Mýtus o Sysifovi

Má žena porodila psa. Mám rád psy, přesto si ale myslím, že mi žena bude muset něco vysvětlit. Nevím, zda se jí to podaří. Takovou věc nedokáže, pokud vím, vysvětlit ani současná věda. A věda dokáže vysvětlit téměř cokoli.
Celá příhoda mi vrtá hlavou. Doufám, že pes po nás zdědil jen dobré vlastnosti - odvahu, čistotnost a především věrnost. Nedokážu myslet na nic jiného. Že by mě Marie podváděla s vlčákem? Co na tom, že je štěně čistokrevné?
Musím nad věcí získat nadhled. Ale získejte nadhled u Kolína. Vylezu na kouli. Ptáte-li se na jakou kouli, říkám, že na tu u Kolína. Je celá ze skla, a jelikož pršelo, klouže to. Sousedé se smějí mým beznadějným pokusům. Klepají si na čelo. Lézt na kouli může chtít jen blázen.
Mám početné publikum, i když je koule už suchá. Lezení mi moc nejde. Na kouli nejsou chyty. Potřeboval bych mít nohy jako masařka. Sousedé mají čela celá červená. Smějí se na celé kolo. Co z toho, lézt na kouli? Taková námaha, k čemu? Mě štve, že nejsem nad věcí.
Napadá mě spásná myšlenka. Kupuji dva instalatérské zvony a stoupám po kouli s využitím přísavek. Je to náročné. Dvakrát spadnu téměř z vrcholu. Nakonec se s vypětím všech sil vyškrábu nahoru a zaujmu vratkou pozici. Konečně mám nadhled. Vidím, kdo z přítomných má na temeni pleš.
Lidi vnímají, že mám nadhled. Chtějí ho taky. Už neříkají, že si radši dole posedí. Šplhají za mnou. Padají. Teď se zas směju já. Kdo vyleze až k vrcholu, toho přetáhnu přes ruce instalatérskou potřebou. Musím přitom dávat pozor, abych neztratil rovnováhu. Má pozice je vratká.
V dálce vidím skleněnou krychli. Je vysoká jako koule, měl bych z ní taky přehled. Na jejím vrcholu někdo sedí, takže krychle vypadá jako pomník Františka Palackého. Ten někdo má přehled a pozici o moc stabilnější, než je ta moje. „Ten se teda nebude s klasikem ptát: ‚Kdo na moje místo?' " říkám si odhodlaně. Sousedé mezitím vytvářejí hrozen, který se snaží vychýlit mou kouli z vratké rovnováhy.
Slézám a vydávám se směrem ke krychli. Chci na ni vylézt. Slibuji si od toho pohodlnější život, samozřejmě při zachování kvality. Pozoruji vše okolo z žabí perspektivy. Ztrácím nadhled a s nadhledem ztrácím správný směr. Na mou kouli mezitím vylezl Jirka Kudrnů. Okolostojící informuje, že nedaleko severozápadním směrem sedí nějaký chudák na jehlanu.
Na manželku a štěně jsem úplně zapomněl.