Kouzlo Měsíce

Radostné Sluneční paprsky jsou nenávratně pryč a Měsíční svit ty poslední posílá spát. Tam daleko do nekonečna, kam nikdo nedohlédne. A přece toho tajemného společníka někdo přivítá..

Tiše našlapuje lesní cestou a snaží se vyprázdnit si hlavu. Co kdyby náhodou les naslouchal jejím myšlenkám? Jistě by tu sobeckou bytost vyhnal ze svého království. Ani ta nejslanější slza by nezacelila rány, které způsobuje všude kolem sebe.
Větve statných stromů se vzdouvají v náporu větru, který se náhle zvedl, aby zakryl její stopy. Jak by bylo jednoduché skrýt také všechny nepovedené stopy minulosti.
Jen Měsíc zůstává klidně na svém místě a svítí na cestu pouze pro ni. Cítí to neuchopitelné spojení. Ještě někdo jiný na něj hledí. Nezáleží na tom, jak je daleko. Ona ho cítí. Jeho myšlenky. Pochyby. Ztracené naděje. Samotu.

Chabá omluva ukápla na spadané listí.Déšť to nebyl...