Zadarmo

V jednom městě byla restaurace. Její majitel když něco zbylo od oběda, například nějaká nevydaná meníčka tak je buď osobně rozdával v okolí nebo poslal zaměstnance. Vchod do kuchyně pro zásobování byl ze sousední ulice naproti jednomu obchodu. S jeho majitelem jsem občas komunikoval o různých věcech. Jednou se mě ptal kolik dostávám za ty filmy. Tak 50 000kč říkám. To není hodně reagoval, myslel jsem, že je to více. Když se to rozdělí na dva spoluautory tak je to 25000kč dodávám. Uznalé a přemýšlivé pokývání hlavou následovalo a tak jsem pokračoval, to jsou samozřejmě náklady, nemám z toho nic. To ho překvapilo a řekl mi: to není dobře, to byste si měl nechat zaplatit, zadarmo Vám nikdo nic, do krámu vstoupila delegace ze zmíněné restaurace, jeden měl v ruce pětilitrovou láhev se svíčkovou, druhý s hovězí polévkou, třetí měl v balíku knedle, čtvrtý nesl samotnou svíčkovou se špekem, nedá, pokračoval ve větě v průběhu návštěvy delegace, přičemž její vedoucí mu věci položil na pult. Vedoucí delegace mu sdělil, že tohle mu posílá majitel restaurace. Majitel obchodu se zatvářil zklamaně a zeptal se: chleba nezbyl? Dcera má ráda k polévce chleba. Delegace odpověděla: chleba nezbyl. To je škoda odvětil majitel obchodu. Tak příště shodli se na odpovědi jak delegace tak majitel obchodu. Delegace odešla a majitel obchodu mi sdělil, že zmíněné dary má na víkend pro sebe a pro rodinu. A to je vše.