Nedokonalá pravda lhaní

Přicházíš svým volným krokem. Líbám tě. Jsi netroufale zamlklý. Tuto změnu pozoruji již necelý měsíc. Lásko…zašeptám, ani nevíš jak si mi chyběl. Celou noc sem si přála, abych se probudila vedle tebe, jako onen předešlý den. Zamyšleně se na mne podívá a s těží polkne, ty víš že to nešlo. Sklopí hlavu a je opět uzavřený. Nedokáži již dělat jakoby se nic nedělo. Musím si s tebou promluvit, hlas se mi začne třást a tělo se jakoby závanem odtáhne. Nenechám ho pustit ke slovu a rovnou začnu. Miláčku, nevím jak to říct. Je to pro mě opravdu těžké rozhodnutí, ale potřebuji se svěřit, jsi můj nejlepší kamarád a moje jediná láska, kterou budu milovat celý život, proto to uslyšíš jako první. Vím, že se druhý týden scházíš za mými zády s jinou dívkou. Tajně jsem doufala, že to skončí. Broučku, nemá to konce. Nikdy nepochopím, jak dokážeš ležet v jedné posteli semnou a přitom myslet na ní. Bolí to, miláčku tak to pálí. Je to jako žár, který spaluje moje tělo a ty mu jen přikládáš polena pod ortel bolesti. Tak to zebe, jako ledový vítr, který ovívá mokré tělo uprostřed zimy a ty jsi ten vítr. Tys ten led, který cítím až na kostech. Nebudu se již dále trápit moje zlato. Proto udělám první krok. Pokud jsi se znovu zamiloval…buď s ní. Dávám ti volnost. Buď jako pták…volný. Jen dej pozor na žár, ať nic nesprahne a na ledový vítr ať tě neofoukne. Nic neříkej…mlč. Prosím jen tiše odejdi a nedělej to horší. Teď tvá mysl hoří... ale má jediná lásko, tvé srdce je ledové… sbohem.
On je stroze stojí a do očí se tajně valila bolest. Jeho skleněné oči jen pozorovaly co se bude dít, snad i spadly slzy, ale ty já už neviděla.