nůž.Teď už si byla jistá,že jí v tom slzy nezabrání.Vždyť ona už ani slzy mít nemůže!!Tak často brečela..Snad každý den!!A nebyl tady nikdo,kdo by jí pomohl!!Řízla se.Viděla krev jak se pomalu dostává ze žíly ven.Usmívala se.Teď je teprve šťastná!!Řízla se ještě do druhé ruky.Viděla jak její krev pomalu kape na zem.Cítila jak z ní pomalu odchází život,ale věděla,že udělala dobře!!Věděla,že teď zase bude všechno dobré.Teď zase bude ta usměvavá holka!!Sice už ne na tomhle světě,ale bude.Stále se usmívala.Její smrt ji naučila znovu se smát!!

Vím,že to není nejlepší a proto komentáře na způsob:Hrůza!Pochopím.